I'M THERE FOR YOU HONEY - NAMJIN

chapter four

Jimin POV.

Dojdeme do výtahu a zmáčknu nejvyšší patro co jde. Vyjedeme tedy dvacet devět pater a vystoupíme. Po chodbách se pohybují různí lidé. Seokjin se víc přiblíží ke mně a snaží se ignorovat jejich zvědavé pohledy. 

„Neboj a pojď." Dostrkám ho ke schodišti do dalšího patra. „Proč jsme nevyjeli až tam tím výtahem?" ptá se potichu. „Nahoru nejede výtah." „Aha" špitne nazpátek a spolu se vydáme po schodech nahoru. Ty dveře má hodně dobře zabezpečený. Přiblížím nejprve hlavu ke kukátku. „Co to děláš?" „Odemykám, tady to není jako u obyčejných dveří víš?" 

V kukátku je totiž zabudovaný snímač zorniček. Zkontroluje mi to zorničku a vyjede na mě tabulka na otisk ruky. To taky udělám, a nakonec vyjede ještě požadavek, abych zadal číselný kód. Namjoon musí mít všechno extra tak zadám desetimístný kód a teď teprve můžu strčit klíč do zámku. „Proč si tam ten klíč nestrčil rovnou?" Nechápe. „Je tu hodně bezpečnostních systémů, to si zvykneš. A musel jsem udělat i to předtím, protože kdybych tam ten klíč strčil rovnou, tak se spustí po celé budově alarm na poplach."

 Než jsem otevřel dveře, otočil jsem se ještě na něj. „A Seokjine, moc na něj nekoukej, nemá rád, když si ho někdo prohlíží. Koukej radši do země ano? Pokud bude chtít, aby ses na něj podíval pak můžeš, ale pro své dobro to nedělej dřív jo?" „Tak dobře" špitne a sklopí pohled k zemi. Teď už s klidem otevřu dveře čapnu Seokjina za ruku a vedu ho dovnitř.

Zabouchnu, sundám si boty a pobídnu i Seokjina. „Joone? Už jsme tady kde jsi?" zavolám z chodby do bytu. „ V obýváku Chime." Ozve se. „Je to dobrý Seokjine, má dobrou náladu." Špitnu ještě a už ho vedu do obýváku. 

Namjoon POV.

Koukám už hodinu na televizi a Jimin nikde. Jsem příšerně natěšený na Seokjina. Na fotce byl tak krásný, tak jsem zvědavý, jestli je takový i v realitě. Slyším klapnout dveře. No konečně. Už jsem myslel, že se tu ukoušu nedočkavostí. „Joone? Už jsme tady kde jsi?" zaslechnu Jimina. „V obýváku Chime." Zavolám zpátky, a nakonec se uchechtnu. Ztlumím na televizi zvuk a vyčkávám, než mi ho dovede. Už vidím Jimina. 

„Takže Joonie, tohle je Kim Seokjin." Vytáhne ho před sebe. Zajiskří mi v očích. Je nádherný. „Tady ho máš a já běžím domů." Otočí se Jimin na podpatku. 

„Jo a ještě," zastaví, „ne, že mu něco uděláš." Pohrozí mi. „Neboj Mine a jdi." Popoženu ho. Jen se zachechtá a je pryč. Počkám si, než zabouchne dveře a jdu blíž k Seokjinovi, který se nepohnul z místa a stále koukal do země. „Ahoj Seokjine"