i love you my criminal

🗡️6. 🗡️

S mobilem zamířím do kuchyně. "no co chceš?"
"nebuď hrubý Kane, to ani svého otce nepozdravíš?"
"ahoj, spokojený? Tak co chceš? Nemám zrovna čas"
"no, nevím co máš tak důležitého, ale to je jedno zítra přijedu k tobě a probereme spolu tvoji další práci"
"no to není dobrý plán"
"proč? Máš tam někoho?" mlčím nechce se mi mu na to odpovídat.
"takže jo, no to nevadí seznámím se s ním a pak vše probereme až budu odcházet" aniž bych stihl cokoliv namítnout tak to tipl. No super já nechci a co řekne na Kina? Vidám se nahoru do pokoje a Kino už nespí. "kam jsi šel?" má tak nevinný obličej ach jak nic neví. "zítra přijede otec a chce tě poznat"
"no to je super rád tvého otce poznám" heh kdyby jen věděl jaký můj otec je, no radši jsem ho hodinu na to připravoval a přesto ho to neodradilo a pak že já jsem blázen.

Jsem moc rád že poznám Kaneho otce, jsem zvědavý jestli je Kanemu podobný. Mezitím co jsem přemýšlel tak Kane uklízel, nabýdl jsem se že mu pomůžu, ale nechtěl a když jsem chtěl něco namítnout umlčel mě polibkem a na to se nedá nic říct no ne? Takže jsem si zase lehl a usl.

Kinův sen

Probudím se opět v neznámé posteli. Kde to jsem? Chci se zvednout, ale nemůžu se vůbec hýbat. Po chvíli se se mnou postel začne hýbat a já se ocitnu ve svém starém bydlení, je tam Jack a brečí, proč je mi ho tak líto? Podvedl mě zaslouží si žit takhle a pak si najde někoho lepšího a toho třeba podvádět nebude. V další 'scéně' se přes mou postelí oběví Kane a také brečí teda jen mu tečou slzy, co se děje proč i Kane brečí? Chci na něj promluvit, ale nejde to. V tom se oběvuje u mé postele další lidé které jsem znal a všichni brečí, proč tu jsou všichni? V tom přímo vyskočím z postele, ano konečně se můžu hýbat, chci Kaneho obejmout, ale projdu skrz, jak je tohle možné. Mávám mu před obličejem jak blázen, ale nic. Rozhlédnu se všude kolem, ale nikdo si mě nevšímá, všichni se stále dívají na moji postel, co je tam tak zajímavého? Otočím se a spatřím............. Sebe, mrtvého na posteli, podřézaného a v druhé ruce žiletku, jakto že jsem to předtím necítil? A proč jsem udělal tohle? Takže já jsem teď duch? Z myšlenek a tohohle zjištění je mi na nic. V tom uslyším hlas, krásný, který jsem neslyšel od děctví. "mami?" zašeptám, ale promluvit mě stálo hodně velké úsilí. Ani si nepamatuju obličej mé mámy, ale hlas vždycky, ale je divné že si pořádně pamatuju její pláč, ani nevím proč brečela, to je asi jediný den z mého dětství který si pamatuju, zrovne jsem se vracel z venku s mím kamarádem a když jsem přišel dom táta nikde a máma brečela v kuchyni, už si napamatuju co mi řekla, ale rozhodilo mě to na tolik že jsem utekl a srazilo mě autou, měl jsem lehký otřes mozku a když jsme s rodiči jeli do nemocnice koupit mé léky na možnou amnésii tak táta dostal smyk a jediný kdo prežil jsem byl já. Z děcáku si mě vzala Jacková máma. V tom mě z myšlení vytrhne posouvání 'scény' a předemnou se oběvují vzpomínky to poznám, začínám si vše vybavovat. Můj táta byl alkoholik a v ten den se hrozně opil a zmlátil mojí mamku dělal to tak každý den když se opil, jinak byl docela v pohodě, možná to celé, má smrt byla budoucnost a navrácení vzpomínek minulost, ale co je tedy přítomnost? A kolik mám času před smrtí mou vlastní rukou? Ne ne ne! Já chci žít!!

Realita....

"Kino probuď se" uslyším hlas Kaneho, co se stalo? Jsem v přítomnosti? Já jsem neumřel? Ani nevím proč ale rozbrečel jsem se, vše Kanemu řekl a dlouho mě utěšoval a říkal že nedopustí aby se mi něco takového stalo. Jak já ho miluju jsem rád že je v měm životě...

Ahojky😁 já vím zas je to dlouho co jsem nic nevydala, ale mám praxi a školu a jaksi nestíhám no😅 no nic pro další kapitolu sayonara~