Feťáci z Bradavic

10. Kapitola - Zpátky v Bradavicích.

∞ ϟ 9¾ ♔ ⚯͛ △⃒⃘ ➵ ♆

Holky se prodíraly nástupištěm plným rodiči, kteří běhali za jejími hyperaktivními dětmi, a děti, které natěšeně probíhali zdí mezi nástupištěm devět a deset, a tak zmizeli z dohledu jejich rodičům. Holky tu ale byly bez rodičů. Některé z nich, protože své rodiny nenáviděly, neznaly jejich rodiny, nebo jim prostě jen přišlo, že je jejich rodiče ztrapní, tak se rozhodly jít sami.

Společně proběhly zdí mezi nástupištěm deset a devět, ve které hned zmizely. Zas a znovu. Stejně jako každý rok, ale pokaždé to bylo stejně napínavé. Teď už byly  na cestě do vlaku, který je měl odvézt do Bradavic. Už do čtvrtého ročníku. Všechny nechápaly, co v Bradavicích pořád dělají. Tolik průšvihů, co za ty roky napáchaly. Tolik pozdních příchodů na hodiny. Ani nedokážou spočítat, kolik pranků na Snapea za tu dobu v Bradavicích už udělaly. Zkrátka je zázrak, že stále mají šanci jet tímto vlakem do Bradavic a ne z Bradavic.

Němě zíraly na Bradavický expres, ani se z místa nepohnuli. Jejich moment vyrušil otravný děcko, které do nich vrazilo a Anetu s sebou vzala k zemi. Děcko se ani neomluvila a jen se smíchem odběhlo naspeedovaně někam do prdele. Abych byla konkréní, ta prdel byl vlak, který už za chvíli měl odjíždět. Všechny holky rychle popadly jejich kufry a běželi k vlaku. K jejich štěstí, vlak se jen pomalu rozjížděl a ony mohly nějak tak naskočit. Když Bára pomáhala Sabině s nastoupením do vlaku, "omylem" jí málem pustila. Omylem, tak určitě. Sabina hned jak se něčeho pevně zachytla, násilně Báru kopla do nohy. Bára zaskučela a poslala ji vražedné pohledy.

,,Pohněte!" řekla Maruška a tím zastavila Báru, která se právě chystala Sabinu rozčtvrtit na místě za to, že ji nakopla do její milované nožky. Anet si mezi ně obraně stoupla a obě se na ni podívaly pohledem "chceš taky chcípnout nebo co?". Než ty dvě stihly zabít sebe i bezbrannou Anetu, Anežka a Nela ty dvě od sebe odtáhly za kousek jejich mikin. Hned, co se ty agresivní krávy uklidnily, šli najít jejich kupé. Bylo ale už obsazené.

,,Kámo píčo, tak to ne." zašeptala Nela naštvaně a prudce otevřela dveře kupé. Vevnitř seděli nějací prváci, kteří se zrovna navzájem seznámili. Hned, co Nela vtrhla do kupé, ty kidi se na ni vyděšeně podívali. Nela na ně prskala všelijaké nadávky, aby vypadli, a ti malí chudáčci ji jen zděšeně poslouchali.

,,Děcka, myslím, že je čas na to, abyste odešli." vložila se do Nely nadávání Anežka, dříve než Nela stihla ty chudáky zabít a někam je zakopat nebo je vyházet z okna v jejich kupé. Prváci na se na Anežku vyděšeně podívali a chápavě přikývly. Posbíraly si jejich pár věcí a rychleji než by Sabina stihla napsat esej o Dracovi, se vypařily. Nela na jejich do dálky mizící postavy ukázala její  prostřední prst a něco potichu zanadávala o tom, jak jsou ty dnešní děti nevychované. Její pohled plný naštvání se okamžitě změnil na zářící úsměv. Otočila se na zpět na holky a nadšeně si sedla na místo, kde pokaždé seděla.

,,Škode, že utekli. Těm by se hlavy sekali, jako po másle." řekla Bára trochu smutně směrem k Nele, vedle které si hned sedla. Nela se její připomínce chápavě zasmála a Bára se k ní přidala. Jejich smích přerušila nechápavé, zmatené a trochu zděšené pohledy, co dostaly od ostatních holek v kupé. Anežka, Sabina, Anet a Maruška si vyměnily zmatené pohledy a poté se zase podívaly na ty dvě.

,,Kouzelné houbičky?" nabízela Nela jejich produkty nadšeně. Aneta se Sabinou nadšeně přikývly a převzaly si od nich pytlíček s houbičkami. Maruška si po chvíli také vzala balíček a nadšeně se pustila do jedení houbiček. Anežka se s ohrnutým nosem pozorovala a z její kabelky si vytáhla peníze, protože přesně v tu chvíli k jejich kupé přijela čarodějnice s vozíkem plným sladkostí všeho druhu.