Sedím v lavici
Sotva mi tepe srdce
Na mou tvář nedopadne
Ani paprsek slunce
Natož k mému srdci
Je tam temno a nic víc
Slyším křik a víc už nic
Kolikrát jsem slyšel lidi
Mluvit o mně v milých tónech
Sotva co se otočím
Cítím mráz
V mých zmrzačených zádech
Pocit viny sílí
A díky tomu snáz
Najdu životní hráz
A dolů spadnu
Nebo skočím
Je to jedno
V těle chladnu
Než se přítel otočí
ČTEŠ
Útržky
PoetryTo co jsem vynechal v Klubu. Jestli někdo čte tento "svazek" a nečetl Klub, Doporučuju se vrátit ^^
