Měj se...

#10. Jdu za Jul

Vůbec jsem nevěděla co na to odepsat. Kdo by věděl? Bylo to... Šokující. Přesně nad něčím takovým jsem sice přemýšlela ale vůbec by mě nenapadlo, že to bude pravda. Takže tu máme fajn případ. Dva psychopaty na dvě holky a mámu jedné z nich. Zní to divně ale fakt se začínám bát. A co teprve Julia, když má toho šílence doma. Měla pravdu, moc pomoct ji s tímhle asi nemůžu. Minimálně ji utěšit, což ji ale problém nevyřeší. A můj problém? Pořád mi leží na stolku ten dopis a přiložený znak. Vůbec ničemu nerozumím. Ale zpět k Julii. Nebo spíš k její mámě. Nechápu, že nepoznala, že by to mohl být někdo zvláštní a zajímalo by mě kde se s ním poznala. A jak to mohla Julii udělat! Vždyť ji téměř zkazila dětství, rozvrátila rodinu a ještě k ním domů přitáhla nějakého magora.

Usla jsem. Ráno jsem se probudila s úplně vybitým mobilem, protože byl celou noc zapnutý facebook a messenger. Tím mi taky došlo, že jsem Jul na tu zprávu neodepsala. Sakra! Co si bude myslet? Achjo, to ode mě bylo hnusný, ona má problém a já si klidně usnu. Musím k ní jít. Obyčejně teď míváme sraz na rohu ulice, kde je její dům. Nemám to tam moc ráda, je to ta rušná ulice jak jsem říkala. Ale co bych pro ní neudělala. Takže za ní zajdu. A teď bych hlavně měla vstávat.

Umyla jsem se, namalovala, učesala, dala jsem si věci do tašky, vzala jsem si něco k svačině, rychle snědla müsli tyčinku k snídani a vypálila jsem z domu. Šla jsem naší ulicí, přešla několik dalších, několik přechodů, prostě klasicky, jak se chodí ve městě. Došla jsem k její ulici a teprve teď mi došlo, že u nich doma je ten Roman. Ale pokud nepůjdu k nim, Julia o mě nebude vědět, protože jsem tady skoro o 20 minut dřív než normálně. Musím tam! Tak jsem vyrazila, došla k jejich dveřím a zazvonila. Chvíli jsem sice váhala ale nedalo se nic dělat. Crrrrrrrr. Nevím proč mi bylo tak úzko, vždyť je to ten stejný byt, do jakého jsem vždycky ráda chodila za mojí nejlepší kamarádkou. Jenže teď jsem měla pocit, že jakmile zazvoním, někdo mě zastřelí nebo tak. Ale už se stalo. Začaly se pomalu otevírat dveře. Jakoby se ten, kdo je otevíral, děsně bál kdo za nimi stojí. A ten někdo kdo otevíral byla Jul. Otevřela dokořán a vypískla:
,,Inney, co tu děláš tak brzo?" 
,,Přišla jsem dřív, nevadí? Chtěla jsem si o tom s tebou popovídat." Řekla jsem to velmi ztišeně.
,,E.. Jo jasně, pojď dál" řekla Julia rozpačitě a mě došlo, že jsem o tom neměla hned takhle začínat a už vůbec ne ji to říct hned poránu. Ta moje pusa. Musím se jí omluvit a nesmím na ní jít tak zostra. Taky mi došlo že jsem jí vůbec neodepsala na tu zprávu. Julia byla v pyžamu, asi jsem ji probudila.
,,Co tam tak stojíš, půjdeš dál?" řekla zase stará známá Jul s úsměvem. Vůbec jsem nevnímala realitu takže mi vůbec nedocvaklo, že pořád stojím na prahu dveří a zírám před sebe. Vešla jsem, vyzula si boty a jen jsem se smíchem řekla: ,,Promiň, jsem pořád mimo realitu." Jul se zasmála a kývla směrem ke dveřím jejího pokoje, jako abych šla dál. Vešla jsem do jejího pokoje. Vždycky jsem jí ho hrozně záviděla. Jasně zelené stěny, bílý nábytek, dřevěná podlaha, krásné doplňky. Zkrátka pokoj snů. Ale teď, když vím co se u nich doma děje mi připadal trochu smutný. Nevím, jestli vůbec může být pokoj smutný. Teoreticky vzato nemá city takže nemůže být smutný. Zase já a moje úvahy. Ten pokoj he stejně krásný jako předtím a tečka.
Posadila jsem se na postel která byla krásně zahřátá protože dokud jsem Jul nevyrušila, spala v ní. Překvapivě. Moje myšlenkové pochody jsou v poslední době poměrně zmatené. Julia potichu zavřela dveře pokoje a šla do své koupelny. Já stále seděla. Bylo slyšet cakání vody, Jul se sprchovala. Za chviličku vylezla a ve spodním prádle vešla do pokoje. Šla vtipnou chůzí, takže jsem se začala nahlas smát a Jul jsem nakazila. I přes smích se začala oblékat a dělat u toho obličeje. Je s ní hrozně velká legrace, taková, jakou jste nezažili. Rozesměje vás úplně kdykoli. A i přesto, že má problémy, dokáže být usměvavá a vtipná. Oblékla si tričko a když jím měla stažené vlasy, začala dělat moonwalk a shodila věšák na oblečení. Pak, když ho postavila, sáhla po teplé mikině s dlouhým rukávem. Udivila jsem se, protože venku bylo horko na padnutí. Když pro ní ale sahala, znovu jsem si všimla její jizvy. Došlo mi to. Ale byla tam pořád jen jedna, stejně jako včera ráno. Takže žádná nepřibyla. Alespoň že tak. Když se dooblékla, namalovala a přinesla si z kuchyně cornflaky s mlékem k snídani, posadila se ke mě na postel a čekala, co bude, co jí na to řeknu. Tak jsem začala:
,,Jul, vůbec to nechápu. Hned na začátek se ti omlouvám, že jsem neodepsala, ale usla jsem, promiň"
,,To je v pohodě, myslela jsem si to"
,,No a dál... Vůbec nevím co na to říct. Nechápu jak ti tohle mohla máma udělat. A hlavně co je to za psychopata ten.. Roman"
,,Pssst!" zasyčela Julia, protože jsem ro řekla asi víc nahlas, než jsem měla.

Tak je to tady. Omlouvám se za chyby :/ taky se omlouvám že je tahle část asi hodně krátká ale ta minulá byla dlouhá tak mi to snad odpustíte :D děkuju Vlastinka za podporu ;)