This is my place [DNF] ✔️

~33~

•••TIME SKIP•••

POV DREAM (Clay)
Za dva měsíce mám maturitu a je to fakt strašný. Snažím se co nejvíc volného času věnovat učení ale někdy to prostě nejde. George se mi snaží pomáhat, ale já se v jeho přítomnosti nedokážu soustředit. Pořád se koukám na jeho rty jak se pohybují, na jeho oči jak projíždí řádky a když přemýšlí, tak si jemně zkousne spodní ret.
„Dreame soustřeď se!" George zvýšil hlas a vytrhl mě z myšlenek.
„Ne ono to prostě nejde! Na to se můžu rovnou vysrat!" Dal jsem si prsty do vlasů a lokty položil na stůl u kterého jsem seděl.
„Notak. Jsi tak blízko." George mi zvedl ruce a donutil mě, abych se na něj podíval.
„Pro Jeffa." Řekl mi a lehce semnou zatřásl.
„Máš pravdu. Sorry." Vstal jsem a lehnul si na postel. Brzy si vedle mě lehnul George a obejmul mě.
„Jak je na tom tvoje mamka?" Zeptal jsem se ho a otočil se na bok k němu.
„Ještě se učí s tou novou nohou pracovat. A chce abych se tam vrátil."
„Co? Vrátit? Georgi já tě nepustím." Hned jsem vyjekl. Nehodlám znovu brečet tak, že ani nemůžu dýchat.
„Vím ale ona mě tam fakt chce. A mohl by ses více učit." Dal mi ruku do vlasů a začal je hladit.
„Ale nikdy nevíš jestli bude další útok Georgi. Posledně jsi byl na tom hůř než poprvé a já o tebe nechci přijít." Ukápla mi slza a George mi vzal ruku.
„Dreame chápu tě, ale jsou to moji rodiče a jsou tam sami. Můžu?" Začal mi tu ruku jemně masírovat a já si povzdechl.
„Georgi... ale kdyžtak do Anglie už nejedu." Řekl jsem mu a on přikývl. Ještě mě políbil a zachumlal se ke mně.
Za chvilku mi spokojeně dýchal na krk.

Seděl jsem ZASE na letišti a George byl vedle mě. Za asi deset minut mu mělo letět letadlo a nedostane se domů dřív než za měsíc.  Protože lety jsou z Londýna fakt blbý teď.
Už se hlásilo jeho letadlo a já se na něj otočil. Podíval jsem se mu do očí a začal ho jemně před všemi lidmi líbat. Spolupracoval ale za chvilku se odtrhl. Opřely jsme se navzájem o čela.
„Nic se mi nestane neboj." Řekl a naposledy mě políbil. Potom odběhl a v poslední chvíli mi zamával. Já si utřel spoustu slz a vyrazil do KFC. Potřebuju si alespoň zlepšit náladu.

Dojel jsem domů a šel na gauč. Tam jsem omylem usnul a vzbudil se až ráno... a takhle to chodilo skoro pořád...
Hovor s Georgem, škola, učení, další hovor a pak spánek.

Už týden bez George mě nebaví. A to ještě 4x prožít.
„Jak si na tom s učením?" Zeptal se mě Sap u večeře a já zabručel.
„Nemam vůbec čas. Mam toho fakt moc." Dojedl jsem sousto čínské polívky. V tu chvíli jsem dostal obvyklý hovor od George. Zalezl jsem si do postele a přijmul to.
„Ahoj zlato." Pozdravil mě zpět.
„Jak se máš? Co děláš?" Začaly jsme zase takový ten normální rozhovor.
„A mám v plánu jet za babičkou, ale tam není signál ani nic." Řekl George a já byl chvíli z ticha.
„A musíš tam jet?"
„Clayi je opravdu nemocná a já jí chci ještě vidět." Vysvětil mi a já si povzdychl.
„Na jak dlouho?"
„Plánuji se tam odtamtud vrátit týden před odletem."
„To jako budu tři týdny bez tebe?" Ke konci věty se mi hlas jemně snížil.
„No. Jakoby jo. Ale bude to v pohodě neboj." Utřel jsem si slzu a mhmnul.
„Tak ahoj musim se připravovat. Miluju tě." Řekl a típnul to. Potom už mi ani nezavolal a ani zprávu neposlal.

•••TIME SKIP•••
Sorry za tolik skipů ale já KURFA NEBUDU PSÁT KAŽDEJ POJEBANEJ DEN KDY SE NIC NEDĚJE!

Nasedl jsem do auta a jel konečně domů. Dneska se tam fakt těším. Konečně mi George doufám zavolá no.
Byl jsem z toho na prášky a ani jsem se moc neučil. Neustále jsem myslel na George, a na to jestli je v pořádku. Jakoby mohl jsem mu maximálně poslat dopis no.
Rychle jsem jel do domu a sundal si boty. Vystartoval jsem nahoru a odhodil batoh ke dveřím. Vzal jsem si svůj MacBook a sednul si na postel. Zapnul jsem discord a kliknul na video call s Georgem. Chvilku to vyzvánělo ale najednou se můj Georgie objevil na obrazovce. Taky seděl na posteli, a vypadalo to že má taky nějakej notebook.
„Georgiee!" „Clayiii!" Vykřikly jsme nahlas a hned se zasmáli.
„Jsem rád že tě zase vidím." Usmál jsem se a přesunul se blíž ke kameře.
„Já taky." Usmál se a udělal to stejné.
„Jak bylo u tvojí babičky?"
„Jo dobrý. A co maturita?" Povzdechl jsem když se zeptal.
„Myslel jsem jen na tebe. Nešlo se učit." Sklopil jsem pohled na mojí klávesnici. Měl bych si jí vyčistit.
„Aha. Tak to jsem ti chyběl co?" Uchechtl se a já přikývl.
„Moc si mi chyběl. A chci aby si mi to nějak vynahradil." Zasmál jsem se a chvilku bylo ticho. Jako je tu dost návrhů. Třeba by přijel zítra, vyprávěl by mi něco na noc, volal by mi každou vteřinu nebo...
„Mám jeden návrh co by se ti mohl líbit." Řekl a usmál se...

Hmm co to asi bude? ( ͡° ͜ʖ ͡°)
Hlasujte

- 871 slov (sorry)