julie and the phantoms

20 - One and Only

Ladies and gentlemen I'm back !!
Je tady hodně věcí, které se za poslední dva týdny v mém životě změnily a všechny nejsou úplně kladné. Tím chci jen říct že jestli budu v těchto kapitolách mít nějaké chyby nebo budete z těch kapitol mít debky tak mi napište. Ona je to totiž pravda že tyhle kapitoly nemají být nějak ' veselé'.
Každopádně tohle není debatní kroužek tak jdeme na to.

Zvuk davu na ulici a poté nepříjemné ticho ve výtahu vyvolalo v Alexovi pocit, který ho znejišťoval.
Nevěděl jestli se má vůbec snažit.
Oba dva jeho životy byli stejné. Nezajímavé a naprosto bezesmyslné.
Výtah vyjel do pátého patra, otevřeli se dveře a Alex vystoupil na chladnou a tmavou chodbu.
Vydal se ke specifyckým dveřím a zmáčkl zvonek.
Tlumené zvonění se rozeznělo bytem za dveřmi s v mžiku se začal klíč otáčet v klíčové dírce.
Když dotyčný zmáčkl kliku srdce mu bušilo o sto-pět.
Dveře se konečně otevřely a za nimi stál člověk kterému Alex něco dlužil. Přesněji dlužil mu velkou a upřímnou omluvu.
,, A-ahoj Alexi, p-potřebuješ něco?" Zeptal se hnědovlasý teenager s velmi zmateným výrazem.
,, Ahoj Willie, já jenom... chtěl jsem se ti osobně omluvit za to, jak jsem se v parku jen tak sebral a pak už jsem se ti neozval." Jeho slova Williemu do hlavy hodila flashback z toho dne.
,, Ne, to je v pohodě. Nechceš dovnitř ?" Jeho otázka Alexe docela překvapila, protože on bych ve svém domě nikdy bezdůvodně uklizeno nemněl. No... on možná ano... spíš Luke a Reggie ne.
Kývl hlavou a oba dva vešli dovnitř.
Sedli  si do ne zas tak prostorné kuchyně a Willie šel za kuchyňskou linku udělat čaj.
,, Tak... proč jsi vlastně tak rychle odešel ?" Zeptal se Willie a Alex odvrátil zrak od kytky ve květináči na parapetu okna.
,, Já... no... Vzpomněl jsem si na to když jsem ještě žil. Já a Luke jsme spolu chodili a těsně před naší smrtí jsme se rozešli. Mysleli jsme si, že to tak bude pro kapelu lepší. Nedošlo nám nikomu ale to, že když jenom řeknete konec vlastně tím doopravdy nic nezastavíte. Snažil jsem se na něj hodně dlouho zapomenout. Oba jsme k sobě navzájem pořád něco cítili... a co si budeme, vidět skoro každý den Luka hrát na kytaru v jeho tričku bez růkavů mi to zapomínání moc neusnadňovalo... Před měsícem jsme se dali dohromady... zase. Jen teď opravdu doufám že to neskončí jako minule." Alex domluvil s Willie s výrazem, který stojí za to vidět přelil hrnek a voda se vylila hned vedle na kuchyňskou linku. Hned se snažil vodu rychle utřít a Alexovi odpovědět.
,, I kdyby to tak dopadlo, nezapomeň, že tu máš mě." Willie hodil kus mokré utěrky do koše pousmál se.
,, Díky, že se na mě nezlobíš. Ani nevíš, jaké jsem měl velké nervy, když jsem přicházel." Alex se zasmál a Willie mu přinesl malý hrnek s teplým čajem.
Hodinu nebo dvě si povídali a příjemnou atmosféru a o to víc příjemnější klid který mezi nimi panoval nic nenarušovalo.