Ester ležela na dvoupatrové posteli - na té horní - a zírala do stropu. Tohle čekání ji unavovalo. „Kolik je hodin?" zeptala se a podívala se vedle sebe na druhou postel, na ní ležela Keyla.
„Nemám ani tušení," odpověděla a podívala se na postel pod sebou. „Ty víš, Anyo?" poslala dál tu otázku.
Anya jen výmluvně zavrtěla hlavou a hodila pohledem po Alycie, která seděla naproti. „Na mě se nekoukej, nejsem to já, kdo nám rozbil poslední hodiny." Tím narážela na Anyinu zálibu v házení si s gumovou kuličkou, s níž rozbila hodiny, které donedávna visely nad dveřmi do jejího pokoje.
„To říkáš, jako bychom měli kdoví kolik hodin a já je všechny rozbila," ohradila se Anya a z kapsy onu ďábelskou skákací kuličku vyndala.
„Ani to nezkoušej!" okřikla ji Ester a svěsila hlavu z palandy, „dvě vázy, tři okenní tabulky, dvoje hodiny a nebudu lhát, když řeknu, že jeden opravdu drahý a do té doby skvěle fungující mobilní telefon, nám už stačily. Víc věcí nerozbíjej, děkujeme." První den, kdy Ester na školu nastoupila, ji přiřadili právě k této Čtyřce a jedna z prvních vět, které od nich slyšela, byla, „Promiň, ona ti ten telefon zaplatí." Ale od té doby už uplynulo pět let. Pět let složených s tvrdého výcviku se zbraněmi, teambuildingu a rozvíjení talentu každé z nich. A těch pět let se včera během závěrečné zkoušky zúročilo. Naštěstí ony ji složily, což znamená, že dnes jim přidělí Spádovou oblast a odvedou je na jejich novou základnu. Poprvé v životě vyzkouší teleport.
„Hele," zamručela Anya, „myslela jsem, že šéf jsem tu já."
„To jo, ale jen v akci," odpověděla ji Alycie a vytrhla ji skákací kuličku z ruky.
„Hej," vykřikla Anya a chtěla po kuličce chňapnout, ale ta už byla uložena v Alycinie kapse.
Než stačila po Alycii vystartovat otevřely se dveře. Stála v nich vysoká žena v šedém kostýmku a s blonďatými vlasy staženými do drdolu. „Keyla Jordan, Alycia Carey, Anya Deven a Ester Králová?" zeptala se. Dívky seskočily z postelí a srovnaly se do řady.
„To jsme my," potvrdila to ženě Anya. Žena pokývala hlavou a řekla, ať jdou dívky za ní. Vedla je dlouhou chodbou, kterou všechny tři za ta léta strávená na škole dobře znaly. Šly přes koleje, u sprch zahnuli doprava - směrem k jídelně - a odtamtud uhnuly do ředitelny.
„Paní ředitelka vás očekává," řekla žena a otevřela jim dveře. Všechny čtyři vešly do celkem prostorné kanceláře, kde úplně vzadu u okna byl stůl a za ním seděla ředitelka Středoevropského výchovného institutu pro výchovu Čtyřkových oddílů, takzvaných Čtyřek, slečna June Cooperová. Když si dívek všimla, zvedla se a přiběhla k nim.
„Moc vám gratuluju, dívky, ne každý dovede složit závěrečnou zkoušku," když mluvila, každé z nich potřásla rukou. Pak udělala krok vzad a rukou ukázala směrem ke dveřím na druhé straně místnosti. „Teleport jste se učily ovládat během výcviku," řekla a usmála se na ně. Ve skutečnosti jediná, která z nich uměla teleport ovládat, byla Ester. „Přeji vám příjemnou cestu, vše potřebné se dozvíte na místě."
Dívky zasalutovaly a přešli ke dveřím. Anya je roztřesenýma rukama otevřela. Všechny tři vešly dovnitř a uviděli před sebou čtyři port-komory připomínající sprchový kout. Dveře se za nimi zavřely.
„My to dokázaly," zašeptala Ester.
Anya se usmála a pohlédla na ni. „Jo dokázaly, Ester."
„Ehm," vzdychla Keyla vedle nich, „Ještě bych se tak neradovala, kdo z vás umí ten teleport ovládat?" Všechny čtyři se zasmály.
„Vlezte si každá do své, připoutejte se a pak zmáčkněte to velké zelené tlačítko," dala jim instrukce Ester a sama se začala štelovat ve svém teleportu. Když byly všechny připoutané, Alycia řekla: „Uvidíme se na druhé straně," se vzrušeným výskotem zmáčkla tlačítko a zmizela.
YOU ARE READING
Čtyřka
Science FictionZnovu ucítila čísi oči na zádech. Kroky za ní se rychle přibližovaly. Slyšela každé našlápnutí neznámé osoby. Zhluboka vydechla. Byla si nadmíru jistá, že tady není něco v pořádku. Nádech. Zaposlouchala se do šoupání nohou, přičemž nepřestávala odpo...