Klukům, které jsem milovala

Les vzpomínek

Hlubokým lesem. V noci. Sama. Bez vzpomínek? Zakopnu, padám. Moje hlava, to bolí...

„Pozvi ji na ten ples, když se ti líbí." „Tak ať pozve ona mě, když po tom tak touží."

„Šel bys se mnou?" „Jestli chceš, tak klidně."

„Proč jsi byl celou dobu s jinou a na mě kašlal?" „Vypadala jsi, že se s tím klukem bavíš..."

Les je náhle temnější. A zrádnější.

„Mám tě ráda." „Taky tě mám rád."

„Páni, už je to měsíc."

Vidím světlo. Ale je velmi nestabilní, pořád bliká. Skoro jako kdyby bylo rozbité.

„Proč se s ní pořád bavíš?" „Tak se jdi bavit s nějakým klukem, jestli ti to tak vadí."

„Děvko." „Vždyť jsem nic neudělala!"

Světlo zase mizí a já se ocitám opět v temném lese. Nebo že by ještě trochu svítilo?

„Ranilo mě to a hodně. Ublížil si mi tolikrát, že jsem to už přestala počítat." „Já to všechno dělal proto, abych se ti líbil."

„Jsi jak neřízená střela." „A co když se mi to tak líbí?"

„Neúmyslně si navzájem furt ubližujeme. Takhle to dál nejde, zničili bychom se."

Ne, to se mi jen zdálo, světlo zhaslo úplně. Místo něj se ale objevilo jiné světlo. Silně a stabilně září, je příjemné. Tohle světlo mi dává pocit bezpečí i uprostřed naprosté temnoty, v které se nacházím.

„Rozešla jsem se s ním." „Jsi v pohodě? Hned za tebou přijedeme, vydrž."

Jdu pořád za světlem. Když jsem dostatečně blízko, všimnu si, že světlo vychází z chaty. Vcházím dovnitř. Na křeslech sedí mé dvě nejlepší kamarádky. Hned, jak mě spatří, vymrští se a běží mě obejmout.

„Uvědomila jsem si, že mě akorát psychicky týral. To kvůli němu jsem byla pořád tak smutná." „Udělala jsi dobře."

„Už se o tom nechci bavit." „V lednici je zmrzlina a v televizi dávají romantickou komedii."

Girls can survive without a boyfriend but they can't survive without
a best friend 🖤