Everything isn't good.. [Pozastaveno]

Prolog

"Jess pojď sem prosím!" zařve po mě Jay, kluk kterej mě nenávidí od prvního okamžiku, kdy mě viděl. Možná proto,že si mě ostatní oblíbili víc než jeho. Je otázkou,kdo z nás se nenávidí víc. Bohuže nás nějakým záhadným způsobem dali do stejné skupiny. Musíme si navzájem důvěřovat,jelikož nám jde o kejhák. Když jeden zradí jde vše do hoven.
"Jo, už letím!" zařvu nazpátek. Máme domlouvat další akci. Sepnu vlasy do culíku a běžím dolů po schodech. Poslední tři seskočím a za pohupování mýho culíku přejdu do obýváku.
"Tak jakej máte návrh?" zeptám se na rovinu, na co vše ztěžovat,že?
"Co takhle jak se máme, nebo něco takovýho?" nafoukne se Ketay. Člověk si na něj po roce omlouvání zvykne a přestane ho příliš řešit.
"To nikoho nezajímá." odfrknu a slyším jeho uražené vdechnutí.Tay (lebo Ketay je moc dlouhý) by měl dostat cenu za nejvíc urážlivýho člověka. "Takže?" vyhrknu netrpělivě, když nikdo nic neříká.
"Pořád stejně netrpělivá, maličká?" ozve se někdo u dveří do kuchyně. Vyskočím na nohy a skoro se přizabiju,když utíkám za dotyčnou osobou.
"Jacku!" vykřiknu nadšeně,zatím co mě on drtí v medvědím objetí. "Ani nevíš,jak ráda tě vidím." zašeptám oproti jeho triku.
"Myslím,že menší tušení mám. Soudě podle tvýho stisku jsem ti až přespříliš chyběl." zasměje se.
"Ona umí projevit city?"
"Ta ona tě za prvé slyší,za druhé tě může jednoduše poslat,kam patříš." odseknu a odtáhnu se od Jacka.
"Jsem Gevelin." protočí otráveně očima.
"Mě je naprosto u prdele,jak se jmenuješ holčičko." odseknu nepříjemně.
"Chováš se jako děcko Jessico." poví stejným hlasem.
"Řekněte mi,co potřebujete,než z ní nezůstane vůbec nic." zavrčím a pro jistotu si sednu od ní co nejdál. Mark by moc radost neměl,kdybych mu zničila jeho drahocenej nábytek.
"Dobře.." začne Rob,náš stratég číslo jedna ".. tady.." ukáže na vchod budovy v jedné zapadlé ulici ".. je místo setkání. Všechny zabít. V okolních budovách budou odstřelovači. Sejmou kohokoliv,kdo by chtěl utýct."
"Ale?" zamračím se.
"Teď přichází na řadu hlavní problém. Ta budova je prakticky bez oken. Takže uvnitř to bude pouze na vás. Tím se mění situce, Jess..." upře své oči na mě.
"Chápu. Jdu do toho." to znamená,že je to extrémě riskantní, a taky to znamená to, že jdu dovnitř.
"Tak pojď se mnou. Potřebuji to písemně." řekne mi a už mě tahá na nohy. Jdeme spolu do jeho kanceláře. "Neboj,je to tu čistý a zvukotěsný." přikývnu a přejdu k oknu.
"Kolik budu mít času?" zeptám se tiše.
"7 dní. Víc než je v předpisu nezvládne. Kdyby to bylo na ostatních,tak by to šlo i dýl, v podstatě bys dostala kolik by jsi jen času potřebovala. Ale s Markem to tak lehký nebude. Budu mít problém i s tím týdnem."
"Já vím." povzdychnu si. "Máš tu papír a tužku?" napadne mě. Nechápavě se na mě podívá,ale podá mi to. Vezmu do ruky propisku a začnu psát.
Drahý Marku,
asi ti nemusím psát,jak jsem se nevrátila,protože to už víš. Celý život,jsem tě o moc nežádala,ale teď mám pro tebe obrovskou žádost. Počkej 7 dní. Já se vám vrátím,ale opravdu potřebuji,aby jsi mi těch 7 dní dal,aby mohlo být vše jako dřív. Doufám,že jsem ti dostatečně napověděla,ale z jasných důvodů to nemůžu více rozvést.
S díky Jess.
Odložím propisku a vložím dopis do obálku. Na ni napíšu "Markovi" a jdu ho dát do obýváku do trezoru. Naštěstí tu nikdo není a heslo znám jen já,Rob,Jay a Mark.
Kolem páté odpoledne vyrážíme,takže se jdu chystat.

Ahojanda :D nová povídka je tu! Huhů :D je tu někdo tak happy jako já? :D doufám,že se vám to bude líbit ;) Áno,je to strašně krátký,ale je to pouze prolog. Jinak vůbec nevím jak budu co vydávat.
Pokusím se 2x do týdne toto a jednou Chci být normální. Přidávala bych i častějc,ale čekaj mě příjmačky a musím se na ně aspoň trochu připravit :)
Aloha ;)