Bradavičtí Kočičáci [drarry + lucho]

• Kapitola 4 •

●Lenka pov

Je první den školy a zrovna dneska začínáme s mrzimorem lektvary. S Cho jsem se neviděla celé prázdniny, a bála jsem se, že se něco stalo. Ale vypadá to, že je všechno v pořádku, normálně se bavíme.

.
.

,,Ahoj Lenko, vidělas ty dvě holky z mrzimoru? Ony se mě normálně štítí!!" řekla naštvaně Cho
,,A nebo bojí..." a po obličeji se jí rozlil zamyšlený výraz.

,,Nevíš o tom něco?" zeptala se znenadání po chvilce.

,,Hele ani ne" usmála jsem se a pokračovala ,,možná jim připomínáš smrtijeda s tím svým kyselím výrazem." na to jsem se lehce uchechtla, ale smích mě rychle přešel, když jsem viděla Cho mrazivý, a zároveň ublížený pohled.

Věděla jsem, že bude i hůř, když se do toho vložil i Harry. Ten stál celou dobu opodál.

●Harry pov

Zrovna jsem byl na cestě na první hodinu s Rašpličkou Dolores, když jsem zahlédl Cho s Lenkou. Vydal jsem se za nimi, ale jak jsem se dostatečně přiblížil, nevěřil jsem svým uším. LENKA osočuje mojí Cho z bytí stoupencem zla, a v dáli stojí Malfoy a celou scénu pozoruje. Ten v tom taky bude mít prsty.
Naštvaně jsem k nim přistoupil a změřil si Lenku pohledem.

,,Kdyby Cho byla smrtijedka, tak ty bys to rozhodně věděla..." řekl jsem úštěpečně s důrazem na slovo *ty*.

Celá chodba stichla a všichni přítomní zírali na Lenku, která na mě pár sekund zaraženě koukala ,a nakonec sklopila svůj pohled a oddálila se. Možná jsem to přehnal...
Cho se ale tvářila, jakoby jí to nesmírně uspokojovalo. Dala mi pusu na čelo, a vydala se do třídy.

Zbytek havraspárských se taky odebralo do své třídy, a já už jen čekal až nám někdo laskavě otevře učebnu.

.

.

.

.

●Ron pov

Dneska jsme se s Hermionou ulili z prvních hodin, ano s Hermionou, tou Hermionou Grangerovou.

Sama říkala, že první školní dny se stejně opakuje látka z minulých ročníků.

Jsme schovaní v na holčičích záchodcích, je to skvělé místo pro přípravu plánů a lektvarů, stejně jako za starých časů. Akorát že bez Harryho, ten se o tomhle nesmí dozvědět.
.

.

.

.

●Malfoy pov

Ta scéna, kterou Harry předvedl před učebnou, mě dost namíchla, ale musel jsem se držet zkrátka. Nemohl jsem se Střelenky zastat, lidem by asi pak došlo, že mezi námi něco je..

Možná tenhle den mohl proběhnout i v klidu, kdyby na mě Potter tak debilně nečučel, přímo mě propaloval pohledem, znáte ten pojem svlíkal pohledem? Tohle je to samý, ale místo svlíkaní mě rozřezává na kusy, směje se jako maniak, pije moji krev a provádí zakázány satanistický obřad. Co to ten kripl zas dělá??! pomyslel jsem si a vyrazil jeho směrem spolu s Pensy a Blaisem.

,,Nazdar ty Pottahu, kde máš svoje kamarádíčky? Cítíš se osaměle a proto po mě tak zamilovaně házíš očkem, hm?? Možná by ses měl jít vyplakat k mamince..." už chtěl něco říct, ale já byl rychlejší.

,,Nojo! Málem bych zapomněl, ona je mrtvá!" začal jsem se smát, a semnou spoustu Zmijozelských, čekajících na hodinu.

Potterovy v očích probleskla vlna vzteku a schytal jsem první ránu,pak druhou a třetí. Všechny rány jsem ustál. To si jen tak líbit nenechám! Pořádně jsem ho kopl do břicha, až spadnul na zem. Okolo nás se shlukl kroužek a studenti pokřikovali jména těch, kterým fandili. Ještě párkrát jsem ho kopl do žeber a pak do hlavy. Potter mi vzápětí podtrhl nohy a i já skončil na zemi. Obkročmo si na mě sedl, abych nemohl vstát, dal mi pár ran a pak mě začal škrtit. V ten moment jsem ho i já popadl za krk a přitáhl se k němu blíž. Proplétali jsme se mezi sebou, každou chvíli byl někdo jiný ten nahoře a ten dole. Teď je to souboj ve vydrži, ne v síle. Poslední sekundy rozhodnou o vítězi.

●Harry pov

,,Petrificus Totalus!" vykřikl někdo a my se nemohli dál hýbat. Byla to Umbridgová, ta nová.

,,To by stačilo chlapci" řekla po chvíli a uvolnila své kouzlo. Oba dva jsme se sesypali na zem.

,,Poměry v Bradavicích jsou horší než jsem čekala, o tom si budu muset promluvit s ředitelem školy" řekla klidným hlasem.

,,Všichni do třídy, jen vy dva tady zůstaňte."
Po chvíli jsme na chodbě zůstali jenom tři.

,,Chlapci moji, co si s vámi jen počnu...kdo by tušil, že hned první den potkám takové zlobivé hochy a ještě k tomu dva..."usmála se ještě perverzněji, než kdy Brumbí. Nasucho jsem polknul, a Malfoy taky vypadal značně nervozní.

,,Myslím si, že i takový nezbedové, jako vy dva vědí...že zlobivý kluci potřebují trest...dnes po škole v mém kabinetu."
,, A teď do třídy" dodala chladně.

Po hodině nás Umbrigová poslala na ošetřovnu, měl jsem modřiny po celém hrudníku, sakra hodně oteklý krk a moje brýle by ani Hermelína neopravila. Malfoy si odnesl natržený ret a obočí, krk na tom byl hůř jak ten můj a měl vykloubený prst, na to jsem obzvláště pyšný.

Zbytek dne uběhl jako voda, a já se spolu s Malfoyem vydal do schodů směr kabinet Rašple Dolores. Když už jsme stáli přede dveřmi, tak jsem se nejistě podíval na Malfoye, který mi pohled opětoval a následně tiše zaklepal na dveře....

--------------------‐------------------------------------------

Takže, moji koblížci tohle bude hodně drsný. Nevím, jestli to vaše sladké dušičky přežijí, ale co už. Můžu jen říci ať se těšíte na další kapitolu >:)