Svátky Vánoční

Lež má krátké nohy

„I dobře míněná lež je pořád lež. Dříve či později tě dožene…“

Vánoce… Zase. Stejně tak jako každý rok všichni šílí, nakupují jako zběsilý a předhání se kdo bude mít hezčí výzdobu. Jediné období v roce kdy se na vás usměje i otravný soused, který si jinak ustavičně ztěžuje jak jste hlučná, nevychovaná a bezohledná verbež, která by potřebovala vojnu jako řemen a naučit úctě ke starším. Ne, to si fakt nevymýšlím. Tohle kázání slyším každý měsíc, každý den… Klid nastane až v době Adventu. To si ten starý bručoun prozpěvuje koledy, vykoupí půlku obchoďáku, pověsí asi tak milion otravných blikajících světýlek kolem celého domu, plotu, zábradlí… Takže i v noci máte den! A do toho slyšíte to otravné „Hohoho šťastné a veselé Vánoce!“ od toho ohavného trpaslíka, kterého mu prodal místní Vietnamec, jakožto největší novinku a hit letošních Vánoc. A proč ta změna? No protože budou Vánoce! A o Vánocích mají být lidé na sebe milí, vstřícní a štědří! Taková blbost. Komedie kvůli pár dním v roce. Jo a pořád to ty lidi baví… Stejně jako toho starocha, který se každý rok může přetrhnout, aby udělal „kouzelné Vánoce“ pro své děti a hlavně vnoučata. Mimochodem ti smradi se tu zastaví jen když mají narozeniny, za účelem  zkásnout  dědka o prachy. Jestli je tak blbej nebo naivní netuším. Každopádně v tomhle období vždy září jak měsíček nad hnojem. Zázraky se asi opravdu dějí o Vánocích… Pokud tedy na nějaké zázraky věříte. Já teda rozhodně ne. Jo a ještě jedna věc, kterou byste měli o mně vědět, já nesnáším Vánoce. Vánoce, už jen na to slovo jsem silně alergická, prý svátky klidu a míru! Pche! To někdo řeknete mé matce a ji podobným šílencům, kteří gruntují jak kdyby k nim měla přijít kontrola z hygieny, napečou tuny cukroví – nekecám, fakt tuny, hladomor nemá šanci! Pak samozřejmě obří lorna salátu, řízků jak pro celý regiment… Protože to musíte mít – kuřecí, vepřové, krůtí, kapra, filé… pro Filípka vinnou klobásku… Někdo by ji měl vysvětlit, že obžerství je taky hřích. Takže ne rozhodně žádný klid a pohoda. Absolutní chaos! Spěch a otročina. A proč? Kvůli blbým dvěma hodinám, kdy se sedí u štědrovečerní večeře. Poté co se po celodenním půstu zprasíte vším tím jídlem, chlebíčky, cukrovím, štolou a ovocem - někdy se divím, že ten stůl pod tíhou toho všeho nepraskne -  se pomalu dokymácíte do obýváku ke stromečku. Kde všichni funí, povolují knoflíky a ukazují svá panděra (samo sebou až na Davida, ten je přeci celý dokonalý - postava samý sval, úžasná práce, právník s velmi tučným kontem - jinak by si ho má báječná sestra přeci nevzala!), s očima lezoucími z důlků trhají papír a rozvášňují se nad tím, co jim letos vlastně Ježíšek nadělil. V pozadí k tomu všemu hrají přihlouplé vánoční koledy, protože moderní vánoční písně jsou tak otřesné, lepší je klasika „Půjdem spolu do betléma a Nesem vám noviny“… Díky bohu, že už je nemusíme zpívat! Poté se všichni dotetelí do svých pelechů a padnou za vlast. A to jsou prosím pěkně dokonalé Vánoce…

No moje představa dokonalých Vánoc je tedy úplně jiná. Jenže letos této idylce rodinných Vánoc neuteču, protože se na mě ten zmetek vykašlal a odjel s tou nafintěnou blondýnou někam do Alp! Do Alp! Tam se většinou, před svou rodinou, ukrývám v zimním středisku, až do Silvestra, JÁ! Je jasný, že letos tam nemůžu. No dobře, do Alp odletěl až teď, kvůli té blondce mě nechal už před půl rokem. Jenže to nikdo neví! A mámu trefí šlak, protože jsem ji ještě nedávno přesvědčovala jak nám to s Patrikem klape. Už určitě chystala svatbu… A po pravdě říct ji, že mi ten vztah opět nevyšel… Po kolikáté už? A poslouchat, že jako ženská nestojím za nic, že už jsem stará a že by se ráda dožila taky vnoučat. A že si mám vzít příklad z Karolíny, která je už šest let šťastně vdaná a čeká třetí dítě. Můžu snad za to, že se má sestra rozhodla rodit jak na běžícím páse? Doufám, že chápete mou frustraci. Tohle fakt není přednáška, o kterou bych stála. Jasně mami, já a Patrik se máme moc fajn. Všechno klape… Jasně, že přijedeme spolu!  Tak nějak jsem jí to řekla. Jedna malá zprvu nevinná lež mě dohnala. Všichni mě tedy očekávají po boku mého snoubence. Jenže kde ho vzít a nekrást? Myslela jsem si, že to nějak vyřeším, třeba někoho potkám, nebo sbalím v klubu… Další omyl. Štědrý den se neúprosně blíží a já jsem pořád single. Vím možná si teď říkáte „tak nikam nejezdi, nebudeš muset nic vysvětlovat…“ jenže to je právě to, co nejde. Každý je na Vánoce s někým. Já prostě nechci být sama. Co sis nadrobila, to si taky sníš…
Sbohem lyžování, krásné hory, klidu a míre. Budeš mi chybět ty úžasný vánoční mejdane... Vítej chaose a blázinci. Rodino už přicházím...