Malfoyovic holka

5

Jsme spolu každý den a dokonce z něj už vycítím tu důvěru, kterou jsem nikdy dřív v nikom neměla.

*Ťuk ťuk* ,,Hej!" ozvalo se zpoza dveří, zrovna když jsem ležela na své posteli a četla si.

,,Co je, Draco?" křikla jsem a otočila na další stranu své čtyřista stránkové knihy o největších černokněžnících všech dob.

,,Jak zas víš, že to jsem já? To snad vidíš i skrz ty zatracené dveře?" zasmál se Draco a vešel dovnitř.

,,Ten tvůj otravný hlas poznám vždycky a všude. Radši mi řekni, co chceš." uchechtla jsem se.

,,Ty si prostě vždycky musíš rýpnout, že?" zasmál se a posadil se vedle mě. ,,Chtěl jsem se zeptat, půjdeš dneska na večeři?"

,,Zatím to nemám v plánu." a otočila jsem na další stranu.

,,Co to vůbec čteš? Od pondělka se bez té knihy nikam ani nehneš." řekl a vzal mi jí.

,,Je to o těch největších a nejmocnějších černokněžnících všech dob. Jen si představ.." lehla jsem si na záda a rozpřáhla ruce ke stropu, ,,jednoho dne na jedné z těchto stránek budeme i my." usmála jsem se sama pro sebe.

,,No jasný a ty obsadíš hned první stranu." řekl ironicky a zasmál se.

,,Však já ti ty tvoje rýpavé kecy ještě připomenu." převrátila jsem oči a zašklebila se.

,,Tak co? Jdeme na tu večeři?" odložil mojí knihu a naklonil hlavu na stranu, jako pes když na něj mluvíte a on vám nerozumí.

,,No jo furt." zvedli jsme se a šli.

,,Jee to se na to podívejme! Hrdličky dorazily..." zamumlal někdo u nebelvírského stolu.

,,Pottere!" okřikl ho Snape. Poté se na mě podíval a mile se usmál.
Ke mně se Snape chová úplně jinak, než ke komukoliv jinému. Moc dobře znal mého tátu. Byli to nejlepší kamarádi dost dlouho, takže mu jeho smrt musela taky hodně ublížit.

S Dracem jsme se posadili na naše obvyklá místa a čekali. Postupně přicházeli další a další, my jsme totiž přišli o trochu dřív, než jsme měli.
A v tom okamžiku se na stolech začalo objevovat jídlo. Docela nezvyk, vždycky jsme si nejprve museli poslechnout celý Brumbálův dlouhý proslov, ale teď ne.

,,Alysso, teď normálně neuvěříš svým očím." řekl z ničeho nic Draco a já na něj jen nechápavě zírala. Najednou ukázal trochu dál na stůl a mě spadla brada až k ramenům.

,,Sushi? Co tady dělá sushi?!" křikla jsem štěstím a na tváři se mi rozzářil široký úsměv. Sushi jsem nejedla už asi tři roky od doby, co se v Rusku začalo válčit.

,,Na moje přání. Pamatuju si, jak sis ho vždycky po Smrtijedských schůzích objednávala až domů." usmál se a podal mi ho.

Zakousla jsem se do prvního kousku a doslova si ho vychutnávala jak nejvíc to šlo. Prostě- mňam.

,,Věděl jsem, že ti to udělá radost." pousmál se mile.

Nechápu, proč je ke mně pořád tak moc milý. Ještě pár let zpátky nevypadal na to, že by ke mně někdy přechovával nějaké pozitivní city, vždycky byl jen takový ten protivný a chladný Malfoy, stejně jako jeho otec. Ale teď? Je nějaký jiný.
Říkala jsem si v hlavě. Ale víte co? Tenhle nový Draco se mi libí vmnohem víc, než ten starý.