F∆KE [pozastaveno]

3.

Skla od oken auta byla tmavá. Neviděla jsem pořádně dovnitř.

Bála jsem se otevřít dveře. Chytila jsem kliku a nervozitou jsem jí málem rozmáčkla.

Pomalu jsem táhla a když jsem dveře otevřela, málem jsem se rozbrečela. Připadala jsem si trapně.

Přes střechu auta jsem neviděla a nenamáhala jsem se sklonit. Potichu jsem pozdravila a z auta se ozvalo:"Ahoj."

Znělo to opravdu roztomile, ale bála jsem se.

Nasedla jsem a zavřela dveře, které se automaticky zamkly. Prohlédla jsem si řidiče.

OMG! Je vážně krásný! Vypadal inteligentně.

Na sobě měl šedý svetřík, černé úzké rifle a tmavě modré průhledné asi nedioptrické nerd brýle.

Přesně můj styl. Naše oblečení nám k sobě ladilo.

Poté jsem se ujistila, že vzadu za námi nesedí žádný jeho šílený kámoš. Dobrý, nikdo tam není.

Cítila jsem, jak se červenám. Velmi moc...

"Do Tokyo high school, prosím." řekla jsem. "Okey." odpověděl.

Pak nastalo takové to trapné ticho a šlo slyšet už jen nastartování motoru.