Everything isn't good.. [Pozastaveno]

•5•

Probudím se nezvykle pozdě. Není se co divit,když jsem usnula až kolem 4. hogldiny ranní,neboť jsem byla myšlenkama u Keva. Od včerejšího rána se neozval,což je pro něj netypické. Ví,jak strašně starostliva jsem.
Vylezu z postele,abych mohla přejít ke skříni. Upoutá mě jedno z jeho extra pohodlných trik,ve kterých vždy dojdu domů. Určitě bych tu našla i jeho boxerky. Pozvednu koutky úst v náznaku úsměvu,který zmizí stejně rychle,jako se objevil. Navleču si ne sebe tedy jeho triko a šortky a ploužím se ze dveří.
Po celém domě se rozléhá vůně kávy a skořicových preclíků. Potichu sejdu do jídelny,kde už touto hodinou jsou všichni. Kývnu jim hlavou na pozdrav a jdu si pro jogurt a nějaké müsli. Sednu si s tím ke vzdálené strany stolu,daleko od ostatních. Utápím se v myšlenkám a pojídám při tom své jídlo.
Nikdo na mě nepromluví,přesto cítím na sobě jejich pohledy. Nikdo se na nic neptá,přesto je ve vzduchu milion otázek. Jsem jim za to vděčná,rychle si zvykají na moji zamlklost.

*****
„To toho vždy tak málo namluvíš?“ zeptá se malej klučina na lavičce vedle mě. Zmateně na něj pohlédnu,avšak zůstávám potichu i nadále.
„Jsem Kevin,a ty?“ zkouší to znovu. Marně.
„Dobře,tak jen poslouchej.“ usměje se,čímž odhalí bílé zoubky,i pár volných míst,kde mu teprve porostou.
„Jmenuji se Kevin. Mám mladšího brášku,kterej je pro ně narozdíl ode mě dokonalej. Byl jsem nechtěné dítě,kterým jsem i dnes...“ spustí. Seděla jsem na té lavečce snad 4 hodiny a poslouchala kluka,kterej mě nehorázně fascinoval. Na tak mladýho člověka měl v hlavě to,co jinejm v jeho věku chybělo. Rozum.

*****
Pamatuji si ty dny. Sedávala jsem na té lavičce každej den a poslouchala kluka,který pro mě byl cizí,přesto se mi tak dobrovolně otvíral. Neztrácel se mnou trpělivost,i když jsem s ním nepromluvila jediné slovo,pouze na něj nepřítomně hleděla.

*****
Šla jsem to chodníku směrem k parku,kde jsem obvykle trávila odpoledne posloucháním Kevova hlasu. Nikdy bych to před ním nepřiznala,ale byla to ta nejlepší část mýho dne. Přesto jsem si zachovávala kamenou tvář. Za svých pár let,jsem si kolem sebe vytvořila pevnou emociální bariéru,přes kterou se nikdo nedostane. Nebo jsem si to alespoň myslela,pravdou však je,že se mi Kevin zarýval čím dál víc pod jednotlivé vrstvy.
Nekoukám se kolem sebe,pouze jdu na známé místo,známou cestou. Někdo do mě strčí a já ztratím rovnováhu. Padám,ale než se moje tělo stihne dotknout země,někdo si mě k sobě přitiskne.
Zvednu pohled nahoru k mému zachránci,jímž není nikdo jinej,než Kevin. Než si stačím uvědomit co dělám,usměji se.
„Děkuji ti,Kevine.“ zašeptám,stále nevnímajíc slova,řinoucí se mi z pusy.
„Takže umíš mluvit?“ zeptá se s ďábelskou jiskřičkou v oku. Šokem vykulím oči a přitisknu si ruku na ústa.  „Urazil jsem tě nebo něco?“ zeptá se opatrně a položí mě na nejbližší lavičku. Zavrtím hlavou,ale nepodívám se na něj.
„Dobře,budu opět vyprávět já,“ povzdechne si, „pamatuješ si,jak jsem ti říkal o...“

*****
Od té doby jsem sem tam něco řekla,dokonce jsem ho i zdravila. Za měsíc jsem o něm věděla vše,za další jsem ho částečně pochopila. Přesto mě doteď jednak přitahuje a jednak nepřestává překvapovat.
Smutně si povzdechnu a uklidím nádobí do myčky. Přejdu do obýváku,kde si sednu na desku u okna. Opřu se o zeď a přitáhnu si kolena k hrudi. Koukám z okna na stromy,jako by mi mohly poradit,co mám sakra dělat. Nic.
Znovu si povzdechnu a zamířím do posilovny,kde strávím celé poledne a nakonec i odpoledne.

