Ve službách ❤ Van dyrekšn (fanfikce)

den šestý: záchod a snídaně

Včera jsem celý den tvrdě makala. Fakt. Třeba jsem nakrajela zeleninu, na co největší kousky, aby toho mohli co nejvíc sníst.

Nevím jak moc se klukům tento nápad líbil, protože jsem celý den, mimo to že jsem tvrdě makala, dávala pozor na Stevena. No... Spíš jsem dávala pozor jestli ho někde neuvidím.

V noci mě přiřadili k Louisovi. Nic po mě nechtěl tak jsem mu aspoň vytřela koberec.

Ráno jsem se vzbudila. No, spíš mě vzbudil Steven.

"Co blbneš??!!?!! Kolik je hodin??!!??!!"
Vklidu jsem se ho zeptala
"Skoro osm" odpověděl Steven

"Aha ok" řekla jsem a šla jsem zpátky spát. Steven je ale asi trochu nerv, protože mě hned potom vzbudil

"Podívej, já tě tady nechci a hádám, že ty mě tady asi taky ne, nejde o to jestli tady zůstáneš ty a nebo já, jde o to jestli tady zůstaneme vůbec. Jsi teď moje povinnost a-" zastavila jsem ho, jako ta dominantní "chápu, ale ja potřebuju strašně na záchod.."

Steven se uklidnil "tak pojď, ukážu ti kde je záchod" ten je blbej. Co jiného by mi asi teď ukazoval.

Došli jsme do malého pokoje kde byl záchod, sprcha a umyvadlo. A hádejte co, zas bílá. Tentokrát tu ale riziko toho že by se tu někdo posral bylo tisíckrát větší.

"To je moje koupelná?" Steven protočil oči, debil. "Naše.." odpověděl unaveně

"O.k." šla jsem k záchodu a on mezi tím odešel

Potom jsem vyšla a zamířila hned do kuchyně. Mám dnes na práci poklidit zahradu, ale tak snad se najím.

Když jsem vešla do kuchyně Steven už dělal snídani pro kluky a... Pro mě??

No jasně to mu tak budu veřit, beztak se mě snaží otrávit. To jsem mu, ale nemohla přece jen tak říct.

Pak jsem si ale vzpoměla, že jsem rebel a tak jsem vzala talíř se svým jídlem a vyhodila jsem ho z okna.

"CO TO DĚLÁŠ?!" Vyjel na mě Steven. "Vklidu stejně zahradu uklízím já"

V tom do kuchyně vešli kluci "Páni, tady je hluk.." poznamenal Harry.

"Sorka" omluvila jsem se

"To je v pohodě" řekl Liam a celá skupina se šla posadit ke stolu do druhého pokoje

"Na. Tohle jim dones" Steven mi do ruky vrazil mýchaná vajíča se slaninou

Než jsem se ale dostala do druhého pokoje tak mi kousek vajíček sklouzl na zem. Steven si ničeho nevšiml tak jsem si rychle vzpoměla na pravidlo pěti vteřin, protože, ještě jednou, jsem hodně chytrá..

Počkala jsem teda pět vteřin, pak vajíčka sebrala a pak pokračovala v cestě.

Až jsem se konečně dostala ke stolu naservírovala jsem klukům jejich snídani. Když jsem servírovala Harrymu, usmál se na mě "dnes vypadáš nádherně, Jess.." "Dík, česala jsem si vlasy" odpověděla jsem

"Vidím, že už jste se seznámili.." řekl chladně Niall, poté si všiml zmatených výrazů svých kamarádů "se Stevenem, myslím.."

"Ach ano... Nedá se třeba někam odstěhovat nebo tak?" Ptala jsem se opravdové otázky.

"Obávám se, že ne. Steven je náš dlouhodobý člen party, vždy tu byl pro nás a my mu to za každou cenu oplatíme" no super.. takže takhle to nepůjde..

Položila jsem zbytek vajíček na kraj stolu a odešla jsem.

Já se nevzdám

Chtěla bych poděkovat Vendisvítí za psychické zdeptání během produkce této kapitoly
(Opět, kapitola nebyla zatím kontrolovaná, tedy se omlouvám za chyby)
P.s. v minulé kapitole jsem se překlikla a omylem napsala, že Stevenovi je 16, to byl omyl. Stevnovi je 19 a Jess 18, tedy jsou oba dva dospělí, což absolutně nesouvisí s událostmi v budoucích kapitolách
-Kess 🤬