Nebezpečná známost

21.

,,Jak dobře znáš Maxe?"

Tohle téma mi kroutilo i rovné vlasy. Musel to vycítit z mého výrazu.

,,Myslela jsem si, že ho znám líp." vzhlédla jsem k Jordimu a naše pohledy se střetly.

Nemohla jsem vydržet ten jeho pohled, a tak jsem uhnula dřív, než odpověděl. Cukřenka byla v ten okamžik neuvěřitelně zajímavá věc.

,,Očividně tě dneska naštvalo víc lidí." směřoval k mému telefonickému rozhovoru s Jaydenem.

S nádechem jsem se vrátila zpět k jeho pohledu až se mi roztřásla kolena.

,,Ne. Jsem spíš jedna z těch, která si myslí, že jí nikdo nelže. Dvě podpásovky za pár měsíců." snažila jsem se nerozbrečet.

,,A Max je jedním z nich?"

,,Jo."

,,To kvůli tomu, co jsem ti říkal?"

,,Ne. Tvrdil mi, že má složitý vztah s bejvalkou a pak se dozvím, že se tahá za ruku s nějakou kreaturou s frantíkem mezi nohama po Baltimoru. Ke všemu mi ona sama tvrdila, že si u ní jen splácí dluh."

,,To je sráč." začal se usmívat a vrtět hlavou.

,,Nechci si kazit už tak špatnou náladu. Ty máš jistě harmonický vztah se svojí přítelkyní a nemusíš nic takového řešit." podepřela jsem si bradu a opět hleděla na vyzvánějící telefon – Rosie.

Popadla jsem znovu vztekle telefon a hodlala jí jen říct, že jsem v pořádku.

,,Dobře. Jen, že přespím u Noaha." zalapala jsem po dechu.

,,U Noaha? Ty? Wau!"

,,Kde jsi ty?"

,,Jsem na jídle s Maxovým bráchou."

,,Tak se opatruj. Pak si popovídáme."

Byla jsem v šoku. Ona vážně přespí u Noaha?

,,Promiň. Spolubydlící."

,,Nic se neděje. Taky čekám, kdy mi ten blbec zavolá."

,,Má vypnutý telefon."

,,Já vím. Jestli se do zítra neobjeví, budu muset jet bez něho zpátky."

,,To chápu. A přijedeš zase někdy?"

Chtěla jsem si namlátit. Přede mnou seděl cizí chlap a jen proto, že byl fakt kus, tak jsem mu kladla takové dotazy.

,,Kdybych měl důvod, tak bych se po Baltimoru podíval." usmíval se a já rudla.

,,Max asi nebude ideální důvod." pokrčila jsem rameny a sjela pohledem k jeho potetovaným pažím.

,,To ne."

,,Kde všude máš tetování?" natáhla jsem drze prsty a přejížděla jimi po jeho kresbách.

,,Jen ruce, hrudník a krk."

,,Bolelo to?"

,,Sem tam někde to bylo nepříjemný, ale nic co by se nedalo vydržet."

Možná jsem to trochu přeháněla, ale moje racionální mysl zůstala na pokoji nebo šla hledat Maxe. Kdybych si měla dát facku za každou trapnou otázku nebo žblebt, měla bych monokly po celém obličeji.

Nikdy jsem nebyla z žádného chlapa tak vedle. Bylo to zvláštní. Cítila jsem, že jsem se do Maxe zamilovala a teď tu přede mnou seděl alfa-samec. Jeho pohled bral dech a úsměv trhal asfalt. Cítila jsem v nohách, že kdybych neseděla, praštilo by to se mnou.

Tok myšlenek přerušil tentokrát jeho mobil. Zatajila jsem dech při pohledu na displej. Max!

,,Čus, musím s tebou mluvit. Jsem v Baltimoru." svraštil čelo. ,,Maxi! Ty jsi hodně na sračky. Kde jsi?" zhluboka se nadechl. ,,Tak si přespi u ní. Jsi kretén. Dáme řeč ráno, fajn."

Telefon položil a nechápavě zavrtěl hlavou, zatímco nás servírka přinesla jídlo.

,,Vůbec mě nevnímal. Nevím, co si zase vzal nebo vypil."

,,Máš kde přespat?"

,,V autě." pokrčil rameny.

,,Spolubydlící spí dneska u přítele. Mám volnou postel, jestli chceš."

Jordi se začal usmívat a pak sklopil obličej. Řekla jsem něco špatně? Další facka, Bello! Ne rovnou pěstí. Směje se mi!

,,Nestává se mi často, že je ke mně někdo tak milý a už vůbec ne tak hezká holka jako ty."

,,A to je špatně?"

,,Špatně je to, že budu v jednom pokoji s tebou, jestli nabídka platí." začala jsem se taky usmívat.

,,Co je na tom špatně?"

,,Že jsi chodila s mým bráchou a já ho upřímně vůbec nechápu. Jak mohl, kurva, dát přednost Vanesse před tebou." zalapala jsem po dechu.

,,Jestli se bojíš, že na tebe něco zkusím, tak budu hodná." zrudla jsem a vložila si do úst hranolku.

,,Škoda!"

Střelila jsem po něm pohledem a snažila se své rozpaky skrýt prsty přes obličej. Oba jsme se usmívali.

,,Dělám si legraci, Bello. Nemusíš se červenat. Děkuju za nabídku."

,,Není zač."

Neměla jsem tušení s kým sedím u stolu a věděla jsem o něm sotva základní věci. Překvapila jsem sama sebe, když jsem ho pašovala na dívčí koleje. Nikdo nás neviděl, kromě nějaké holky, ale bylo mi to ukradené. Byla opilá a seděla na schodech. Čapla jsem Jordiho za ruku a vedla do patra k pokoji.

,,Líbí se mi to tu. Asi jsem si našel důvod se sem vracet." zašeptal a rozhlížel se po dlouhé chodbě, když jsem se snažila odemknout.

Zavřela jsem za námi dveře a vyndala ze skříně deku, kterou jsem povlékla.

,,Půjčím ti jeden ze svých dvaceti polštářů." hodila jsem po něm, zatímco se rozhlížel.