Ona [Bucky Barnes FF]

9.

Probudila jsem se po několika dnech, hned vedle mě seděl na křesle Bucky.
,, Bucky?" Otázala jsem se.
,, Jsi vzhůru, konečně. Jak se cítíš?" Rychle se zeptal.
,, Unaveně." Odpověděla jsem.
,, Jdu pro Bruce, aby tě zkontroloval." Řekl Bucky a šel směrem ke dveřím.
,, Omlouvám, se za všechno, co jsem řekla, neměla jsem tušení, že mi upravují vzpomínky." Vychrlila jsem a on se rychle od dveří, otočil zpět na mě.

Přiblížil se k posteli a koukal mi přitom do očí.
,, To nic, já vím, že bys jinak nic z toho neudělala Sonio." Řekl slabým hlasem.
,, Myslíš, že mě všichni budou nenávidět?"
,, To je nesmysl, všichni tě tu mají rádi. A teď se ani nikoho nebudeš snažit zabít, nemám pravdu?"
,, Máš." Řekla jsem a usmála se. Bucky se začal zvedat a chtěl asi dojít pro Bruce. Avšak jsem ho zastavila. ,, Bucky?"
,, Ano?"
,, Děkuju, že jsi mi zachránil život."
,, Není vůbec zač, teď tu chvíli počkej, dojdu pro Bruce."
,, Prosím, nechoď. Bojím se být sama." Co to ze mě teď sakra vypadlo?
,, Jak to myslíš?" Zeptal se ustaraně Bucky.
,, Já-já nevím." Povzdechla jsem si.
,, Zůstanu tu s tebou, jenom ho prozvoním dobře?" Otázal se Bucky a já jen přikývla.

Chvíli jsme si koukali navzájem si očí a mně se vybavovali všechny společné zážitky.
Milovala jsem ho. Ale miluju ho stále? Asi ano. Celý život jsem žila ve lži, a věřila jsem tomu, že by mě nechal napospas osudu. Ale on mě donesl až k Hydře, abych byla v pořádku. On mě taky miloval, ale miluje mě stále? To nemůžu vědět, myslím, že to neví ani on.

,, Nad čím dumáš?" Otázal se po chvíli.
,, Nad námi."
,, Ehm cože? Nad čím přesně?"
,, Milovali jsme se, proto se rozhodli, že mi tě odstraní, ale ty si to pamatuješ, neodstranili ti také vzpomínky?"
,, Odstranili, jenže když jsem tě viděl, tak se mi úplně všechny vrátili zpět."
,, Miluješ mě?" Co to ze mě padá za věci? Takhle bych normálně nemluvila.
,, To je těžké říct..." Začala svůj monolog.

,, Někdo se nám probudil." Vešel dovnitř Banner. ,, Rád tě vidím živou a zdravou."
,, Děkuji."
,, Bucky, dej nám minutu, musím jí prohlédnout." Řekl Bruce.
,, Dobře, jdu do kuchyně pro něco k jídlu."
,, Vaří Wanda, tak opatrně." Usmál se.
,, Jasně, budu si dávat pozor." Zasmál se Bucky a odešel.

,, Jak se cítíš? Ubírali jsme ti dávky Aldrum, a myslím, že tě pomalu zbavujeme závislosti. Byla jsi vyčerpaná po vyvolávání starých vzpomínek, ale našel jsem ještě pár věcí. Víš, že máš v sobě hodně železa? Například máš železný hrudník a voperovanou destičku v čele."
,, Vím. Chtěli abych byla méně přemožitelná, tak ze mě dělali robota."
,, To mě mrzí." Řekl Banner upřímně.
,, To nic, děkuju, že si o mě děláš starost."
,, To je maličkost." Usmál se. ,, Furt si mi ale neřekla jak se cítíš."
,, Cítím se docela dobře, jen mě bolí hlava."
,, Tady máš Brufen. Půjdeš se mnou dolů, nebo tu zůstaneš sama?"
,, Půjdu s tebou." Řekla jsem a začala se zvedat z postele.

Když jsem se zvedla, tak mě Banner zachytil za podpaží jako podpora.
,, Nejdeme ti něco k jídlu, abys nabrala zpět své síly. Co ty na to?"
,, Skvělý nápad."
,, Jen ne to, co vaří Wanda prosím." Zasmál se Banner a já s ním.
,, To vaří tak špatně?"
,, No řekněme, že nevaří nejlépe."

Omlouvám se za dlouhé nevydání dílu, ale mám teď nedostatek času a motivace. Strašně moc čtenářů mi zmizelo, tak snad přijdou zpět 🥺❤️