Potom jsme spolu leželi. Vedle sebe a u sebe. Konečně po dlouhé chvíli jsem se necítila úplně sama. Jasně, měla jsem tu kamarádky. Pokud se jim tedy dá takhle říkat. Myslím tím Caru a další fajn holky tu. Ale s nimi jsem nezažívala ty vzájemné pocity štěstí, jaké právě teď prožívám s Liamem. Povídali jsme si. O mé minulosti, jak jsem dlouhá léta utíkala před překupníky. Celých 17 let jsem se schovávala ve sklepě naší chatrče, spolu s dalšími nebohými děvčaty, která se snažila zachránit své svobodné životy. Mě ale chytli, omráčili, vláčeli přes půlku naší mizerné země a následně prodali. Ale potkala jsem se s Liamem, který je jiný. Jiný než všichni muži, které pohltila jejich moc. Taky se s ním cítím v bezpečí.
Liam mi zas povídal o jeho životě. Pochází z chudé rodiny. Žil jen se svým otcem kdysi před léty. Jeho matka spáchala sebevraždu, když byl ještě malý kluk. Skoro brečel, když mi to vyprávěl. Bylo mi ho tak líto. Se Stylesem se prý zná už delší dobu, že se poznali na škole, na kterou oba chodili a teď Harry Liama zaměstnává. Je to dobrá práce. Má tu střechu nad hlavou, jídlo, a ještě k tomu dostane zaplaceno.
„Závidím ti," hlesla jsem, "máš tolik možností. Tolik svobody. Já nemám nic. Žádná z nás," hlesla jsem.
„Rád bych pro to něco udělal, Mel. Sleduji už dlouho dobu situaci v tomto zasraném světě. Nelíbí se mi to. Můj otec mi vždy říkal, že tohle je důvod, proč se moje matka zabila. Nevydržela to. Bála se tak moc, že si pro ni přijdou. Nemohla proti tomu nic dělat. Neměla peníze na vykoupení svobody, ani na to odcestovat d o zámoří. Já to chci změnit. Za mořem jsou různé organizace, které proti tomu bojují. Lidé, kteří bojují za svět takový, jaký byl ještě nedávno. Svobodný pro každého. Věřím, že se to změní, doufám," sklopil svůj pohled. Bylo na něm vidět, že si hodně protrpěl a ztráta matky se na tom podepsala nejvíce.
„To je úžasné Liame. Vůbec jsem netušila, že se něco takového děje," žasla jsem. Žasla jsem hlavně nad tím, jak tohle právě Liam bral.
-
Strávila jsem s ním asi dvě hodiny.
„Je mi to moc líto, ale budu tě už muset zavést zpět do pokoje. Za chvíli budu mít už domluvenou schůzku s Harrym a nesmím přijít pozdě."
„Jasný, to chápu," usmála jsem se.
Jako první šel z pokoje Liam, šel zkontrolovat chodbu, zdali se na ní někdo nenachází. Rukou mi naznačil, abych vyšla za ním ven. Rychle zavřel dveře svého pokoje a pospíchal se mnou do části budovy, kde se nachází naše pokoje. Zavedl mě k tomu mému, šel jak po slepu, znal tu cestu skoro zpaměti.
„Slibuji ti, že se Harryho zeptám na to, o čem jsme se bavili, ano?"
Kývla jsem.
„Uvidíme se asi jen na okamžik večer, Meli. Nejspíš si s tebou ale nebudu moct popovídat."
„To nevadí, třeba zase zítra," usmála jsem se.
„Třeba Meli."
Na rozloučení jsme si dali lehký polibek. Liam mě pohladil po tváři a hned na to, se mi ztratil z očí. Byl jako sen.
-
Na večeři jsme měli těstovinový salát. Dloubala jsem se v tom a vyjídala kukuřici. Velký hlad jsem neměla, dnešní oběd mě totiž hodně zasytil. Všechny holky si to vychutnávaly a pochvalovaly, jak nejvíce jen mohly. Vůbec jsem se nesoustředila. Neustále jsem vyhlížela Liama, až konečně půjde na večeři. Jak jsem dovečeřela, ihned jsem se vydala do svého pokoje. Nálada na bodu mrazu. Nachystala jsem si noční košilku a vydala se do koupelny, kde jsem si napustila plnou vanu, lehla si do ní a relaxovala.
Zajímalo mě, kde asi byl Liam. Proč se neukázal u večeře. Co zatím stojí a jestli se už ptal Harryho na mě... Podle mě, je Liam moje cesta ke svobodě. Chci odsud pryč, ale chci od Liama?
Uslyšela jsem prásknutí dveří.
„Liame?" zajíkla jsem. Nikdo jiný to přece nemůže být, ale proč z toho mám divný pocit.
„Nene, to jsem já kočičko," zachraptěl hlas kudrnatého pachatele.
Harry. Harry Styles.
