Chci abys mě zabil

č.: 154

Napil jsem se ze sklenky ve které byl poslední lok whisky a podíval se z okna.
"Jdeš pozdě" zamumlal jsem, když jsem slyšel pomalé otevírání dveří.
"Co je tak naléhavého?" zeptal se ženský hlas, který patřil Tristě.

"Potřebuji, abys mi sehnala ty nejsilnější prášky, drogy, cokoliv takového" otočil jsem se směrem k ní. Trista je milá žena, ale nikdy nepochopila k čemu potřebuji ty věci, co po ní chci.
"Ještě jsi nezaplatil za ty předtím" vzdychla a zavřela za sebou dveře.

"Já vím, zaplatím ti ho hned po tom, co mi dáš tuhle várku" navrhl jsem a ukázal, aby se posadila "nastala situace, můj-" zapřemýšlel jsem "kamarád.. si prochází velice těžkým obdobím a chci, aby se trochu odreagoval" zalhal jsem.
"Oh, to mě mrzí" odmlčela se "fajn, seženu to, ale příště budeš platit hned na místě a nechci slyšet žádné výmluvy" lehce se usmála a vstala ze židle.
"Děkuji ti Tristo, nevím, co bych si bez tebe počal" přišel jsem k ní a políbil ji na tvář.
"Nejspíš bys měl hodně kamarádů v depresích" usmála se a vydala se k východu "budu muset jít, mám ještě schůzku" otevřela dveře a zamávala.
"Měj se hezky a užij si rande!" křikl jsem na ni, když zavírala dveře. 
Hned co odešla, můj úsměv se vytratil. Nalil jsem si další sklenku whisky a sedl jsem si do křesla pozorující lidi chodící kolem mého domu. "Snad už to tentokrát výjde" zamumlal jsem si sám pro sebe a napil se ze sklenky. Opřel jsem svou hlavu o vrchní část křesla a začal přemýšlet. "Povede se mi to tentokrát? Vážně už nechci dělat více pokusů" vzdychl jsem "vždy, když se o tom dozví moji přátelé, musím je vypudit ze svého života aby mi nestáli v cestě. Nechci přijít ani o Tristu ani o Liama. Vím, že když se mi to povede a já vážně umřu tak že o ně příjdu, ale to je alespoň nebudu potkávat na ulici a-" vyrušilo mě z mých myšlenek zabručení, které oznamovalo příchozí zprávu.

-Trista mi psala, že jsi po ní chtěl další drogy a prášky. Dělá si o tebe starost a to samé já Lucasi. Oba víme, že nemáš moc přátel, tak mi řekni, komu to dáváš. /Liam/
-To, že neznáš mé přátele neznamená, že žádné přátele kromě vás nemám Liame. /Lucas/
-Jen mi prosím slib, že je nebereš ty. /Liam/
-Neberu /Lucas/
-Slibuju /Lucas/
-Za 5 minut jsem u tvého domu. /Liam/

Vzdychl jsem, nesnáším, když dělá přepadovky. Vstal jsem a schoval veškerý alkohol, který byl na očích do skříněk. Dopil jsem whisky z mé skleničky a dal ji do dřezu v ten moment se otevřeli dveře.

"Vážně se vy dva musíte naučit klepat" řekl jsem s úsměvem, když jsem vyšel z kuchyně.
"Taky tě rád vidím" usmál se zpět Liam "teď mi do očí řekni, že nebereš žádné drogy" podíval se na mě vážně o hlavu menší muž.
Nasadil jsem sebejistý výraz na svůj obličej a spustil "Oh otče, slibuji Vám, že žádné drogy neberu" když jsem větu dopověděl oba jsme vybuchli smíchy.
"Tak co máš dnes v plánu?" otázal se a sedl si na křeslo, které bylo hned naproti mému.
"Nejspíš jen odpočívat" posadil jsem se do svého křesla "a ty?"
"Zajít do parku si odpočinout, mám za sebou náročnou šichtu a musím trochu na vzduch." odpověděl. Liam byl vždycky hrozný pohodář a hodný člověk. Zajímá se o své přátele, ale přitom nemá žádnou rodinu. Tedy alespoň já o žádné nevím.
"Můžu jít s tebou?" zeptal jsem se z ničeho nic. Liam vypadal překvapeně. "Jasně že můžeš! Už je to docela doba co jsme spolu někde byli" usmál se "kdy vyrazíme?" 
"Co třeba teď?" zvedl jsem se ze židle a Liam udělal to samé. "Dobrá" souhlasil.

