Dangerous Flower // Larry Stylinson // Třídílná//

Chapter 3/3

PŘÍBĚH MÁ DVA KONCE! Ten druhy najdete jako samostatnou kapitolu následující hned za touto částí :)

Louis

Na víčkách se mu mihotají řasy, zatímco já si ho svýma rukama tisknu k hrudi. Je tak nádherný, jako ta nejčistější řeka, křišťálově průhledná, nepošpiněná a tím vzácná. Možná jsem mu vzal kousek tě jeho nevinnosti, ale nemyslím si, že by ho to nějak změnilo.

Netuším proč je na světě tolik lidí, kteří prahnou po tom zničit tuto krásu, jen aby se naplnilo jejich zvrácené ego.

Bříšky prstů jemně přejedu přes jeho tvář a rty ho políbím do vlasů. Když ho tu držím v náručí, je to jako, když je uprostřed zahrady ukryt vzácný květ a ta zahrada je obehnána plotem, který je prorostlý růžovým keřem. Každý, kdo se ho dotkne, se píchne o ostré trny. Harry je ta vzácná květina a já trnitý keř, který ji chrání.

Opatrně, abych Harryho nevzbudil, se z pod něho vysunu a dveřmi opustím ložnici, mezitím si stihnu obléct aspoň spodní prádlo.

Pomalými kroky přejdu do obývacího pokoje, kde Zayn s nohama na stole sleduje zaujatě displej svého telefonu.

"Zahráváš si." Ušklíbne se, aniž by mě pozdravil, nebo odpoutal zrak od svého mobilu.

"Nemám tušení o čem mluvíš." Uchechtnu se a zároveň svalím vedle něho na gauč. Nasleduji ho a nohy si taky položím na dřevěnou desku konferenčního stolku, stojící před obrovskou televizi, jejíž konce jsou zakřiveny. Mohl bych říct, že jsem to nebyl já, kdo trval na té nejdražší a nejlepší, ale byl jsem to já.

"O tom, že jsi zabil Markovu pravou ruku?" Konečně sklopí telefon a věnuje mi významný pohled. "Myslel jsem, že o problémy nestojíš."

"Nestojím, ale oni si o to koledovali. Postřelili Harryho." Můj pohled ztvrdl a já najednou dostal chuť zastřelit je znovu.

"Teoreticky na to měli právo a ty to víš. Harry by tu neměl vůbec být a ty ho místo toho taháš po městě. Možná se ti s ním šuká dobře, ale nemusíš ho hned každému ukazovat, jako svoji trofej." Vím, že má pravdu, ale nikdy si to nepřiznám.

"Šéfuji tomuhle zkurvenému spolku, můžu si sakra dělat co chci." Prudce se posadím a bouchnu pěstí do stolu. Zayn sebou ani necukne, je více než zvyklý na mé impulzivní jednání. "Dokážu si svoje věci uchránit."

"Jak myslíš, ale až Harrymu proženou kulku hlavou, tak mi tu nebreč, teploušku." Řekne nevzrušeně a moje ruce automaticky chytnou jeho krk a tím ho tak přirazí k zadu sedačky.

"Co teď udeláš? Zabiješ mě?" Začne se smát, i když mu to dělá díky memu tlaku na jeho ohryzek, značné problémy.

"Mohl bych." Odpovím a na důkaz přidám na svém stisku.

"Ale neudělaš to."

~~~~

O týden později

Ruku v ruce se tlačím davem lidí v jednom z nejlepších klubů v okolí. Je mi úplně ukradené, co se o mně a o Harrym říká, že je můj mazlíček, nebo hračka. Já vím svoje a to mi stačí.

Konečně mezi houfem hlav zahlédnu u baru tu Zaynovu a rovnou k ní zamířím. Jakmile se protlačím až k barovým židličkám, dva lidi vedle Zayna, mně a Harrymu bez řečí uvolní místo. Takhle se pozná šéf, každy dělá co chce, bez tohož aniž by cokoliv řekl.

"Jsi blázen." Konstatuje a uchechtne se. Vím o čem mluví, ale ignoruji ho.

Přede mnou přistane panák vodky, stejně jako před Harrym, který si ho nejistě prohlíží, jakoby před něj právě někdo položil sklenici prudkého jedu.