Strach

𝒂𝒏𝒔𝒘𝒆𝒓

Ráno jsem se vzbudila docela pozdě. Bylo něco kolem půl dvanáctý a já měla být za hodinu u Verči, kam měla přijít i Klára.
Vstala jsem z postele a šla rovnou do koupelny.

Na sebe jsem si vzala černé džíny, bílé tričko bez potisku a Adidas černou mikinu.
Vlasy jsem si stáhla do culíku a s líčením jsem to dneska nějak nepřeháněla.

Vyšla jsem z domu, kde i když byli dneska vánoce nebyla zima. Svítilo sluníčko a mě spíš přišlo jako kdyby bylo jaro.
Cesta k Verče utekla rychle a já tak za 15 minut stála před dveřma jejich domu.

U Verči jsem strávila skoro celý den.
Až když se schylovalo k šesté hodině, jsem šla domů.
Věděla jsem že před našim domem by měl být za chvíli Matěj.
Neměla jsem z toho dobrý pocit, myslela jsem si že zas nepřijde.

Doma jsem se oblékla do něčeho hezčího, což byli bílé šaty. Moc dobře jsem věděla že venku zmrznu ale na tom mi teď nezáleželo.

Za 3 minuty bylo sedm, když mi na telefonu přišla zpráva.

M: jsem tu

Vzala jsem si bundu, nasadila boty a vyšla ven.
Před domem stál on. Kluk kterého mám poslední dobou v hlavě.
,,Ahoj" řekne a prohlídne si mě od hlavy až k patě.
,,Sluší ti to" dodá ještě.
,,Děkuju" usměju se a jdu blíž k němu.

,,Tak kde bych začal Sofie..." řekl když jsme seděli u něj v autě.
,,Sám moc nevím proč jsem to udělal, bylo to z toho že jsem tě začal mít víc rád. Víc než jenom kamarádku, chápeš. No ale sám sobě jsem si to nechtěl přiznat, proto jsem se s tebou vlastně přestal bavit. Včera jsem nepřišel protože jsem neměl na to, říct ti to.
Sofie cítím k tobě něco víc, a chápu jestli ty ne. Po tomhle co jsem udělal bych se ani nedivil" dokončil svůj monolog.
,,Matěji mám to stejně, taky k tobě cítím něco víc" řeknu a otočím hlavu jiným směrem.
On si mě otočí zpátky a začne mě líbat.

V mým břiše vybuchlo přes milion motýlků a já se zas po dlouhé době cítila šťastná.
Konečně jsem věděla na čem jsem, a že nejsem jediná která k tomu druhému chová nějaké city.

Když nám došel vzduch, odtáhli jsme se od sebe. Usmívala jsem se a chtěla aby to nikdy neskončilo.
,,Nepojedem ke mě?" zeptal se a já věděla kam to vede.
,,Jo mužem" odpověděla jsem.
Po cestě k němu jsme si povídali o všem co se za poslední dobu stalo. Byla jsem hrozně ráda že ho mám konečně u sebe...