Zrození Terroru

Kapitola II.

Xenn byl v bezvědomí, ale živý... Ležel na kraji útesu, na tvrdých skalách. Noc byla temná, ale nad ním se tiše rozmlouvalo, vítr unášel neznámé hlasy někam daleko, ale i přes to šlo rozpoznat že se nacházejí u něj. 

"Skylare, měli bychom ho zabít!" 

"Ne, Nero! Grand Revenger bude vědět co s ním."

Xenn si neuvědomoval co se s ním děje, ale podařilo se mu pootevřít oči.. viděl mlhavě ale přece jen něco. Cítil, že teď už neleží na útesech, ale v trávě...Hned potom se mu ale zavřely víčka únavou, tři dny nic nejedl...

Když se mu je podařilo znovu otevřít, necítil se už tolik unavený...Všude kolem něj byli vlci. Chtěl vstát, ale znavené tělo mu to nedovolilo a tak s sebou jen plácl do prachu...oči měl ale stále otevřené a uši našpicované. "Kdo jste!" Vyprskl. Ale neměl odvahu příliš vzdorovat, jelikož veliká skupina vlků by ho lehce pobyla. Jako dospělý vlk už měl dostačující rozum na to, aby to neudělal. "Teď jsi v bezpečí, tedy pokud budeš chtít." Xenn s sebou cukl směrem k neznámému hlasu, uviděl ohavného zjizveného vlka, který k němu promlouvá. "Cože?!" Vyhrkl nechápavě, těmto slovům ani trochu nerozuměl. "Je to jednoduché." Ozval se znovu ten hlas, ze kterého šel mráz po zádech. "Xenne, pokud se k nám přidáš a odpřísáhneš věrnost, necháme tě žít. Pokud ale ne, zabijeme tě!" Xenn s sebou trhnul když uslyšel své jméno...jak to ten vlk udělal?...Znovu ale ucukl když uslyšel ty opovrživé smíchy všech přítomných kteří se nad ním bavili. Jenomže Xenn neměl na výběr, tedy pokud chtěl přežít. 

Nakonec to přece nebude tak zlé! Pomyslel si a tak kývl. Rozhostilo se ticho a veliký černý vlk vstal. "Tak tedy slyš! Od dnešní půlnoci budeš nazýván jako Xenn Revenger." Xennovi se ulevilo, najednou začal všude zaznívat oslavný vřískot. "Terror!" Zvolal ten veliký zjizvený vlk. Najednou všichni začali provolávat jeho....jméno?...Xenn netušil co to ten Terror má znamenat, ale cítil se příjemně i když ještě roztřepaně. Najednou z něj ale všechna radost opadla...Všichni se začali překřikovat...jenomže ve vzduchu už nevyselo jeho jméno...všichni volali: "Grand Revenger!" A pořád dokola...Xennovi by se krve nedořezal...Ten ohavný vlk kterého zřejmě nazývali Grand Revenger se k němu blížil s vytasenými drápy! Xenn si najednou všimnul, že všichni co zde byli měli na pravé noze odpornou dlouhou jizvu...jenomže, všichni ji měli téměř stejnou...

Xenn z toho vlka nespouštěl oči... Byl obrovský...Xennovo srdce tlouklo o sto šest když se díval do jeho odporných znetvořených očí. Xenn se najednou cítil plný síly, zvednul se a vrhl se po vlkovi, jenomže si nevšiml že ho z obou stran drží další dva vlci. Xenn se nemohl hnout, cítil jen jak mu srdce splašeně bije...ten vlk už byl u něj...

Xenn ale nezavíral oči, statečně hleděl přímo na vlka. Je to můj konec?! Ptal se sám sebe, jenomže ten obrovitý vlk rozmáchl svou obrovskou tlapu, Xenn si uvědomoval, že jeho bolest je otupělá, ale i tak cítil strašnou bolest až zavřískl. Se svou pravou tlapou ale nemohl hnout...cítil teplou krev která se mu rozlévá po těle...Jenomže veliký vlk s ním zřejmě neskončil...Jenomže tentokrát mu mířil na čenich...

Byl asi v bezvědomí, ale nic si z té doby nepamatoval.. Když se probudil, všechno kolem vypadalo stejně jako když Xenna tu noc vlci přinesli na toto strašné místo...velikán vlk seděl na svém čestném místě uprostřed, a ostatní kolem ztichli...zřejmě čekali na proslov toho vlka, který Xenna ještě před chvílí ocejchoval svými mocnými drápy. "Xenne, od této chvíle budeš plnohodnotný člen Revengers. K tomuto slibu tě váží jizvy. Pokud budeš mít štěstí, a tuto noc přežiješ, uznáme tě za plnohodnotného, Zaxette skončilo!" Xenn netušil co to je to Zaxette ale vlci se začali rozcházet... Černý vlk se zvedl a někam odešel, když ale domluvil, Xenn si uvědomil jak strašnou bolest cítí...Když upřel zrak na svou pravou tlapu, téměř se ulekl...Byla odporně zjizvená a ještě pořád mu z hluboké rány tekla krev která slepovala jeho srst. Jenomže cesty zpět už nebylo... Ale Xenn věděl, že tuto noc přežít musí!