The Winner Takes It All

1.

Stál před ním Harry Potter s přáteli. Před celou školou na něj křičel. Přes všechnu snahu ho ochránit, ten idiot prostě hloupě riskuje. A pak, než se nadál, na něj útočila Minerva. První kletby odrazil jen tak nazdařbůh. Ale pak, protože mu došlo, že bude muset utéct, odrazil kletby cíleně na sourozence Carrowovi. Oba zůstali ležet na zemi omráčení. Ale on sám se dostal pozpátku až k oknu. Vrhnul poslední pohled na Harryho a pak na Minervu a v černému dýmu prorazil okno a přemístil se na Malfoy Mannor. Ocitl se na příjezdové cestě dlážděné kameny. Suverénně, již s rozmyšleným příběhem kráčel skrze ochrany obklopující sídlo. Obrnil svou mysl a uzavřel ji, aby temný pán nezjistil nic navíc. Prošel patiem, po schodech do patra a vešel do tmavé síně, kde zůstal překvapeně stát.

Za stolem, kde seděl normálně temný pán, seděl nyní... "Potter?" zježily se Severusovi všechny chlupy na těle. Harry zvedl hlavu a podíval se na něj s křivým úsměvem a zcela netypicky zářícíma zelenýma očima: "Ano, Severusi?". Z hlasu mu čišel chlad. "Kde je Temný Pán a jak jste se sem dostal?" vyjel na něj Severus autoritativně. Harry se postavil: "Jak jsem se sem dostal před Tebou myslíš? Když jsi mě viděl ve Velké síni? To..." usmál se: "není Tvá věc, každopádně Tom to má za sebou. Teď jsem tu já a Ty MĚ budeš poslouchat." Severus se skoro rozesmál, ale něco mu říkalo, že to není vtip: "Proč?" Harry se zastavil přímo před ním: "Protože Ty a všichni Smrtijedi jste mými otroky. Vaše znamení se na mě nyní váže. Jsem Tomovým nástupcem. Ale!" ztišil se a přejel ukazováčkem po Severusově tváři, zatímco jej obcházel: "Nemám stejné zájmy. Dosáhnu toho, čeho chtěl dosáhnout Tom jinými cestami. A tebe chci Severusi po svém boku. Budeš nejmocnějším mužem, hned po mě." Severus tušil, že tam je něco skrytého.

"Proč bych měl chtít být po tvém boku Pottere? Je ti 17 let!" a ucítil jsem hůlku mezi žebry: "Protože. Severusi. Tě. Chci. Jsi sexy. Jsi nebezpečný a navíc.. Přátele si drž u těla, ale nepřátele... Ještě blíž..." dokončil šeptem. Severus polkl: "Dobrá. Chápu to. Co Vaši přátelé, Pottere?" Tichem se roznesl smích: "Neboj se. Oba dva jsou na mé straně. Ví o mých plánech se světem, i s tebou. Zbytek se bude muset podřídit..."

Severusovi se nezdálo, že by Grangerová něco takového schválila, ale taktně mlčel. Harry ho stále obcházel. Pak se zastavil: "Máš někoho Severusi?" zeptal se. Severuse jeho otázka velmi překvapila: "No, mám-li být upřímný, tak ne." odpověděl popravdě: "To je dobře, protože v mých plánech by neměl," zarazil se "nebo neměla?" usmál se "místo.". V Severusovi se všechno scvrklo, jako by si nemohl pomoct: "Byl by to on, ne ona..." upozornil jej: "Výborně Severusi..." Harry se narovnal a usmál se na něj: "Přitahuji tě?" zeptal se s upřenýma očima do těch jeho. Severus měl pocit, že mu vidí až na dno žaludku. Doufal, že Potter neumí stále nitrobranu, i když na zjevný problém tam dole ji jednoznačně nepotřeboval.

Harymu netrvalo samozřejmně dlouho než si toho všiml, ale nehodlal to Severusovi říkat. Jediné co se rozhodl udělat, když u něj stál tak hezky blízko, bylo se ho tam dotknout. "Hmm, Severusi... Myslím, že přitahuji... Možná bychom s tím měli něco udělat?!" usmál se potěšeně a stiskl ho ne zrovna jemně v rozkroku. Se Severusem se zatočil svět: "Proboha Pottere!" "Harry!" opravil jej: "Zapomeň Severusi na odmlouvání. Teď se hezky svlékneš!"

Severus se v sobě pral s tím vším, než to vzdal. Prostě se rozhodl podřídit a cítil se najednou tak volný. Osvobozený.

Snad se vám to bude líbit.