Vysněná láska

2.

Nikdy předtím jsme se nebavili, ale vždycky se mi hodně líbil. Byl to přesně můj typ. Ale byl 10/10, takže jsem nikdy neměla odvahu ho oslovit.

Je hodně vysoký. Černé lehce kudrnaté vlasy a vousy. A hnědé oči. Byl hrozně roztomilý, ale zároveň z něj byla cítit elegance a mužnost.
Elza se kolem něj motala a skákala a on si ji hladil.

Všichni z ní byli unešení a Jakub, jak se jmenoval ten kluk, nebyl vyjímkou.

"Elzo, neskákej" zavolala jsem na ni. Ale neposlouchala. Prostě štěně..

"To je dobrý, nic se neděje." Řekl s dokonalým úsměvem a hladil si ji dál.

"Ty nelyžuješ?" Zeptala jsem se Jakuba.

" Moc bych neměl" řekl a ukázal na koleno. "Vazy.. " dodal.
Nedokázala jsem odtrhnout pohled od jeho nádherných očí..

Pak jsem si až všimla dřevěných sáněk, které za sebou táhl.

V dálce za námi přicházela dívčí postava.

Neznala jsem ji.

"Jsem Adél" představila se mi a já jí
"Emily" dodala jsem s úsměvem.
"Ta je roztomilá" vyjekla Adél a pohladila Elzu.
Potom se otočila, obejmula Jakuba a zeptala se mě, jestli nechci jít sáňkovat s nimi.

Neměla jsem stejně co dělat, tak jsem šla.
Připadala jsem si trochu divně.. že jim křením nebo tak..

Došli jsme ke kopci a oni dva si sedli za sebe a jeli dolů. Elza za nimi utíkala.

Adél měla černé vlnité vlasy, hnědé oči a růžové tváře od mrazu.
Musela jsem uznat, že jim to spolu slušelo.

Pak jsem jela já s Ady. Byla to sranda.

Jezdili jme tak hoďku a byli jsme už docela unavení. Hlavně Elza.

"Můžu si ji cestou zpátky půjčit?
Zeptal se Jakub a ukázal na Elzu.

"Jasně" odpověděla jsem a usmála se.

Pro jistotu jsem jí zahákla vodítko, aby už nezdrhla a Jakub ji vedl. Kus za ním jsem šla s Áďou a povídali jsme si.

Probírali jsme všechno možný.

"Musím uznat, že vám to spolu moc sluší" řekla jsem.

Ona jen vyprskla smíchy.

"Co je?" Zeptala jsem se s nechápavým úsměvem.

"Ty sis myslela.. že já a on.. hahaha..." smála se " to je můj starší brácha."

Bylo mi fakt trapně. Ale zasmály jsme se tomu.

Když jsem vcházela do svého pokoje, procházel kolem mě Jakub
"Zítra si to musíme zopakovat!"řekl.
"To ano!" odpověděla jsem a smála se.

Dala jsem si sprchu a trochu se upravila na večeři.

Vzala jsem Elzu a šla dolů.

Celou dobu jsem na sobě cítila jeho pohled a když jsme se na sebe podívali navzájem, usmáli jsme se.

Cítila jsem z něj příjemnou sympatii.

Ale nebyla jsem si jistá, jestli jsem připravená se seznamovat..

Po tom všem..

Neztratila jsem už všechnu důvěru? Jak jen budu moct důvěřovat někomu dalšímu?

Na tyto otázky jsem odpověď nevěděla. Věděla jsem ale, že se mi Kuba moc líbí.

Že bych se mu líbila i já?