** O 5 dní později**
„Jess? Co se děje?“ zeptá se mě Jay po obědě,když ,jako posledních pár dní, jdu v Kevově triku do posilovny.
„Proč myslíš,že se něco děje?“ pokračuki v chůzi s maskou nezájmu v obličeji.
„Protože děláš poslední dny furt stejný věci. Vstaneš,najíš se,jdeš se zničit,naobědváš se,jdeš se zničit zase, pak jdeš na večeři. nakonec někam zase zmizím vrátíš se bůh ví kdy! Sakra Jess,neříkej mi,že se nic neděje,protože evidentně děje!“ řve po mě,ale se mnou to nic nedělá.
„Starej se o sebe a mě nech na pokoji! Do háje, já vím co dělám, tak se nesnaž hrát na starostlivýho, když víš naprostý hovno!“ odseknu znovu a změním směr. Z věšáku si vezmu mikinu,ze země tašku a vyběhnu do chladivěho odpoledne. Proběhnu parkem směrem k řece,kde je jedno ze zapadlých studií ve městě.
Vystoupám po schodech nahoru,do 3. a zároveň posledního patra této budovy. Mohla to být výtečná taneční škola,ale pak postavili tu v centru a... Prostě se to posralo.
Zdmi prochází dunivá hudba,která prostupuje každou buňkou mého těla.
Tiše otevřu dveře,za kterými se mi naskytne pohled na zbývající žáky tohoto studia.
Znehybní a kouknou se na mě.
„Přejete si slečno?“ zeptá se mě postarší paní.
„Ahoj Daisy. Ráda tě opět vidím. Rebeka ti neřekla,že jsem se vrátila?“ kouknu se na ni. Stojí tam,stejně jako vždy, před lidma,kteří stejně jako ona milují tanec,kteří se v něm chtějí zdokonat,kteří v něm nacházejí sami sebe.
„Um...Ne,já..,“ zarazí se a šokovaně na mě hledí, „Jessico? Jess?“ Usměji se a skočíme si do objetí. „Bože děvče,tak ráda tě tu mám, “ zašeptá,když mě pustí, „tohle,“ odstoupí ode mne a ukáže na těch pár lidí tu, „tohle jsou mí součastní žáci. Jessica je moke bývalá žačka,jedna z nejlepších.“ zasměje se,když se na ni zamračím.
„Čao lidi. Přidám se k vám,co vy na to? Nebudu vám tu vadit?“ usměji se. Nikdo nic nenamítá,tak si stoupnu do poslední řady,vedle asi 10-ti leté holčičky.
Převleču se do volného šedého tílka s prostřihy a volných limetkových tepláků zúžených u kotníků.
„Pamatujete si tu choreografii z minulého měsíce,kde nám chyběl jeden člověk? Jess to s námi určitě ráda odtančí.“ usměje se na mě,načež souhlasně kývnu hlavou.
Místností se rozléhají tóny písničky Millionaires od The Script,jedné z podle mě úžasných skupin.
Naše těla se vlnila v rytmu hudby,lehce na sebe navazovala,až by nejednomu člověku mohlo připadat,že se vznášíme. Užívala jsem si tento čas,neboť ksem věděla,že se budu muset vrátit do kruté reality.

Aloha všichni!
Po dlouhatánsky dlouhé době tu je další díl,za což se omlouvám.
Celou dobu jsem přemýšlela,jak to udělat,abych tp trošku přibrzdila,neboť se dostáváme příštím dílem do něčeho fajnovějšího :3 Pokusím se vydat brzo a neuspěchat to,ale nic neslibuju :/
Pěknej den (noc) všem! :3