Vysněná láska

1.

Konečně poslední zakázka a konečně budu končit dřív v práci.

Můj přítel Markus dnes slaví 22. Narozeniny, a tak jsem ho chtěla překvapit.

Koupila jsem dort a svíčky. Dnes měl volno tudíž jsem jela hnedka domů.

Ještě jsem zapálila svíčky. Odemkla jsem potichounku dveře a potichu zavřela. Slyšela jsem téct sprchu, tak jsem se rozhodla počkat na něj v ložnici.

Jen jsem s leknutím vykřikla, protože jsem opravdu nečekala další osobu. Z poza peřiny mě stejně udiveně sledovaly dvě zelené oči. Její hnědé kudrnaté vlasy splývaly na ramena.

Druhá polovina postele byla prázdná.

V tichosti tu na sebe zíraly dvě bezradné duše.
Má mysl se na chvíli zastavila. Ale pak se hezky rychle vzpamatovala.

Do očí se mi draly slzy.
A za mnou jsem uslyšela kroky.

"Zlato není to tak jak.."
Nestihl doříct protože jsem mu vlepila facku.
Cukl sebou a ze mě lítaly hodně sprostý nadávky.

Asi si to dokážete představit.. po tolika letech jsem prostě byla v nemalém šoku, i když jsem měla malinký plamínek podezření již dříve.

Další den jsem si sbalila věci a vypadla z jeho bytu. Chvíli jsmem obývala dům rodičů a po nějaké době si pronajala svůj vlastní.

Nebyl moc velký. Koupelna, kuchyň a obývák dohromady a malá ložnice.
Hezky jsem si ho zařídila abych zapomněla na špatné chvíle.

Přes den jsem byla v jednom kole. Práce, pak fitko a pak jsem jen doma poklidila a navařilq si.

Takhle probíhal můj každodenní monotónní život.

Byly Vánoce a já se rozhodla trávit je s rodinou na naší chatě v horách.

Každý věděl čím jsem si prošla.. a mojí sestru nenapadlo nic lepšího, než zajistit abych se necítila tak sama.

Všichni už rozbalili dárky a táta došel s velkou krabicí v ruce. Ukázalo se, že je pro mě.
Z krabice na mě vykouklo malilinkaté chlupaté štěňátko zlatého retrívra.
Pojmenovala jsem ji Elza.

Konečně jsem měla opravdu věrného parťáka. Nebo spíš.. parťačku.

Každý rok jezdíme s kamarády z naší křesťanské církve na hory. Rozhodla jsem se vzít si sebou i Elzu.

Letos se k nám připojila jedna parta z církve z vedlejšího města. Bylo nás tak kolem 20ti.

Jeden den jsem nešla lyžovat, ale vzala jsem Elzu na procházku po zasněžené krajině. Elza chytala vločky a bylo vidět, že je šťastná. Najednou něco zašramotilo v houští a Elza zaštěkala a vběhla do lesa.

Volala jsem na ni a když jsem ji našla, skákala po jednom klukovi z tý naší party z vedlejšího města.