𝐬𝐪𝐮𝐢𝐝 𝐠𝐚𝐦𝐞 [𝐰𝐨𝐨𝐬𝐚𝐧]

𝐬𝐪𝐮𝐢𝐝 𝐠𝐚𝐦𝐞

„Vítejte u čtvrté hry. V této hře budete hrát ve dvojicích. Teď si, prosím, najděte někoho, s kým byste chtěli hrát. Až najdete svou dvojici, podejte si ruce na znamení, že budete hrát spolu.

Opakuji.

V této hře budete hrát ve dvojicích. Teď si, prosím, najděte někoho, s kým byste chtěli hrát. Až najdete svou dvojici, podejte si ruce na znamení, že budete hrát spolu. Máte deset minut na to, abyste našli svou dvojici."

Wooyoung se porozhlédl po místnosti. Nevěřil nikomu. Nechtěl hrát s nikým.

Ohlédl se a našel hráče 456. Ten už partnera měl. Pootočil se tedy. Viděl toho blázna, co na něj byl celou dobu zasedlý. Ten to asi taky nebude.

Někdo mu poklepal na rameno. Wooyoung se otočil.

„Hraj se mnou."

Před ním stál kluk jeho věku. Vlasy mastné a upocené, stejně jako on. Pěkné rty, hnědé oči.

„Proč bych měl?"

San se koukl Wooyoungovi přes rameno. „Neumím si představit, že někdo schopný jako ty by šel prosit někoho z nich o to, aby si s tebou zahráli hru. To by bylo ponižující," řekl kluk.

Wooyoung se na něj prázdně podíval.

„Nejde o ponížení. Jde o výhru," argumentoval.

„Tak hraj se mnou. Se mnou vyhraješ," naléhal kluk.

„Jak si tím můžeš být tak jistý?"

Kluk na něj koukl s jiskrou v očích.

„Udělám pro to všechno."

Kluk natáhl ruku k Wooyoungovi.

Wooyoung chvíli váhal, ale nakonec, kluk měl pravdu. Nikdy by nechtěl hrát s nikým z nich.

A tak si s klukem podal ruku.

___

„V této hře budete každý mít 10 skleněnek, se kterými budete hrát se svou dvojicí podle vašeho libovolného výběru hru. Ten ze dvojice, kdo získá všech 10 skleněnek od druhého ze dvojice, vyhraje.

Opakuji.

V této hře budete každý mít 10 skleněnek, se kterými budete hrát se svou dvojicí podle vašeho libovolného výběru hru. Ten ze dvojice, kdo získá všech 10 skleněnek od druhého ze dvojice, vyhraje. Na tuto hru budete mít 30 minut. Hra začíná."

Wooyoungovi jako by se zatmělo. Tohle nebyla týmová hra.

Jeden z nich to nezvládne.

Kluk na něj pohlédl, vypadal... v pořádku. Nezáleželo mu snad na jeho životě?

Kluk si sedl na schody, u kterých měli hru hrát. „Od korejské války jsem nic smutnějšího neviděl."

Wooyoung nereagoval. „Co budeme hrát?"

Kluk se lehce zamračil. „Proč jsi tak odtažitý? Jsi chladný jako led."

Chvíli nikdo nemluvil.

„No," začal kluk, „slyšel jsem, že jsi ze severu."

„Přestaň říkat sračky. Co budeme hrát," ptal se Wooyoung.

Kluk se ušklíbl. „To mi řekni ty. Já tohle jako malej nehrál, ty staříci tady jo," řekl kluk a prohlédl si pytlík se skleněnkami, které obdrželi. „Ale řekli, že si můžeme vymyslet svou vlastní hru. Něco vymyslím."