Když jsme dorazili do parku, sedli jsme si na oddálenou lavičku u menšího jezírka a pozorovali vodu.
"Hey" řekl jsem tiše "kdyby se mi něco stalo, jen ti-" byl jsem přerušen "nic se ti nestane" řekl Liam a já se na něj podíval. "Říkám, že jen kdyby něco.." řekl jsem tichým hlasem a otočil svou hlavu zpět k jezírku. Chvilku ticha přerušilo vyzvánění  Liamova telefonu. "Omluv mě" vstal a zvedl telefon.
Liam mi bude vážně chybět. Ze všech přátel, které jsem kdy měl je on ten nejlepší. Potichu jsem vzdychl a sledoval čirou vodu.
"Omlouvám se ale, budu muset jít" řekl smutně Liam a a přišel ke mě "vím, že to nebyl dlouhý pobyt venku, ale i tak jsem si to s tebou užil"
"Já taky děkuji, měj se hezky příteli" odpověděl jsem a obejmul ho.
"Ty také. Dávej na sebe pozor prosím." Obejmul mě zpět a odešel. Já hned vytáhl telefon.

-Ahoj! Chtěl bych se zeptat na 2 otázky /Lucas/
-Ne, rande nedopadlo dobře a ano ty věci pro tebe mám /Trista/
-... /Lucas/
-:D přichystej si 5000 zachvíli jsem u tebe /Trista/
-Oki děkuju. / Lucas/

Dal jsem telefon do kapsy a šel zpět domů. Trista je jediná žena, které plně důvěřuji. Je chytrá, půvabná a elegantní. Naprostý opak žen, které jsem znal kdy předtím.

Když jsem dorazil domů Trista už seděla v mém křesle. "Ještě před nějakou dobou jsem říkal Liamovi, že vy dva byste se fakt měli naučit klepat a teď ty tu sedíš v MÉM domě." zasmál jsem se.
"Pche" odfkla si "kdybys něchtěl, abychom si otevírali sami nenechával by jsi klíč na těch nejvíce stupidních místech" zasmála se a měla pravdu, až se mi jednou povede můj plán chci, aby ti, kteří mi s tím pomohli zdědili můj dům.
"No jo, nejsem moc dobrý v ukrývání" zasmál jsem se a posadil se na křeslo naproti ní a vytáhl tět tisíc korun a podal jí je "tady máš ty peníze"
"Díky" peníze si vzala a podala mi papírový sáček "je tam to nejlepší, co jsem našla".
"Děkuji ti Tristo" usmál jsem se na ní "proč to rande nevyšlo tentokrát?" rychle jsem změnil téma aby se mě opět neptala, zda ty věci nechci pro sebe.
"Nooo-" spustila "měl všechno, po čem jsem toužila, to žádná, ale byl hrozně divný" odmlčela se "jako by chtěl někoho každou vteřinou zabít" tahle věta upoutala mou pozornost. 
"To zní zajímavě, kouknu na něj" oznámil jsem
"Nemusíš to pro mě dělat" usmála se. Ah Tristo...
"Ale musím, jsi přece moje nejlepší kamarádka a já jsem špion. Pokud něco udělá, budeš o tom vědět jako první." zalhal jsem, abych nemusel říkat, že jsem to potřeboval udělat pro sebe.
"Děkuju" zvedla se a políbila mě na tvář "budu muset jít" řekla a šla ke dveřím. 
"Hey Tristo?" zavolal jsem na ní, když už otevírala dveře "Huh?" "Mám tě rád, pamatuj si to." zklesle jsem se usmál "Já tebe taky" usmála se zpět a odešla.

Otevřel jsem papírový sáček a vydělal různé věci na stůl.
LSD, houby, marihuana, kokain, opioidy, morfin....
Veškeré věci jsem si zapsal do deníku.

Datum:  1.2.2222
Pokus č.: 154
Způsob: Předávkování č.7
Materiály: LSD, houby, marihuana, kokain, opioidy, morfin....
Stav:

Deník jsem zavřel a odnesl ho na mé tajné místo. "Co si mám vzít jako první?" mluvil jsem si nahlas sám pro sebe a nakonec jsem si vybral marihuanu,pak houby..pak morfin...pak LSD....pak kokain....... a všechno jsem to zapíjel whiskey, která mi ještě zbyla z rána.
Chvíli jsem se snažil vzít si další věci, ale už jsem toho v sobě měl tolik, že jsem ani nedokázal bez třepání natáhnout ruku.
Pokusil jsem se natáhnout ruku pro telefon, když v tom má ruka spadla a já cítil, jak jsem nad svým tělem pomalu ztrácel kontrolu.

Temnota..