Can I Trust You?

5. Kapitola

Něják nevím, co udělat s touhle povídkou, ale i tak pokračuju v trochu pomalejším tempu dál v ději a snad se něják rozhodnu, co s tím. Snad se vám to aspoň trochu bude líbit a nepošlete mě do horoucích pekel za to, že je ta povídka tak zvláštní :D :)

"Ehm...Jsem Amy," šeptla a dál upírala pohled do podlahy, protože nemohla pochopit, co se to právě děje. Muž, kvůli kterému se dala na herectví zde jen tak stál, usmíval se na ni a taky viděl, jak před ním padla na kolena, doslova.

"Ano, já vím," odpověl Tom a začal studovat její tvář, kterou měla zčervenalou studem.

"Cože?" zvedla oči k jeho obličeji a nechápavě pozvedla obočí.

"Právě jsem byl za ředitelkou a ona mi o tobě řekla. Jsem jeden z tvých hereckých partnerů a musím říct, že jsi na mě udělala dojem, i když jsem ten monolg slyšel v den konkurzu asi stokrát," řekl a s úšklebkem sledoval, jak se dívka před ním, snaží všechno pochopit.

"Ty jsi tam, ale nikde nebyl..."hlesla a skrčila obočí, nad námahou, kterou vynaložila na to, aby si vzpomněla, jak hlediště v ten den vypadalo. Ne, rozhodně, tak nikde nemohl být! Přece si by si všimla, kdyby tam seděl a pozoroval ji.

"Opravdu? A prozkoumala si pohledem i balkóny?"

Amy se na chvilku zastavilo srdce. Prvně ji vynechal úder kvůli představě, že tam někde seděl ukrytý ve stínu a sledoval, jak hraje. Druhý úder vynechal, když si uvědomila, že se nenápadně přiblížil těsně vedle ní a třetí úder, když se konečky prstů dotkl její pravé tváře a dal ji pramínek uvolněných vlasů za ucho. Po celém těle ji naskočila husí kůže, a i když se hned odtáhl stejně pocítila jemné šimrání v žaludku.

"Budu se muset rozloučit. Tebe čeká ředitelka a já pospíchám na rozhovor. Velmi mě těšilo, Amy," řekl a její jméno na konci ochraptěle vyslovil vedle jejího ucha.

Amy se slabě otřásla a tupě zírala na jeho vzdalující záda, která nakonec zmizela za dřevěnými dveřmi. Ještě chvíli stála osamněle na chodbě a snažila se zpracovat tohle setkání. Místo kde se ji dotknul ještě slabě brnělo a ona si nevědomky pohladila tvář.

Stála by tam asi až do rána, kdyby se jedny z dveří neotevřely. Amy se prudce otočila a stočila pohled k místu kde  stála starší dáma.

"Amy Adler?" zeptala se, aniž by pozdravila.

"Ano, to jsem já," odpověděla a jedním nejistým krokem vyšla směrem k ní.

"Už jsem myslela, že jste se ztratila. Sekretářka mi volala, že jste dorazila a něják se mi nezdálo, že by vám to trvalo takovou dobu," pronesla trochu vyčítavě.

"Omlouvám se, ale potřebavala jsem ještě najít toalety," řekla Amy první lež, která ji napadla a hned napřáhla ruku k ženě. "Těší mě."

"Tak to chápu, mě těší," odpověděla a sevřela ji dlaň. "Jsem Rose Bayer, ředitelka divadla," dodala už uvolněněji  a sledovala mladou dívku před sebou. V davu by ji snadno přehledla, protože ničím nevyčnívala a ani neuchvacovala. Byla sice hezká a měla příjemnou tvář, ale zatím v ní nemohla najít nic, co měli ostatní herci. Ve směs to byli lidé, kteří se toužili předvádět, přetvařovat se a ukazovat, co umí, ale u této slečny neviděla nic z toho. Vypadala na velkou introvertku, která celý den leží v knihách a na ulici chodí se sklopenou hlavou, protože neví, co s očima. Když si Rose uvědomila, že na sebe koukají delší dobu beze slov. Usmála se na ni a pohybem paže ji pozvala do své kanceláře, kde strávili zbytek odpoledne.

