Samhain

4. Naše příběhy

Mnohdy kamenný výraz Dereka Halea byl nyní pokroucený emocemi. Stiles ho přitáhl blíž a popostrkoval ho před sebou do útrob domu. Musel se za ním usmívat, až ho bolely tváře. 

Je mnoho druhů lásky. Přátelská, partnerská, dětská. Všechny tyto rychle vzplanou a rychle mohou pominout. Stiles Derekovi znovu umožnil pocítit tu jedinou stálou - rodinou. Je pilířem v životě každého z nás. Nezáleží na tom, jestli se schází, nebo jsou daleko od sebe. Není potřeba slibů, ani ujištění, že ty city opravdu existují. Rodinu budete mít vždycky. Sourozenci nemůžou švihnout do žita se svou sourozeneckou pozicí, ač si někdy lezou na nervy a rodiče vás budou milovat, ať jste, kdo jste. Jste jejich a oni vaši, až do konce.

Stačil jeden krok dovnitř a Derek je mohl opět všechny spatřit. Nohy měl jako z rosolu, Stiles se bál, že se mu tady složí a byl připraven ho kdykoli chytit. Otázkou je, zda-li by si tím sám neublížil. Už, už si představoval sebe, coby vyzáblého hrdinu jak se složí pod vahou statného osvaleného vlkodlaka a zůstane pod ním uvězněný. Ta představa mu zas až tolik nevadila, ale před jeho rodinou by se mohl cítit maličko trapně. Možná by mu pomohli, nebo by si ho přes Dereka ani nevšimli.

Talia je zavedla do jídelny, kde všichni přestaly s tím, co právě dělali a srotili se kolem jejich návštěvy. Všichni překvapení, nadšení, vysmátí a milující.

Stiles zahlédl Lauru, kterou si pamatoval z policejního hlášení, nenápadně zcizeného z tátova pracovního stolu. Talii viděl i na pár fotkách, co si Derek pečlivě střežil, ale pro Stilese není žádná překážka nepřekonatelná.

Muž co stál vedle ní, byl Derekovi taky nápadně podobný. Tmavé vlasy a vousy a tmavě modré oči. Výrazně řezané rysy v tváři a vypracovaná postava. Musel to být jeho otec.  Na obličeji se mu nehnul ani sval, ale oči mu zjemněly, jakmile spatřil svého syna.

Stilesovi to nedalo a v tichosti kalkuloval jak dlouho se asi neviděli. Tolik pocitů, zážitků a příběhů, co si teď mohli říct. Byla tu i Peterova žena. Musí se jí určitě zeptat na pár fíglů jak z nejstaršího žijícího Halea vymlátit alespoň trochu ..eh.. normálnosti. Sestřenice a bratranci. Vlastně všichni krom oživlého Petera a živé Cory.

 Stiles znovu zkontroloval svoje starožitné hodiny. Měli ještě čtyři hodiny. Nesmí se nechat unést atmosférou a zpozdit se. On to pohlídá, možná bude těžké Dereka odtrhnout od jeho milující rodiny, ale nesmí tady zůstat déle než do konce této noci. Jinak by se taky už vůbec nemuseli vrátit.

"Ale jak je to možné!" divila se Laura.

"Nejsi přeci mrtvý?!"

Derek se jen se slzami v očích zakroutil hlavou, protože mu došla slova, nebo se necítil na použití svého hlasu a otočil na Stilese. To on by měl vysvětlovat, vlkodlak vlastně před chvilinkou ještě nevěděl o co tu jde, kam jdou a co tam budou dělat. Teď se všechna pozornost přesunula na mladého pihatého muže. Trochu mu zčervenaly tváře a rozhodil ruce v bezradném gestu.

"A kdopak je tohle?"

 přitáhla ho Talie k nim do kroužku.

"Připadá mi trochu povědomí."

"Tohle je Stiles Stilinsky."

"Ach, syn zástupce šerifa Stilinského, byl jsi mnohem mladší, když jsem tě viděla naposledy. Dobře jsem si s tvoji matkou rozuměla."

"Vlastně teďka už je z táty šerif." špitl Stiles zaskočený vší tou pozorností.

"Dereku?" Laura se snažila zadržet smích, který probublával na povrch.