Phantom

XVIII. Ignor

Ticho v místnosti přerušila černovlasá žena. ,,Nezdá se mi to,"pronesla se značným znepokojením. At už hleděla na ten plán z jakéhokoliv úhlu. Něco se jí na tom nezdálo.
Tušila proč její dcera trvala na svém plánu.
Navíc když u ní byla na návštěvě byl tam i on. Nadávala si za to, že ho nepoznala. Byla hloupá.
Doufala, že Shia ví co dělá. Nechtěla, aby byla její dcera opět nešťastná. Vytrpěla si toho dost.

Bělovlasý muž pokýval hlavou. Chápal na co jeho žena naráží. Přesto věřil úsudku své dcery.
A pokud bude chtít Touyu uchránit před vězením pomůže jí.

**

Zavrčel. Z úst mu vyletěla sprostá nadávka. Shia se mu vyhýbala celý den. Nechápal to.
Když světu odhalil svou pravou totožnost měl za to, že se tam Shia ukáže. Přeci jen znal jí dost na to, aby věděl že si to s ním přijde vyrikat.
Jak se, ale zdá zaujala spíše postoj ignorace.
Dokonce i po tom co spolu zažili.
Chápal proč se mu vyhýbá. Nejspíše by to udělal také. Zneužil jí i když věděl kdo je to. I když věděl, že jí tím ublíží. Nemohl si pomoci.

Se zájmem sledoval kapky deště dopadající na zem. Doufal, že jí zde najde. Chtěl si s ní promluvit. Vědět co si myslí. Jak se na něj nyní dívá.
Ucítil osten zklamání. Nebyla tu. Už dva dny o ní nikdo nevěděl.
Dokonce ani Toga. Jak se ukázalo tato blondýnka stála na její straně. Byla na něj naštvaná za to že bělovlasé dívce tolik ublížil.
Nechtěla slyšet ani slovo. Nenechala si nic vysvětlit. Pouze na něj zajecela něco v tom smyslu, že je to sobecký idiot, který ubližuje lidem.
Křivdila mu. Nebyla ona nakonec stejná. Však i ona blondýnka s mírnými psychickými problémy byla stejná. Také ubližovala lidem.

Povzdechl si. Dnes už jí nejspíš nenajde. S posledním pohledem do tmy se otočil a vydal zpět do úkrytu.

Díky tmě si nemohl všimnout bělovlasé dívky, která ho propalovala svýma purpurovýma očima. Už pár dní se mu vyhýbala. Potřebovala čas. Ten jí bohužel scházel. Bude s ním muset mluvit. Je na čase rozehrát jejich poslední hru.
Stočila svůj pohled na temné nebe, ze kterého se snášeli studené kapky deště. Povzdechla si a vydala se za ním. Za mužem, který jí tolik ublížil. Za tím který lhal tolika lidem a který stále okupoval její srdce i mysl.

**

Růžovláska s nic neříkajícím výrazem sledovala kapky deště. Dnes bylo opravdu pochmurné počasí. Ostatní jako kdyby venkovní počasí ovlivnilo. Byli podřadnější než obvykle.

Lacarde se společně s jejím bratrem už dobrou hodinu a půl dohadoval o nějaké pitomosti.
Nevěnovala jim pozornost tudíž netušila co je přesně předmětem jejich sporů.
Avšak s každou ubijejici minutou se jejich výměna názoru přiostřovala. Už jen čekala na moment kdy se po sobě ti dva vrhnou a rozmlátí vše v dosahu.

Hawks sedící na sedačce byl nezvykle tichý. Takového ho neznala. Nemohla však posuzovat. Přeci jen znala ho chvíli. Ale mlčící hrdina N.2 byl nezvyklý. Byla zvyklá, že málokdy zavřel pusu.

Povzdechla si. Ti dva už jí začali lézt na nervy. Prudce se otočila, aby je už konečně srovnala. Jen tak tak uhla letící váze. Ta se s rachotem roztříštila o zeď na několik střepů. Podráždeně zavrčela. To si z ní, ale dělají srandu. Vstala tak prudce, že převrhla židli, na které doposud seděla. Tím upoutala Keigovu pozornost. Se zájmem sledoval jak jí naskočila tepající žilka na čele. ,,Mám toho tak akorát dost!,"křikla na ty dva, kteří se momentálně válení na zemi a snažili se jeden druhého zasáhnout pěstí.

Její slova je však zastavila. Se znepokojeným a trochu provinilým výrazem na ní pohlédli.
Dle jejího postoje usoudili, že je na ně pekelně naštvaná.
Že zelených očí létaly blesky. Okolo jejích rukou se objevila jasně zelená záře.
A pečeť, kterou měla na čele se začala pomalu rozlézat po celém jejím drobné těle.

,,On si začal,"požadoval ublížení Rogue. Tim si vysloužila od černovlasého štouchnutí do žeber a ostrý pohled od své sestry.
,,On si začal mami bubu,"imitovala svého bratra. Přišlo jí to dětinské. Bylo jí jedno kdo si začal. Už jich měla plné zuby. Od té doby co Shia a její otec pozměnili skoro všem ve městě vzpomínky se ti dva chovali jako děti. ,,Nezájem,"zavrčela. Nesnažila se uklidnit. Věděla totiž, že kdyby to teď udělala ti dva by jí nebrali vážně. ,,Uklidíte to tu a jako trest budete celý týden vařit, prát a uklízet,"pronesla naprosto nevzrušeně.

Uz chtěli něco namítnout, ale zastavil je její výhružný pohled.
Jasně zakazovat jakékoliv námitky. Navíc v něm byl příslib bolesti pokud neuposlechnou.
Proto jen kývli a zvedli se ze země.

Blonďák stále sedící na gauči povytáhl obočí a obdivně pískl. Tohle nečekal. Jeho hlava nedokázala pobrat fakt, že byla ona drobná růžovláska schopná srovnat ty dva. I když neznal jejich schopnosti, věděl že jsou velmi silní.

**

Ticho v místnosti by se dalo krájet. Všichni se zájmem sledovali Touyu a Shiu.

Shia se narozdil od Touyi chovala naprosto přirozeně. Pokud opomineme fakt, že nejstaršího syna Enjiho Todorokiho naprosto ignorovala. Dokonce i v ten moment kdy jí oslovil.
Nebrala jeho existenci v potaz.

Toga společně s Twicem se značným znepokojením sledovala její počínání. Chápala jí, ale na druhou stranu nemohla přehlédnout osten bolesti v Dabiho očích. Litoval svého činu. A to jen kvůli ní. Své kamarádce z dětství.

Dokonce i vůdce organizace Shigaraki byl pro tentokrát ticho. Docela se bavil pohledem na ty dva.
Za začátku neměl tuhle holku rád, ale teď s ní sympatizoval. Bavilo ho to jak tu opečené slaninu uváděla do rozpaků a depresí. Ušklíbl se. Nakonec přeci jen nemusí litovat toho, že jí přijal jako člena. ,,Fajn stačilo,"pronesl po chvíli. Všechny pohledy se upreli na něj. Čekali co jim oznámí. Co po nich bude chtít. ,,Měli bychom vymyslet jak osvobodit All for One, "pronese když už si je jistý tím, že ho všichni poslouchají.

**

Omlouvám se za spozdeni. Další kapitola je tu.
Pro pořádek Touya má společně s ostatními členy LoV pozměněné vzpomínky.

Obavy, které má Shiina matka s jejím otcem jsou nejspíše opravnene. Přeci jen proč by vyžadovala Touyovo propuštění kdyby k němu něco necítila.

-Shia-