julie and the phantoms

Část 17 Willex :(

Alex 's Pov

,, Tak jo a teď se snaž nespadnout." Willie mi ukázal jakou nohu mám mít vepředu, ale já se začal kymácet hned jak jsem na skateboardu stál oběma nohama. Chytl mě okolo pasu aby jsem nespadl hned na začátku a chvilku jsem i jel. Chvilku... než jsem spadl.

,, Jsi v pohodě ?" Zeptal se když mi podával ruku, aby mi pomohl se postavit.

,, Jo, teda takhle jsem naživu." Willie neodhadl sílu a v okamžiku stály jeden k druhému tak blízko, že jsem cítil jeho dech na svém krku. V ten moment jsme si oba začali uvědomovat, jak blízko u sebe jsme. Zpanikařil jsem, protože něco takového jsem už jednou zažil.

*flashback*

1994

,, Chci vám něco říct." Přišel jsem do kuchyně a začal mluvit na mé rodiče.

,, Dobře." Souhlasila mamka a sedla si na židli u stolu.

,, Já-" Chtěl jsem to říct, ale nedokázal jsem to.

,, Co se děje?" Zeptala se mě.

,, Já jsem gay." Poslední slovo jsem řekl potichu a čekal na jejich reakci.

,, Ne." Řekl můj táta a mě to zaskočilo.

,, Ano, jsem." Řekl jsem ještě jednou.

,, MŮJ SYN NEMŮŽE BÝT NA KLUKY!" Začal řvát táta.

,, Mami." S nadějí, že mi pomůže jsem se na ní obrátil.

,, Promiň." Tohle bylo jediné na co se zmohla. Nejhorší bylo, že já jsem jí věřil. Táta mě uhodil pěstí do obličeje a mně začala z nosu téct krev.

,, OKAMŽITĚ VYPADNI Z MÉHO DOMU." Zaječel na mě ještě jednou. Odběhl jsem do pokoje a do batohu hodil pár věcí. V hodně věcech jsem si jistý nebyl, ale v tom že chci odsud odejít co nejdřív jsem si byl stoprocentně jistý. 

Když jsem vybíhal z domu, nezapomněl jsem pořádně prásknout dveřmi.

,, DOKUD SE Z TEBE NESTANE NORMÁLNÍ ČLOVĚK, OPOVAŽ SE SEM VRÁTIT!" Zaječel jak nejvíc mohl. Neotáčel jsem se a běžel dál. Jediné místo kam se mi teď chtělo, byla garáž. Naše kapela pro nás byla něco víc než rodina. Všichni mě tam chápali. 

Otevřel jsem dveře a uviděl na gauči Luka, který v garáži přespával už poslední dva týdny po jeho hádce s rodiči.

,, Alexi co tu-" Pane bože. Kdo ti to udělal?" Vyskočil z gauče a běžel ke mě. Objal mě a já znovu začal brečet. Posadil mě na gauč a šel pro kapesník aby mi utřel krev.

,, To nemusíš." Řekl jsem když mi stíral krev r nosu. Neodpovídal a pokračoval.

,, Čas na to aby jsi mi řekl co se stalo." Řekl a sedl si vedle mě na gauč.¨

,, Řekl jsem- řekl jsem to rodičům a oni- oni mě vykopli z domu." Cítil jsem jak se mi v očích zase hromadí slzy. Luke mě znovu objal. 

,, Zabil bych je kdyby to nebyli tvoji rodiče." Řekl Luke a mě se na tváři objevil alespoň malý úsměv. Luke si došel pro kytaru a jeho blok kam si píše písničky. Vzal do ruky tužku a jednu dal i mě. Začal psát text jeho neúhledným rukopisem a spolu jsme napsali něco jako písničku. 

,, Jak by se mohla jmenovat?" Zeptal se mě.

,, Bright?" Navrhl jsem.

,, Jsi génius." Usmál se na mě a velkým písmem napsal BRIGHT.

Když bylo něco okolo 23:00 večer, usoudili jsme že by jsme mohli jít spát. Šel jsem si lehnout na zem, ale Luke mě na zemi nechat spát nechtěl.

