Příběhy Pleocinery: Jestřáb a Havran

2. Část - Sen

Po studené ,ale vydatné sprše jsem se osušil a podíval do zrcadla.
,,Ano Adriane, co jsi čekal ty troubo, vidíš sebe."
Řekl jsem si v duchu a tiše se pousmál. Vidíš neupraveného a částečně vyděšeného šestnáctiletého chkapce s delšími bílými vlasy, které vypadají jako čerstvě napadaný sníh.
Tyhle vlasy jsou prý strašně atypické, máma vždy říká že si jich mám vážit, že jsou takový můj  malý klenot, dar. Nenávidím když to řekne, strašně se při tom stydím. Cítím se jako malé dítě které dostává kompliment za každou kravinu kterou udělá, je to fakt otrava. Na druhou stranu, je do od ní celkem hezké. Každopádně, není čas ztrácet čas myšlením nad blbostmi.

Sepnu tedy vlasy do culíku a vydám se obléct.

~~~

,,Jde se makat!"
Oblékl jsem se do svých každodenních hadrů a vyrazil za tátou do kovárny. Asi jsem se ještě nezmínil, ale můj otec je zdejším kovářem. Lidé obdivují jeho dovednosti s kladivem.
Je to sice klidný chlapík, ale dokáže se taky pořádně naštvat. Může ho rozhodit maličkost, i ta sebemenší nedokonalost. Potrpí si na kvalitu.

~~~

Cestou do kovárny jsem si užíval tu ranní atmosféru a scenérii kolem sebe. Výhled na okolní lesy a hory je velice překrásný. K tomu všemu dopomáhá i nedaleká řeka. Miluju ten zvuk tekoucí vody s kombinací na krásný výhled. No, mé snění přerušil neskutečný randál který vycházel z lovecké chýše, kde se chystají přípravy na zítřejší lov. Sice je ráno, ale lov nezná odpočineku. Ne teda u nás, pff jsou to sice blázni, ale díky nim máme aspoň něco na talíři.
Když jsem zjistil odkud ten strašný rámus pochází, tak tomu přestávám věnovat pozornost a znovu se zadívám na ty majestátní hory které se tyčí na mém pravoboku. Miluji tuto vesnici.

~

Jdu si v klidu svým tempem, nevnímám své okolí když v tom do někoho vrazím. Narazíme se hlavami a oba spadneme na zem.
,,Sakra au, omlouvám se. Nechtěl jsem způsobit potíže." - ,,No to snad..."
Svět se najednou zastavil..
,,Alvo ?"
,,Adriane ?!!"
Opravdu člověk do kterého nechcete vrazit je právě Alva. Je to zrzavá dívka ve stejném věku jako já aleee. Je tu menší problém. Ona je velice zkušená lovkyně a já jsem pouhý syn kováře. Už od mala je na mě vysazená, nechápu co jí na mně tak vadí....
,,Adriane ty kreténe, dávej bacha kam se díváš jasný ?!"
A už je to tady.....
,,Jejda, Alvo, promiň.. Jen jsem se díval na hory heh."
Nervózně jsem se pousmál abych alespoň trochu uvolnil napětí mezi námi.
,,To je sice strašně krásný, ale jestli nevidíš tak mám fakt naspěch. Uhni mi z cesty jasný?!?? troubo."
Úplně mě odfrkla.. Hbitě vyskočila na nohy a utíkala směrem k lovecké chýši.
Ta měla ale náladu, u svaté Cytry, co se to dneska děje? Pro jistotu a mé bezpečí se tím nebudu moc zabývat a radši přidám do kroku. Tentokrát se radši budu dívat před sebe.

Dorazil jsem do kovárny která leží na náměstíčku naší skromné vesničky. Otec už na mě čekal a vypadal že je pěkně rozhozený.. Co se mu asi honí hlavou ?

~~~

,,Vypadáš jako bys viděl ducha mladej, co se ti stalo?"
Vyhrkl na mě s úsměvem na tváři hned co jsem vešel dovnitř.
,,Ále, asi jsem vstal levou nohou.." Odvětil jsem hned na to.
,,Ty taky nevypadáš zrovna nejlépe otče."
Vrátil jsem mu to i s úroky, jsem na sebe fakt hrdej. Chvíli se tak zadíval do prázdna, popřemýšlel, vstal ze židle a pověděl mi:
,,Synu, domluvil jsem ti práci. Je to jiná práce než na kterou jsi zvyklý hehe. Glami schání muže na lov, zima bude krutá a on potřebuje schopné lidi. Takže jsem se chtěl zeptat jestli by jsi mu nešel při dalším lovu pomoci."
Při tom jak mluvil tak se škrábal na bradě. Dělá to vždy když je nervózní. Holt už tě znám táto..

Ale za to já, já nezaváhal ani na vteřinu, ihned jsem kývl na to že stoprocentně pomůžu. Čekám na tento moment již pár let. Hned vám vysvětlím proč.

~~~

Víte .. Mám takový malý sen. Naše osada je chudá víc než si myslíte. Proto se chci stát součástí armády. Chci se stát řadovým rytířem, který přivede slávu a bohatství do naší vesnice. Tohle je pro mě krok kupředu, je to nová šance od které se můžu odrazit vstříc mému snu. Jestli bude můj lov úspěšný, tak rodiče zváží můj nástup do armády. Musím to zvládnout, musím ukázat rodině že na to mám.

~~~

,,Počítej se mnou táto."
Byla poslední věta ještě před tím než jsem vyrazil k lovecké chýši.