Čtyřka

Domove, sladký domove

Ester ležela na dvoupatrové posteli - na té horní - a zírala do stropu. Tohle čekání ji unavovalo. „Kolik je hodin?" zeptala se a podívala se vedle sebe na druhou postel, na ní ležela Keyla.

„Nemám ani tušení," odpověděla a podívala se na postel pod sebou. „Ty víš, Anyo?" poslala dál tu otázku.

Anya jen výmluvně zavrtěla hlavou a hodila pohledem po Alycie, která seděla naproti. „Na mě se nekoukej, nejsem to já, kdo nám rozbil poslední hodiny." Tím narážela na Anyinu zálibu v házení si s gumovou kuličkou, s níž rozbila hodiny, které donedávna visely nad dveřmi do jejího pokoje.

„To říkáš, jako bychom měli kdoví kolik hodin a já je všechny rozbila," ohradila se Anya a z kapsy onu ďábelskou skákací kuličku vyndala.

„Ani to nezkoušej!" okřikla ji Ester a svěsila hlavu z palandy, „dvě vázy, tři okenní tabulky, dvoje hodiny a nebudu lhát, když řeknu, že jeden opravdu drahý a do té doby skvěle fungující mobilní telefon, nám už stačily. Víc věcí nerozbíjej, děkujeme." První den, kdy Ester na školu nastoupila, ji přiřadili právě k této Čtyřce a jedna z prvních vět, které od nich slyšela, byla, „Promiň, ona ti ten telefon zaplatí." Ale od té doby už uplynulo pět let. Pět let složených s tvrdého výcviku se zbraněmi, teambuildingu a rozvíjení talentu každé z nich. A těch pět let se včera během závěrečné zkoušky zúročilo. Naštěstí ony ji složily, což znamená, že dnes jim přidělí Spádovou oblast a odvedou je na jejich novou základnu. Poprvé v životě vyzkouší teleport.

„Hele," zamručela Anya, „myslela jsem, že šéf jsem tu já."

„To jo, ale jen v akci," odpověděla ji Alycie a vytrhla ji skákací kuličku z ruky.

„Hej," vykřikla Anya a chtěla po kuličce chňapnout, ale ta už byla uložena v Alycinie kapse.

Než stačila po Alycii vystartovat otevřely se dveře. Stála v nich vysoká žena v šedém kostýmku a s blonďatými vlasy staženými do drdolu. „Keyla Jordan, Alycia Carey, Anya Deven a Ester Králová?" zeptala se. Dívky seskočily z postelí a srovnaly se do řady.

„To jsme my," potvrdila to ženě Anya. Žena pokývala hlavou a řekla, ať jdou dívky za ní. Vedla je dlouhou chodbou, kterou všechny tři za ta léta strávená na škole dobře znaly. Šly přes koleje, u sprch zahnuli doprava - směrem k jídelně - a odtamtud uhnuly do ředitelny.

„Paní ředitelka vás očekává," řekla žena a otevřela jim dveře. Všechny čtyři vešly do celkem prostorné kanceláře, kde úplně vzadu u okna byl stůl a za ním seděla ředitelka Středoevropského výchovného institutu pro výchovu Čtyřkových oddílů, takzvaných Čtyřek, slečna June Cooperová. Když si dívek všimla, zvedla se a přiběhla k nim.

„Moc vám gratuluju, dívky, ne každý dovede složit závěrečnou zkoušku," když mluvila, každé z nich potřásla rukou. Pak udělala krok vzad a rukou ukázala směrem ke dveřím na druhé straně místnosti. „Teleport jste se učily ovládat během výcviku," řekla a usmála se na ně. Ve skutečnosti jediná, která z nich uměla teleport ovládat, byla Ester. „Přeji vám příjemnou cestu, vše potřebné se dozvíte na místě."

Dívky zasalutovaly a přešli ke dveřím. Anya je roztřesenýma rukama otevřela. Všechny tři vešly dovnitř a uviděli před sebou čtyři port-komory připomínající sprchový kout. Dveře se za nimi zavřely.

„My to dokázaly," zašeptala Ester.

Anya se usmála a pohlédla na ni. „Jo dokázaly, Ester."

„Ehm," vzdychla Keyla vedle nich, „Ještě bych se tak neradovala, kdo z vás umí ten teleport ovládat?" Všechny čtyři se zasmály.

„Vlezte si každá do své, připoutejte se a pak zmáčkněte to velké zelené tlačítko," dala jim instrukce Ester a sama se začala štelovat ve svém teleportu. Když byly všechny připoutané, Alycia řekla: „Uvidíme se na druhé straně," se vzrušeným výskotem zmáčkla tlačítko a zmizela.