Svátky Vánoční

Mistrovský plán

„Ne každý plán, který vymyslíte mezi třemi láhvemi vína je dobrý. Byť se na začátku zdá tak dokonalý.“

„Řekni mi co na tom ještě pořád nechápeš? Vždyť je naprosto bravurní řešení…“

Lucie, moje nejlepší kamarádka, pokud se tak dá nazvat někdo kdo vám neustále kecá do života, právě dopíjela čtvrtou sklenku Savignon. Což znamenalo jediné, hodinový monolog o tom, jak je její plán nabrnknout si jejího bratrance a prožít s ním „šťastné a veselé“ naprosto dokonalý.

„Ne opravdu si nemyslím…“

Chyba! Hádat se s Lucií v tomto stavu nemá vůbec žádný význam. Stejně vás nenechá domluvit. Takže mi nezbývá nic jiného než si jen dál usrkovat ze své sklenky a znovu si nechat vylíčit její „skvělý plán“.

„Počkej ještě mi poděkuješ. Já mu hned teď zavolám… k čertu kde mám zas ten mobil…“

Lucie se přehrabává ve své kabelce ze Sapy, ale kdyby se někdo ptal je to 100% Luis Vuitton.

„Tvá matka bude spokojená. Nikdo se na nic nebude ptát. Navíc koukni na tu fotku! Je prostě dokonalej. Vidíš to tělo? A ty ruce?“

„Nevidím nic protože si mi ten displej připlácla na nos. A tobě teče slina…“

Proč jsem ji vlastně o svém dilema říkala? Jo jasně, chtěla jsem se jen někomu vyplakat na ramínku. Další chyba!

„Nesmysl. Já ti tady nabízím řešení. Navíc dost sexy řešení. A co je ještě lepší je to chirurg. Chirurg! Takže nějaký právniček se může jít vycpat! Konečně trumfneš Karolínu. Tak jaká jsem?“

Uznávám, že na tomhle něco je. Moje matka by byla štěstím bez sebe, že „můj chlap“ je uznávaným chirurgem a sestra by pukla vzteky. Jen stěží se ubráním úšklebku. Jen kdyby tam nebyl ten malinkatý háček. Kopnu do sebe zbytek obsahu své sklenky. Ne máme málo vína. Musím přinést další láhev. Tohle bude ještě dlouhý večer.

„I kdybych na to kývla, proč by s tím měl Richard souhlasit? A hlavně nezapomněla si na takový jeden dost zřetelný detail?“

Vyhrabu ze spodní skříňky své skromné kuchyně další láhev opojného moku, s otevřenou lahví se vracím zpátky k Lucii, která na mě civí jak vejr.

„Haló vzpamatuj se. Vždyť já vůbec nejsem Richardův typ! Nebo si už zapomněla, že ho zajímá docela odlišné pohlaví?“

Možná za to mohlo to víno, možná můj výraz a nebo fakt, že je Lucie úplně blbá, ale z ničeho nic se začala řehtat na celé kolo.

„Navíc je zadaný…“ nejspíš mě ale stejně neposlouchala.
Možná bych si měla dát něco silnějšího než jen víno. Jestli dnešní večer přežiju v duševním zdraví, tak bych snad mohla zvládnout i ty rodinné svátky…

Po skoro půlhodinovém výbuchu smíchu a nesrozumitelnému žvatlání se Lucie konečně uklidnila.

„Tak za prvé ano vím, že je na kluky. Za druhé nevidím v tom žádný problém. A za třetí se s tím fešným trenérem z fitness centra rozešel už před týdnem.“

Hodí po mně svým zkoumaným pohledem a pak dodá:

„Ty, Richard a bláznivé Vánoce u tvé praštěné rodiny. Vždyť jde jen o 14dní. Navíc ti nenabízím žádného ohyzdného vepře, ale sexy chlápka. Pořád s tím máš problém…?“

„Já nevím. Jak si můžeš být tak jistá, že na tuhle komedii Richard přistoupí?“

„Protože už mi na to kývnul. Právě teď. Vidíš. Píše „ok, skvělý nápad“. On moje nápady umí ocenit na rozdíl od tebe, jsi tak nevděčná.“ Na tváři se jí rozprostře vítězný úsměv.

Cože? Ona už mu to stihla vylíčit? Ach můj bože! Na ex vyžunknu skoro dvě deci vína a rozkuckám se. Za což od své kamarádky schytám pořádnou herdu do zad. Jakmile zase popadnu dech a trochu si srovnám myšlenky, přestanu ji propalovat pohledem a přikývnu.

„No tak fajn. Pokud s tím souhlasí. Tak by to vlastně mohlo vyjít.“ Možná to přeci jen nebude taková katastrofa.

„Vyjde. Ty potřebuješ pomoc. A on vypadnout z tohohle města. Takže taková přátelská výpomoc. Ding dong. A teď si připijme na tu nejlepší kámošku na světě.“