Další panák stojí přede mnou. Koukám na něj a hádám se jestli pít nebo ne. Chci utéct od reality. Nechci být střízlivá. Pomáhá mi to. Než si uvědomím, že svou závislost zhoršuji, sklenice je dávno prázdná. "Další!" Nemůžu chodit, ale stejně pokračuju. Jen alkohol mi pomáhá jít dál. Jenže když už se opiju, vše se zdá horší. Najednou jakoby se zvětšil problém, který mám. Zapiju to dalším. Přepíjím ho, ale abych jednou nepřekonala i sama sebe. Vím, že ráno bude zase těžký a budu čekat na večer, kdy se ve mně ztratí další láhev.