- - - Tom - - -

Když vyšel za dveře, kterými dovnitř vpadla Amy, zpomalil svůj krok a téměř hlemýždím tempem scházel schody. Neměl kam spěchat, žádný rozhovor se nekonal a on se ji jen potřeboval zbavit. Moc dobře věděl, jaký vliv má na opačné, a občas i stejné, pohlaví a tak se samolibě usmál, když si vybavil, jak ji při jeho slabém dotyku naskočila husí kůže. Dal by ruku do ohně za to, že teď stála na chodbě se svojí dlaní nataženou přes místo, kterého se dotkl. Měl nutkání se tam vrátit a malou škvírou ve dveřích se přesvědčit, ale nechal to být a místo toho si přetáhl přes ramena koženou bundu, která na míle voněla jeho parfémem. Byla to opojná směs santalového dřeva a pižma, která pro něj byla charakteristická.

S hlubokým výdechem vyšel před vchod divadla a dálkově otevřel své černé auto, které dostal za účinkování v reklamě. Čím víc se k němu blížil tím víc mu do mozku prosakovala představa toho, jak tu malou, šedou myšku opře o kapotu a tvrdě si ji vezme. Nechtěl si to původně přiznat, ale něco na té její nevinnosti a výrazu v očích bylo.

Musel se potichu uchechtnout, když dosedl do kožených sedaček a dlouhými prsty přejel přes hladký materiál volantu. Tom Hiddleston si vybral svoji další obět a nová hra začala.

- - - Amy - - -

"Mami, jsem doma," zakřičela, sotva zavřela vstupní dveře. Sundala si nepohodlné boty, která měla celý den na sobě, pověsila kabát na vešák a s rukou zabořenou ve vlasech vešla do kuchyně.

"Kde jsi byla?" ozvala se matka Amy, která seděla na barové stoličce a pohrávala si s propiskou.

"Ve škole," šeptla a težce polkla.

"Kde jsi byla potom?" optala se znovu a  konečně zvedla oči, které Amy naštvaně probodávaly.

"Mami..."

"Školu máš do 15:30, cesta ti trvá tak 20 minut, takže mi laskavě řekni, kde jsi ty dvě zbylé hodiny byla!"

Chvilku bylo ticho, které narušovalo jen protivné klapaní propisky o kuchyňskou desku, než se Amy zmohla na odpověď. "Měla jsem doučování," vypadla ji z pusy lež, které by na místě své matky 100% nevěřila.

"Cože? Vždyť...vždyť ty jsi jedničkářka!" vykřikla zděšeně a celá zbledla. Její dcera si musela udržet skvělý průměr, pokud se chtěla dostat na lekařskou fakultu a pokračovat v rodinné tradici, ve které byli všichni doktoři.

"Mami, nejde o mě, ale o mého spolužáka. On..no víš...on nezvládá matiku a tak jsem mu šla pomoct. Ví, že jsem v matice dobrá a tak mě požádal jestli bych se mu parkrát týdně nemohla věnovat." pokračovala dál ve lhaní a modlila se, aby se v tom matka nezačala pitvat, ale to by to nebyla ona...

"Neohrozí to tvoje známky? Taky se musíš učit," začala trochu uvolněněji, ale i tak v jejím postoji byla určitá forma křeče.

"Mami, kdybych to nezvládala, tak toho doučování hned nechám."

"Dobře, dobře," odpověděla a klidně se posadila. "Je pěkný?" zeptala se a zvědavě se na podívala na dceru, která hned zrudla.

"Mmm...celkem," šeptla a hned si vybavila obličej Toma, takže se musela kousnout zevnitř do tváře, aby se pitomně nezačala culil.

"Třeba z toho něco bude."

"Mami!" vykřikla ohromeně Amy.

"Jsi už dost stará na to, aby sis našla trvalý vztah a pokud je chytrý, hezký a má kariérní budoucnost jistou, tak bys o tom měla přemýšlet," začala rozvije svoje teorie a nevšimla si, jak Amy pohoršeně otevřela pusu.

Její matka se ji tady snaží dohodit imaginárního spolužáká, kterého si právě vymyslela a ona nevěděla, co s tím.

"Mami, půjdu si lehnout. Dobrou noc!" křikla, když se zmateně otočila a rychle vyběhla nahoru, do svého pokoje, aniž by čekala na její odpověď. Zítra ji čeká seznámení s ostatními herci a první čtení scenáře, takže byla už tak dost nervozní a její matka, která té lži uvěřila, ji rozházela ještě víc.

Když o dvě hodiny později zavřela oči, její poslední myšlenka patřila jemu. Muži s ledově modrýma očima.