Dangerous Flower // Larry Stylinson // Třídílná//

Chapter 1/3

Harry

Slunce se opírá do mého těla a já si užívám to, jak mě paprsky ohřívají. S mými tmavými kudrlinami si pohrává vítr a já je musím, co chvílí odhrnovat z obličeje.

Ještě chvili nechávám oči zavřené a užívam si klid pozdního sobotního odpoledne, než za sebou uslyším výsměšné hlasy.

"Koukněte koho tu máme, nejakou buznička." Rozhodnu se je ignorovat a dále se jen vystavovat jarním slunečním paprskům.

"Jak dělá, že nás neslyší. Myslíte, že si nás všimne, když jí sebereme ten kytičkový věneček. Tu princeznovskou korunku?" Jakkoliv se snažím teleportovat na nějaké krásné vzdálené místo, prostě to nejde.

Uslyším, jak se ke mně přibližují kroky a pocítím nervozitu. Do těla se mi mahrne adrenalin spojený se strachem, když ucítím, že věnec z kopretin zmizel z mé hlavy.

Silně si skousnu ret, až ucítím železitou chuť krve na mém jazyku.

Toto místo, ve kterém žiju není stvořeno pro mě. Uprostřed betonové džungle je jen jeden malý park, ve kterém se většinu času potulují fetaci a jiná podivná individua. Ne, svůj život si představuji někde v horách, obklopený lučními květy a rozsáhlými pasekami s králíčky. Misto toho jsem teď tady a doufám, že domů dojdu ve zdraví.

"Pořád nic?" Zeptá se další, přičemž do mě strčí tak, že se zakymacim.

"Nechte mě napokoji, nic vám nedělám." Můj hlas je oproti těm jejich slabý a vystrašený, skoro zoufalý.

"Heleďme se, naše princezna i mluví." Hrudník se mi začne divoce nadzvedat a cítím, jak se mi tvoří knedlík v krku. "Ale no tak, snad nebudeme brečet." Přiblížil se ke mně jeden z nich, znechuceně nakrčím nos, tahnou z něho cigarety a alkohol. Chce se mi zvracet.

"Nemám peníze ani nic jiného, co po mně chcete?" V očích mě začnou palit slzy, když si mě jeden z nich přitáhne za límec mé košile.

"Chceme se jen pobavit." Odpoví mi a zákeřně se usměje, ten úsměv mi nažene husí kůži. "A ty jsi pro pobavení, přímo stvořený." Dořekne a shodí mě na zem. Chci se zvednou, ale zarazí mě jeho noha na mém hrudníku.

Ucítím silnou bolest na mém boku, kterou způsobila něčí noha. Zakňučím a stočím se na bok do klubíčka. Vzápětí následují kopance do břicha.

"Hej, vy tam." Uslyším z dálky silný a sebejistý hlas, patřící mladému klukovi.

Útočníci přestanou, aby mohli otočit své hlavy a podívat se na původce hlasu. Když spatří jeho nositele, odstoupí od mě, což mě zmate.

"Louisi, neměl jsi být někde jinde?" Zeptá se opatrně jeden z nich a zvedne hlavu. Uslyším šustění trávy, když se ke mně začne ten kluk jménem Louis přibližovat.

"To tě nemusí zajímat." Odsekne mu a postaví se vedle mě, takže vidím špičky jeho černých bot. Tak moc bych se chtěl podívat, komu patří ten čarovný hlas, ale jsem naprosto paralizovany strachem.

Tělo se mi chvěje a třese, navíc ve svém břichu cítím šílenou tupou bolest. Nikdy jsem si nepřál být více na jiném místě, než teď.

"Co vám udělal?" Ozve se jeho hlas po chvíli ticha, ve kterém si mě nejspíš prohlížel a hodnotil situaci.

"Co vám udělal?" Zvýší hlas, když se mu nedostává odpovědi.

"Nic." Promluví bazlivě ten, který mě dostal na zem.