Nové Ptáčátko aneb Konečně zabiják s kuší (BIRDS OF PREY CZ FF)

Prolog

"Ne, prosím..." Kňučela asi třicetiletá žena, která visela hlavou dolu ze stropu. Hlavou se téměř dotýkala podlahy a měla pásku přes pusu.

Ucítila na své tváři kůži z rukavice, která ji hladila. Rukavice byly černé a patřily muži, který se omluvně usmíval. Měl krátké nagelované kaštanově hnědé vlasy a jasně modré oči obtažené černou maskarou. Na sobě měl bílý oblek a kalhoty a červené boty.

Byl to Roman Sionis.

"Och, promiň, děvče..." Řekl.

Pak ustoupil, luskl prsty a nechal zbytek práce svému kamarádu Victorovi. Victor začal přejíždět nožíkem po obličeji ženy. Pak nařízl část obličeje. Žena ihned začala mumlat a pokoušela se křičet.

"Neměla jsi mi přinést studený kafe. Sundej jí pásku, Victore, prosím." Jak Roman řekl, tak Victor udělal.

Žena popotahovala. I přes bolest dokázala něco říct.

"A-ale pane S., ch-chtěl jste p-přeci ledovou k-kávu..." Řekla žena a rozplakala se ještě víc.

"ŘEK' JSEM MEDOVOU KÁVU! MEDOVOU!!!" Rozčílil se Roman. Poslední slovo už naplno zařval z plných plic. Pak už jen sledoval, jak křičící žena byla zbavena svého obličeje.

Roman měl už obecně špatnou náladu už od rána. Tři lidi nechal zbavit obličeje jen kvůli maličkostem, vyhodil svého řidiče kvůli tomu, že zabrzdil kvůli naprosto pitomému důvodu (Ten důvod byli mimochodem chodci na přechodu) a už pět lidí vyrazil... z okna.

Pak se, aby toho snad nebylo málo, ozvalo zaklepání na dveře.

Roman si povzdechl. "Dále!" Procedil mezi zuby.

Do dveří vstoupila Canary a vypadala překvapeně, že uprostřed pokoje stál zpocený nasupený Roman s právě odřezaným ženským obličejem v ruce a vypadal, jako by měl v příštím okamžiku obdržet informaci, že i do Gothamu se dostala ta korona, z které celý svět už dva roky šílí.

"Pane S.?" Zeptala se. Roman se jen usmál a pokynul jí, aby šla dál. Pro Canary, kterou hrdě nazýval svým Ptáčátkem, byl i přes ten největší den blbec schopný aspoň křivého úsměvu a vždy si na ni aspoň minutku udělal čas. Victor už ji tolik v lásce neměl.

"Copak si přeješ?..." Řekl Roman a řekl ještě Victorovi, aby se postaral o krvavý nepořádek uprostřed pokoje.

Canary vypadala také nějak rozladěně. V jedné ruce držela hrníček s kávou a v druhé ruce noviny. Hrníček podala Romanovi.

"No, konečně někdo, kdo se uráčil vyslechnout mé prosby o medovou kávu!" Řekl, napil se a hrnek dal na stůl.

"Děkuji ti, Ptáčátko. Přišla jsi mi jen zlepšit den kávou, nebo mi neseš ještě něco?" Zeptal se už s upřímným úsměvem.

"No, pane S., těžko se mi to říká. Pamatujete si na ten inzerát, co jste nás nechal dát na internet, že hledáte pro svůj tým zabijáka s kuší?"

Roman se zatvářil velice vážně. "Ano?" Zeptal se klidně. "Někdo se přihlásil. Čeká dole a chce k vám zajít na pohovor." Řekla a hodila na stůl noviny. Fixou tam byl zakroužkovaný inzerát, který do nich nechal Roman vytisknout.

"Konečně! Ať jde dál! Už se nemohu dočkat! Victore, pospěš si rychle s tím úklidem, máme hosta, tak ať to nevidí, ten binec!" Zasmál se Roman, když viděl svého nejlepšího přítele, jak neochotně vytírá podlahu a skládá tělo do pytle místo uklízečky, kterou nechal Roman před
půl hodinou vyhodit.

"Já už chci mít volno!" Zavrčel Victor. "Já bych taky rád šel do postele a koukal na televizi. Dneska večer dávají Trhala fialky dynamitem." Řekl Roman s předstíranou lítostí. Victor rychle odklidil zbytek mrtvé ženy. To už bylo slyšet klapání podpadků na schodech do apartmánu.

Pak už se ozvalo další zaklepání.

"Dále!" Řekl Roman.

První vstoupila Canary. Hned za ní vstoupila další mladá dáma. Měla velice krátké červené vlasy, jedno oko hnědé, druhé modré, měla na sobě koženou bundu, bezprstové rukavice, vysoké boty a rozervané černé kalhoty. Pod bundou měla ještě mikinu. Jedno obočí měla rozštěpené a na
zádech měla batoh.

"Dobrý den!" Pozdravila nově příchozí. Roman se usmál a pokynul jí na židli před jeho stolem.

"Zdravím! Pojď dál, udělej si pohodlí a buď tu jako doma!" Řekl a navzdory tomu, že má návštěvu, si hodil nohy na stůl. Mladá dáma si sedla a usmála se. V ruce měla papíry. Zřejmě se svým životopisem. Roman natáhl ruku a papíry si převzal.

"Tak copak tu máme za lejstro?...Hmm...Ach, tak ty jsi dříve utekla z domova a stala ses nájemnou vražedkyní?"

Dívka přikývla.

"A jméno máš?"

"Ach, ano. Jsem Sphynx Mahonyová, ale říkají mi Krvavý Orel."

Roman Sionis důležitě a vážně pokývl hlavou a podíval se ještě jednou do papírů. Pak se usmál a natáhl ruku.

"Dobrá, beru tě."

Sphynx ihned podanou ruku přijala a začala se usmívat.

"Nastoupíš hned zítra. V osm hodin ať tě mám tady v kanclu. To nejdůležitější se ještě dozvíš později. Teď můžeš jít. Ahoj zítra!"

Sphynx se usmála a odešla ke dveřím.

"A ještě něco!"

Sphynx se otočila. Hrklo v ní, jestli nemá Roman ještě nějaké výhrady, nebo něco podobného, ale neměl. Jen se ušklíbl.

"Přezdívku zapomeň. Tady u mě si musíš zasloužit svou vlastní přezdívku."

Sphynx pokývala hlavou, rozloučila se a odešla.

"No, něco mi říká, že to bude ještě hodně zajímavé. Řekl Roman a vzal si z věšáku v rohu místnosti župan. Pak vzal z malé lednice pod svým stolem pytlík chipsů a misku.

"Kdyby jste něco vy dva potřebovali, tak jsem ve vaně." Řekl. "Doufám, že jsi nezapomněl na dneskou čajíčkovou lekci!" Houkl Victor.

"Vím, vím, neboj se, pamatuju si to, moje hodina akupunktury je o půl hodiny posunutá." Řekl a zamířil do koupelny. Canary a Victor se za ním jen dívali, a pak se podívali na sebe.

"Myslíš, že to ta Sphynx zvládne?" Zeptala se Canary.

"No, jestli bývala nájemný vrah, tak možná, ale zase na druhou stranu, jak je mladá, tak bych řek, že bude mít svou vlastní vinou do týdne prdel na ulici, nebo stažený obličej." Vysvětlil svou hypotézu Victor a odešel z bytu.

Canary se podívala ještě jednou po bytě a potom už taky odešla.