Byl deštivý večer, Xenn se ještě svíjel v prachu. Jeho rána po tehdejším lovu se už hojila. Chvíli na ni hleděl a pak se zvednul. Byly to čtyři měsíce co zde zůstal sám. Byl to zázrak že se mu vůbec podařilo přežít. Pokusil se zvednout ale rána ho nepříjemně pálila, takže ještě chvíli zůstal ležet a rozhlížel se po okolí. Byl v bezpečí pod velikým stromem. Najednou ale zpozoroval kroky, přitiskl se ke kmeni aby nebyl viděl, a nahlédl přes okraj...
Uviděl dva vlky, vypadali že něco hledají...Xenn se podval lépe a uviděl své rodiče...hledali ho?...Jenomže on už takhle dál žít nechtěl...udělal by všechno pro to, aby mohl vyrůstat někde jinde. Rozhodl se proto, že uteče. Jeho rameno ale ještě nebylo plně zahojené a tak ho s každým pohybem bolelo. Xennovi se podařilo s námahou zvednout, nedávno zkoušel létat. Byl odhodlaný to zkusit znovu. Teď nebo nikdy! Povzbudil se v duchu, rozběhl se směrem k Malým útesům, odrazil se od okraje a roztáhl křídla. Byl si jistý, že ho rodiče museli vidět, ale křídla měla jen jeho matka. Xenn byl štěstím bez sebe, konečně začne žít nový život! Jenomže postupem času si uvědomoval, že je pro něj velmi namáhavé udržovat stále stejný kurz a udržet se ve stejně výšce. Taky mu postupně docházelo, že když přistane...bude po všem...Protože takhle si nedokáže nic ulovit, a natož ještě někam jít... Je to jeho poslední noc?...
Xenn cítil, jak mu kolem těla proudí čím dál studenější vzduch...Xenn už letěl 2 hodiny, jeho síla byla podivuhodná ale byl čím dál znavenější. Musím přistát...! Uvědomoval si...jenomže jediné stabilní místo byly útesy Cordiller. Pod Xennem se rozprostíralo moře, Xenn napjal všechny svaly a připravil se na tvrdý pád...Ucítil silnou bolest...pak už ale nic nevnímal...
ČTEŠ
Zrození Terroru
FantasíaXenn se narodil v taize jménem Neverlast. Jelikož už od narození měl srst na rameni zbarvenou do bíla a tvořila znak šípu, rodiče ho nenáviděli a stejně tak on nenáviděl je. Jeho rodiče totiž žili v domněnce že je to znak zlých bohů, protože oni jej...