,, Kam jdeš? Nemůžeš spát na zemi." Já který na zemi už ležel jsem mu podal ruku, aby mě zvedl. Přesně jako Willie neodhadl sílu a dělili nás jen centimetry. V hlavě mi začalo běhat spoustu myšlenek. 

Vážně teď přemýšlím o tom že bych políbil svého nejlepšího kamaráda?

Co když mě nemá rád?

On ale není na kluky. Nebo jsem něco prošvihl?

Nakonec jsme od sebe nějak odstoupili a pomohl jsem Lukovi roztáhnout gauč. Hlavou mi ale pořád kolovalo nespočet myšlenek.

Oba dva jsme si lehli na gauč. Byli jsme pod jednou dekou, protože hádejte kdo je tak chytrej a nesbalil si deku? 

,, Alexi?"

,, Co je?"

,, Nemůžu usnout." Stěžoval si Luke.

,, Vždyť se snažíš usnout jenom pět minut."

,, To nejde."

,, Jde." Bouchl jsem ho jemně do ramene a on mě slabě uhodil do hrudníku. Oba jsme se smáli a koukali na sebe. Po chvilce si uvědomili jak blízko sobě jsou. Dlouhou dobu ani jeden z nás nemluvil.

 Luke 's Pov

Vždycky jsem si byl s Alexem  blízký, ale teď jsem ho viděl jinak. Viděl jsem ho takový, jaký doopravdy byl. Nikdy jsem neviděl nikoho tak... hezkého. Jeho blonďaté vlasy mu padaly do obličeje a jeho zelené oči byly nejzářivější věc v garáži. ( kill me)

Rukou jsem mu odstranil vlasy které mu doteď z malé části překrývali obličej. Začal jsem se červenat a díky bohu, že byla v garáži tma a moje červené tváře nešly vidět. Přejel jsem pohledem z jeho očí na jeho rty a doufal že si toho nevšiml... marně.  Alex propojil naše prsty a já se v ten moment začal usmívat jak idiot.

Alex 's Pov

Ví co mi tím způsobuje?

Znamená to pro něj něco?

Luke se ke mě posunul blíž.  Byl jsem pořád zmatený tím co se děje, ale rozhodně nechtěl aby to skončilo. V tu chvíli to Luke konečně udělal. Vyplnil prázdné místo, které mezi nimi zbývalo. Oba jsme měli břicha plné motýlů. Po deseti nejhezčích vteřinách mého života jsme se oba odtáhli a měli na tvářích největší úsměvy.

,, Co se právě stalo?" Zeptal jsem se.

,, Začal jsem tě líbat." Řekl jako kdyby se nic nestalo a trochu se tomu zasmál.

,, Proč?"

,, Vypadal jsi... hezky... a chtěl jsem."

,, Ty si myslíš že jsem hezký?" Zeptal jsem se s úšklebkem.

,, Myslím si že jsi nádherný." Zamumlal, ale já slyšel všechno co řekl.

,, Taky si myslím že jsi nádherný." Řekl jsem před tím, než jsem si uvědomil co jsem udělal, ale vím že jsem to udělat chtěl.

Leželi jsme takhle s úsměvy jak idioti  pár vteřin, než se zase moje rty začaly dotýkat těch Lukových.

*konec flashbacku*

Uvědomil jsem si že k Lukovi pořád něco cítím a bylo by nefér mít Willieho jenom jako druhou možnost. Luke ale má Julii. Proběhlo mi hlavou. Stejně by to bylo k Williemu nefér. Nechtěl jsem ho ranit kdyby jsme spolu něco měli. Lepší bude utéct teď. Vzal jsem svou bundu a bez jediného slova odešel.

 OH JAJ DRAMA... 

DÍKY @Alicejenej01 ZA SKVĚLÍ TIP NA DĚJ 

BTW PO DLOUHÉ DOBĚ KAPITOLA KTERÁ MÁ PŘES 1000 SLOV

A AGAIN DÍKY ZA 2500 PŘEČTENÍ