„Cara je tvá kámoška tady, že?" vyzvídal. Zakývala jsem hlavou. Usmál se. „Jestli ji nemám posílat pryč, budeš pro mě muset něco udělat," řekl a mrkl na mě.
V momentě mi zkameněla tvář. Představila jsem si všechny možné věci, co by po mě Styles žádal splnit. Vyschlo mi v krku při těchto černých myšlenkách. Co by tak mohl? Sváže mě zas k jeho posteli a bezlítostně mě si mě vychutná se vším všudy, zepředu i zezadu? Topila jsem se ve svých myšlenkách, aniž bych postřehla, že na mě zase mluví.
Styles mě chytl za bradu a mírně s ní zavrtěl. „Vrať se zpátky na zem, kotě. Když budeš hezky poslouchat, Caru ti tady nechám," mrkl. „Jde o to, že na aukci v Londýně si čestní hosté, tedy ti nejštědřejší sponzoři, mohou vzít s sebou doprovod. Chci s sebou někoho, kdo mi neudělá ostudu, myslím že jsi vhodná," rozhodl.
„Slibuji, že Vás nezklamu, pane Stylesi. Udělám, co budu moci, ale nevím, jak se na takové události chovat, nikdy jsem totiž na žádné nebyla," pověděla jsem mu a trochu se zastyděla.
„Neboj, času bude dost. Pověřím Liama, aby tě zasvětil, jak to na těchto typech akcí chodí," odpověděl mi. Zdálo se, že má dobrou náladu. Při zmínce na Liama se mi zatočila hlava. Vybavil se mi včerejší večer a taky to, jak moc jsem ho v tu chvíli chtěla mít, úplně. Vlastně úplně v sobě, abych byla přesná. „Víš co? Když jsme sami jen my dva, tak mi říkej Harry, jasný?" vzbudil mě z mých myšlenek. Docela mě to překvapilo. Taková změna?
„Dobře, pane... tedy Harry," hlesla jsem. Byl to pro mě nezvyk, bála jsem se, že dělám něco špatně.
„Mám dnes hodně práce, takže budu muset jít. Můžeš tu zatím zůstat a za chvíli si pro tebe někdo přijde. Čekej, že když mi bude večer na nic, asi si tě zase zavolám," řekl svým chraplavým hlasem bez projevu emocí. V rychlosti se oblékl a odešel.
Já jsem posnídala lívance s ovocem a proto, že jsem byla ještě furt zlámaná z toho usnutí venku na terase, jsem se natáhla v Harryho posteli a usnula.
-
„Slečno Melanie, probuďte se," slyšela jsem ve snu cizí hlas. Probudilo mě to. Zdálo se mi o mém starém životě na ulici, když jsem sháněla jídlo a peníze. Byla jsem to zase já, ta rozcuchaná holka, co bosá utíkala u nás v ulici, protože jsem zase vyrostla ze svých dětských bot.
Otevřela jsem oči a viděla před sebou stát starší ženu. Vím, že tu uklízela a pomáhala v kuchyni.
„Pojďte prosím semnou, musím Vás zavést k doktorovi," naléhala na mě, abych už konečně vstala.
„Ale já jsem úplně v pořádku, nic mi není," vysvětlila jsem té mile vypadající paní. Třeba to pochopí.
„Omlouvám se, ale je to na žádost pana Stylese, musíme mu vyhovět, však vy víte," ujasnila mi a pomohla mi vstát z postele. „Hlavně se tu teď bude uklízet, bude lepší, když budete mimo a do hodiny už stejně budou chystat oběd," pokračovala. Nešlo cokoliv namítat, tak jsem se o nic nepokoušela. Zanedlouho už mě vedla mě dobře známou cestou k doktorovi. Naposledy jsem tu šla s Liamem, když mě přivezl. Přímo před nosem se před námi otevřely dveře do ordinace. Doktor Loui, jestli si dobře vzpomínám.
„Melanie, zdravím tě, dlouho jsme se neviděli," pozdravil docela jásavým hlasem.
„Dobrý den," řekla jsem trochu ostýchavě.
„Styles mi volal, že si spala venku a nastydla si, jak se cítíš?" pověděl celkem odměřeně a pobídl mě, ať vejdu dovnitř jeho ordinace. To už jsem byla sama bez té milé paní.
„Ano, jen jsem trochu pomrzla, ale už mi je dobře," odpověděla jsem na jeho otázku.
„Pro jistotu si tě prohlídnu, nechci nic zanedbat," řekl a posadil mě na lůžko pro pacienta.
Měřil mi teplotu. Koukal se mi do pusy. Měřil mi tlak.
„Ještě si poslechnu tvoje srdíčko," usmál se na mě, „Jinak vypadá vše v pořádku," mrkl na mě.
Ulevilo se mi, že nebudu muset do sebe cpát nějaký další prášky, kromě těch, co pravidelně musím.
„Sundej si košili, ať mám lepší přístup" nařídil mi. Měla jsem na sobě jen tu mizernou hedvábnou košili a pod ní jen titěrné kalhotky. Povzdychla jsem si a se znechucením ji hrnula směrem nahoru. Doktor Loui stál sice zamnou a neviděla jsem na něj, cítila jsem jeho pohled a to, jak mě s ním celou sjíždí. Rukama jsem skrývala instinktivně prsa. Na záda mi přiložil stetoskop a začal mě na různých místech poslouchat. Najednou chvíli nic a stetoskop skončil na lůžku vedle.
„Ještě si tě prohmatám, jestli nemáš zvětšené ledviny," ozvalo se zamnou. Bylo to celé jakési divné, sundal si ty gumové rukavice a začal mi přejíždět svými studenými dlaněmi přes páteř a boky. Pokračoval ale různě a mačkal mi kůži. Zůstala jsem celá jakoby zmrazená stát a nemohla se pohnout. Za chvíli se jeho ruce objevily na těch mých, protože je pomalu oddělával z mých prsou. Poté jeho ruce mířily zpět nahoru na stejné místo, jen teď nechráněné. Začala jsem se celá třást a snažila se vyvléknout z jeho držení. On se na mě ale nalepil a tlačil si mě k sobě. Začalo mě to celkem dost bolet. Cítila jsem, jak na můj zadek tlačí z jeho kalhot jeho zvětšený penis. Vyděsila jsem se ještě víc a chtěla začít křičet, nešlo to.
„Přestaň sebou házet, já budu k tobě něžnější než Harry, slibuji," šeptal mi do ucha. Jeho ruka se přesunula do mého podbříšku. Začal mě osahávat už i zespodu a pomalu se do mě dostával svými prsty. Už jsem neměla sílu se dál bránit, jen mi tekly slzy.
Když už bylo nejhůř, pípl Louimu telefon. To ho přimělo k tomu, aby přestal.
„Sakra, Liam tu bude každou chvíli. Kurva!" zanadával. Mně se ale tak ulevilo. „Rychle se obleč a utři si ty slzy. Před nikým ani slovo, jasný," řekl teď už klidnějším hlasem a začal si srovnávat svoje oblečení a rovnat si vlasy, „nebo ti předepíšu něco, co fakt nechceš," dokončil s ironií v hlase. Asi se mu zdálo všechno normální.
Já, stále v šoku, hodila jsem na sebe tu zatracenou košili a snažila se uklidnit. Za chvíli přijde Liam a všechno bude v pohodě.
