Ona [Bucky Barnes FF]

3.

,, Opravdu se tam chceš proplížit?" Otázala se mě Wanda.
,, Musím najít Strakra. A hlavně mě nepoznají." Ďábelsky jsem se na ní usmála. ,, Blonďatá paruka a tuna make-upu to jistí."
,, Kdyby něco, tak budeme poblíž." Řekl Pietro.
,, To vím, až uvidíte někoho vylétávajícího z okna, tak jsem asi ve velkém maléru."
,, Jsi nenapravitelná." Prohlásil Pietro a políbil tě na čelo. ,, Buď opatrná."
,, To já vždycky, zapomněl jsi?"
,, Ohhh, samozřejmě, že ne. Snaž se hlavně zachránit vlastní kůži a žádnou jinou."
,, Cože? To nechápu."
,, Jednou pochopíš."
,, Měl by ses vyspat, mluvíš nesmysly."
,, Jo, to bych měl, ale nejdříve tvoje mise."
,, Jasný, jdu se připravit."

Seděla jsem ve svém pokoji, nebo cele? Cítím se divně, bez své injekce, ale tenhle úkol musím zvládnout na jedničku. Max na dvojku.
,, Ukaž, malování ti moc nejde." Řekla Wanda a vzala mi z ruky paletku.
,, Namalovat se tak, aby tě nerozpoznali od křoví umím, ale být krásná je jiný level." Zasmála jsem se.
,, Co ty a můj bratr?" Zeptala se Wanda, když ti malovala oči.
,, Pietro?" Zarazila jsem se, on je pouze můj spolupracovník.
,, Jiného nemám." Usmála se. ,, Víš asi k tobě něco cítí a bojí se to přiznat." Nikdy jsem ho nebrala jinak, než jako parťáka.
,, V citech se já nevyznám."
,, Bojíš se jich? Však umíš číst emoce."
,, To ano, ale nepoužívám to, pokud to není potřeba."
,, To chápu, máme hotovo. Teď už jen nějaký nóbl šaty, které si budeš moct vzít."
,, Neboj, těch mám náhodou dobrou zásobu." Řekla jsem a šla k šatníku pro úplné krátké červené šaty.
,, Budeš vypadat božsky, nikdo tě nepozná."
,, To je účel." Odpověděla jsi a šla si obléct šaty.

,, Jsme tu." Řekl Pietro. ,, Ještě doběhnu pro Wandu, dej mi minutu."
,, Máš jí mít."

,, Co teď? Jak se tam dostaneš?" Otázala se Wanda.
,, Copak jsi zapomněla? Umím se teleportovat."
,, Buď opatrná." Řekl Pietro a objal mně, poslední dobou je vážně divný. Co když opravdu chová nějaké city, jako říkal Wanda.
,, Budu se snažit." Odpověděla jsi a přemístila jsi se dovnitř.

,, Vaše jméno prosím?" Zeptal se nějaký muž, naštěstí jsi měla vymyšlený plán.
,, Sharon Carterová." Agentka, která dneska určitě nedorazí. Není jí dobře, ovšem jí nefunguje v domě elektřina. Jak je tohle možné? Opravdu netuším.
,, Vítejte agentko." Naštěstí mě tu nehlídá žádný stroj, ale jen tupý lidé, kteří sežerou všechno, co jim naservírujete.

Stála jsem ve výtahu úplně sama a strašně mě začalo lákat patro s kancelářemi. Vešla jsem tam a našla přístoj od doktorky Helen Cho. Sedla jsem si na něj a zapla ho aby si nechala spravit ránu, kterou jsem schytala.
Trvalo to necelých patnáct minut, čekala jsem to horší, no a teď se jdeme bavit.

Znovu jsem nastoupila do výtahu a tentokrát jela až na oslavu.
Seděla jsem u pultu a objednala si drink, který mi připravovala samotná Black Widow.
,, Neznám vás?"
,, Jsem agentka, je možné, že jsme se někde potkali, třeba jen krátce."
,, To je pravděpodobné." Řekla a odešla od pultu, něco tuší.

Vypravěč:
,,Bucky? Je tu někdo divný, běž to prověřit, nemyslím, že je to ona, ale stát se to může." Řekla Natasha do vysílačky.
,, Jdu tam." Ozvalo se zpět.

Sonia:
Seděla jsem u pultu dalších pět minut, než si ke mně někdo povědomí sedl.
,, Zdravím. Jmenuji se Bucky a vy?"
,, Sharon." Nepoznal mě, to bych cítila.
,, Jste tu sama?" Otázal se.
,, Ano bohužel, měl se mnou přijít přítel, ale rozešli jsme se."
,, To mě velmi mrzí."
,, Mě ani ne, co vy? Kdepak máte svůj doprovod?"
,, Jsem nezadaný."
,, To mě velmi mrzí."
,, Mě ani ne." Usmál se, a já s ním.
,, Omluvte mě, musím na toaletu." Řekla jsem a odešla od pultu, nic neví, on opravdu neví.
,, Děkuji za krásnou řeč Sharon." Zavolal z dálky, a já stále šla.

Bylo velmi divné potkat tuhle zrůdu, zradil Hydru a hlavně mě.
Stála jsem před zrcadlem a strašně si chtěla opláchnout obličej, ale to by se mi smyl celý make-up. Jediné, co jsem ti zaslechla o Strakrovi je, že je mrtvý. To mě nemuselo překvapit. Mé plány se bortí, a já jsem čím dál tím nervózní z toho, že jsem nedostala svou injekci.

Vyšla jsem ze záchodů a někdo mě požádal o tanec, nemohla jsem říct ne.
,, Můžu si jí na chvíli půjčit." Otázal se někdo, koho poznávám za mými zády. Steve Rogers. Agent, se kterým jsem tancovala pokynul hlavou a předal mě otci. Snažila jsem se mu nedívat do obličeje, aby mě nepoznal.

,, Jak se ti líbí oslava Sharon?" Otázal se a já věděla, on to ví.
,, Velmi pěkná."
,, Proč jsi mi volala, že nemůžeš dorazit."
,, Ty víš proč, přece jí není dobře." Podívala jsem se mu do očí.
,, Sonio, můžeme si v klidu promluvit?"
,, Jak jsi věděl, že jsem to já?"
,, Bucky říkal, že se bavil se Sharon, ale já mám byt vedle ní, a jí není dobře, tak jsem věděl, že to jsi ty. Nefunkční elektřina, aby nemohla zavolat, že nedorazí, to bylo podlé. Co tu děláš?"
,, Chtěla jsem vidět svého tatínka ne?"
,, Pravdu prosím, nebo tě budu muset zavřít do cely."
,, To už jsi měl dávno." Zasmála jsem se, a teleportovala o patro níž.

Vypravěč:
Steve se snažil najít svou dceru všude, prohledal celou budovu, ale nenašel jí, nebyla však nebezpečná a tak se rozhodl o tom prozatím nikomu neříct.
Přeci jen mají oslavovat.

Sonia:
,, Tak?" Zeptal se Pietro.
,, Musíme pryč, Rogers mě poznal. Vem Wandu, pak se pro mě vrať." Oba dva pokynuli hlavou a zmizeli.
Zamotala se mi hlava a poslední co si pamatuju jsem Pietrova slova: ,, Sonio? Vstaň! Shit, musím jí dostat pryč."