Co se děje mezi řádky?

PROLOG

Venku se již stmívalo, ze stromů padalo barevné listí a po Kanovnické ulici se procházela mladá dívka. Její světlé vlasy vlály ve větru stejně jako její dlouhý hnědožlutý kabát. Rukou si prohrábla své kadeře a světlo pouliční lampy se odrazilo od jejího zlatého prstenu. V tom začala odbíjet půlnoc a ona přidala do kroku. Procházela se malebnými pražskými uličkami a míjela kavárny, cukrárny a jiná turistická lákadla, až se konečně dostala na ulici Nový svět, tam zasunula klíče do dveří od jednoho z menších domků zastrčeného mezi vysokými budovami. 

Vešla dovnitř. V předsíni si zula své vysoké boty a kabát pověsila na věšák vedle dveří. Pak vstoupila do menšího obývacího pokoje. Vedle šedého gauče byl malý stolek s gramofonem. Dívka spustila jehlu na gramofonovou desku a pokoj zaplnily líbezné zvuky Vivaldiho Čtvero ročních období. Okolo noh se jí propletla sněhově bílá kočka a pohodlně se usadila na pohovce, s očekáváním pohlazení, nebo alespoň podrbání za ušima. Dívka se sklonila a pohladila kočku po hřbetě, pak se odebrala do kuchyňky postavit vodu na čaj. Mezitím co se voda ohřívala, převlékla se do svého růžového pyžama a z poličky nad postelí vytáhla knihu. Varná konvice začala pískat a dívka seběhla do kuchyně zalít si čaj. Pak se pohodlně uvelebila na posteli ve svém pokojíčku a s knihou v ruce a prázdným šálkem od čaje na nočním stolku, usnula. 

Zdravím všechny úžasné lidi, tak jsem tu s novým příběhem. Původně jsem chtěla napsat nějakou feel good pohodovou knihu, ale v průběhu psaní se to trochu zvrtlo, tak jsem sama zvědavá co z tohohle pokusu nakonec vyleze. Budu moc ráda za jakoukoliv vaši reakci. Kritizujte a chvalte můj příběh jak je vám libo. A teď už vás nechám, aby jste se ponořili do příběhu a mohli ho nerušeně prožívat spolu s hlavními hrdiny. Protože není větším přáním spisovatele, než když se čtenář sžije s jeho hrdiny.

Užijte si čtení, Vaše Trumpalala