I'M THERE FOR YOU HONEY - NAMJIN

chapter six

Teď už červenání neudržím. Usmál se ještě víc. Já tu snad roztaju. Tenhle medvídek nemůže být mafián. Nechce se mi tomu věřit. „Nemáš hlad Jinie?" zeptal se mě. Zakývu hlavou na znamení, že ne. No, ale jako na potvoru mi zakručí v břiše. Ty zrádce, zanadávám svému žaludku.

„Ježiš neboj, normálně řekni 'Joone, mám hlad'." Jen sklopím pohled. Chytí mé tváře do dlaní. „No tak, řekni to." Pobízí mě znova. „Joone, mám hlad." Zašeptám tak potichu, že ani sám nevím, jestli jsem to vůbec řekl. „No vidíš, že to jde." Zvedl se, došel do kuchyně a přinesl mi misku s Kimchi a hůlky. „A papej" Nenechám se pobízet dvakrát.

 Mám hlad jako vlk a snědl bych úplně všechno, co tu má. Ani si nepamatuju, kdy jsem naposledy jedl teplé jídlo. Začal jsem to do sebe házet. „Neboj, nikdo ti to nesní," a zase se usmál. Opravdu se rozteču. Dojedl jsem, zatím co on mě furt sledoval.

 Jsem šíleně unavený. Už tak dva měsíce jsem se pořádně nevyspal a on si toho asi všiml.

Namjoon POV.

Tak to ne. Můj Jinie mi tu nebude zívat z nedostatku spánku. „Nejsi unavený?" zeptal jsem se i přes to, že odpověď znám. Jen lehce kývl. „Tak pojď, jdeme spinkat." Chytnu ho zase kolem pasu, zvednu se i s ním. „Ten je tvůj?" Ukážu na batoh vedle dveří do obýváku. 

Jen kývl a jeho hlava začínala pomalu padat. „Ještě nespi, až za chviličku." Zatřesu s ním, abych ho trošku probral. „Jdeme." Vezmu jeho batoh a jdu do mojí ložnice. Posadím ho na postel a začnu se přehrabovat v jeho batohu. 

„Co to je?" zeptám se a zamračím se na oblečení. Tohle teda nosit nebude. Jedině přes moji mrtvolu. „Jine, tohle nosit nebudeš:" oznámím mu a už to chci jít vyhodit do koše. „Počkej," konečně promluvil normálním hlasem. „No?" „Necháte mi prosím tu růžovou mikinu na dně? Zbytek klidně vyhoďte, ale tu mikinu ne. Prosím." Šeptá a skoro u toho pláče.

 Ne, tenhle anděl plakat nebude. Vyhrabu z batohu světle růžovou mikinu a podám mu ji. Ze svojí skříně vytáhnu volné tepláky a triko a podám mu to. „To si obleč a žádný protesty." Řeknu na oko přísně a jdu vyhodit ten hnus, kterému někdo říká oblečení. Když se vrátím, už je převlečený a v ruce pořád drží onu mikinu. „Tak, teď už se jde spinkat." 

Sice je jedna odpoledne, ale to nevadí. Mikinu mu seberu, hodím ji na židli vedle postele na jeho straně a sednu si vedle něj. Posunu ho do středu mojí postele, na které by se klidně vyspali i čtyři lidé. Lehnu vedle něj, přisunu si ho tak, aby mi ležel na hrudi a slyšel tlukot mého srdce. 

Někde jsem četl, že to uspává. Přikryl jsem nás peřinou a pošeptal mu do ouška. „Sladké sny Jinie." A ještě mu dal pusu do vlasů. Na to mě objal kolem trupu a více se na mě namáčkl. 

Je tak roztomilý. Chtěl jsem tu sice být jen dokud neusne, ale tohle je zatraceně příjemný a taky příjemně hřeje. Takže spát nebudu a pracovat můžu z mobilu i v posteli.