My hated teacher [l.s.] CZ

III.

Druhý den jsem přišel do školy úplně bez nálady, budu muset dneska trávit svůj drahocenný čas s tím idiotem po škole. Super. Že já se na to dneska nevysral.

"Co tak zpruzele?" šťouchl do mě Niall s úsměvem.

" Aaa tady někdo včera mrdal. A soudě podle nálady tě vymrdali dobře" pronesl jsem a Niall se jen ušklíbl.

" Neboj, až tě ohne Styles přes stůl v jeho kabinetě a tvrdě z tebe vyšuká duši, taky budeš víc než spokojený a úsměv ti nikdo z tváře nesmaže" popíchl mě a já měl chuť mu jednu ubalit, ale tak je to můj nejlepší kámoš. To nesmím. No i když?

" Ježiš, radši pojď" Protočil jsem nad ním očima a trochu do něho strčil, abych ho popohnal, jelikož se plížil jako šnek, zakňučel a já se zasmál, tady někoho bolí prdelka. Dobře mu tak.

" Ale pane Tomlinsone, copak že tak vesele? " Zeptal se Styles, kterého jsem si ani nevšiml, že by byl poblíž.

" To Vám může být uplně někde, pane učiteli" Zavrčel jsem naštvaně, tak a dobrá nálada je fuč.

" Ale notak nebuďte hned tak nakvašený, pane Tomlinsone" ušklíbl se Styles. Ten si vyloženě užívá toho, že mě dokáže pokaždé nasrat, jak tak koukám.

" Tak na mě nemluvte. Jednoduché" zaculil jsem se jako sluníčko a hnal Nialla, co nejrychleji to jen šlo, pryč.

Za sebou jsem ještě slyšel jeho smích. Debil.

~~

" Co teď máme, Nialle?" zeptal jsem se ho, ale ten mě absolutně nevnímal a dál si něco ťukal, s úsměvem širokým až do Afriky, do telefonu.

Vytrhl jsem mu ho z ruky, načež naskočil, jelikož se lekl, páč to nečekal a následně po mě hodil vražedný pohled a dožadoval svůj mobil zase hezky zpátky, což jsem mu jen tak nechtěl dopřát, jenže je vyšší jak já, takže mu nedělalo problém vzít si mobil zpět, když jsem si ho dal nad hlavu. Hajzl.

" ptám se po druhé" zavrčel jsem na něho už a on jen vzhlédl od telefonu.

" Co máme teď za předmět?" zeptal jsem se znovu.

" Myslím, že tělocvik" pokrčil rameny a dál se věnoval tomu něčemu v telefonu. On si to prostě řekne jen tak?? Vážně??

"Chceš kuchnout teď nebo až pak?" zavrčel jsem na něho v otázce. Měl jsem chuť ho kuchnout už teď, ale musím se ovládat.

" Pro- Jo aha. My na tělocvik máme vlastně tvého oblíbeného učitele" zatvářil se nad míru spokojeně a já mu měl chuť šetřít ten úšklebek z obličeje.

" No úplně nejvíc ho zbožňuju. Úplně ho miluju" pronesl jsem ironicky a neodolal protočení mých dokonalých modrých očí.

" To jsem velice rád, pane Tomlinsone, že už mě tak brzy milujete" ozval se za mnou chraplavý hlas učitele, kterého jsem z celého svého malého srdíčka nenáviděl jak jen nejvíc jsem mohl.

" rád bych si s vámi o něčem promluvil, Tomlinsone" odkašlal si, než pokračoval. " Máte na mě pár minut?" optal se.

" Máme teď tělocvik, tak co myslíte, pane učiteli, mohl bych se o pár minut spozdit?" otočil jsem se k němu a na jeho tváři spatřil úsměv.

" Myslím, že vašemu učiteli nebude vadit, když přijdete o pár minut déle, než máte, každému se to občas stane nebo ne?"Zašveholil

" To určitě, pane učiteli." zamrkal jsem. Co to tu na mě právě teď u všech čertů zkouší??

" Následujte mě prosím do mého kabinetu. To o čem s vámi chci mluvit je vážně neskutečně důležité a hlavně bych byl nerad, kdyby o tom někdo věděl, rozumíte?" optal se mě přes rameno.

Přikývl jsem, ale jakmile mi došlo, že mě vlastně nevidí, tak jsem rychle dodal" Ano, pane Stylesi" nesnášel jsem ten tón, jakým jsem to řekl.

Tak submisivně, jakobych ho žádal, aby nepřestával, jakobych se mu poddal, ale na to si musel hošánek počkat až do smrti. Smůla, že??

Došli jsme k jeho kabinetu, který odemkl a následně mě pustil dovnitř, než za mnou zabouchl a opět zamkl. No to se mi Teda vůbec nelíbí.

" Řekni mi jednu věc, Louisi" zašeptal ke mě a to jak řekl moje jméno moje nohy donutilo, aby mě zradily a já se sesypal jako hromádka.

Naštěstí js se udržel na nohách a navázal se Stylesem oční kontakt. " Jakou věc vám mám vysvětlit, pane Stylesi?" optal jsem se a nevinně zamrkal.

" Vysvětli mi proč, když mě tak nenávidíš, si děláš dobře nade mnou" zavrčel mi do ucha a následně mě přišpendlil ke dveřím.

A doprdele....