Mise : Tábor [Pozastaveno]

Clary's post

Dobře, po dlouhé době první kapitolka.Konečně jsme se rozhodli sejít a napsat to (y)

Snad si to s radostí přečtete a svoje názory nám, prosím, napište do komentářů nebo do zpráv.

Děkujeme za podporu a tak ;)

„Tesso, do háje, otevři ty dveře!“ Křilka Bianka.Po tom, co se dostali, až sem skrze zrezivělou, zchátralou a  poněkud děsivou bránu, Bianka stála za Tessou, která se stále pokoušela stélou otevřít dveře.

„Co takhle najít Kastelána, nebo alespoň klíč?“ Navrhla už poněkud omrzle Bianka.Tessa se stále snažila černými čarami patřící stéle, otevřít vchod kostela.

Po pár sekundách ve dveřích cvaklo a otevřeli se.Tessa se vydala dovnitř a Bianka ji následovala, přičemž zakopla o rohož u svých nohou.Ani se nenadála a už věděla, jakou chuť má zdejší podlaha.

„Kde vězíš?“ Tessa tázavě pohlédla na Bianku, která shlížela na posunutou rohož.

Bianka se prudce zvedla a v ruce držela drobný předmět.Odkašlala si a dodala ironickým hlasem: „Klíč.“

Tessa protočila oči a pokračovala směrem k oltáři s Biankou v patách.Kostel vypadal opuštěně, nějak zapomenutě.Přesto na zaprášených lavicích zely zpěvníky.

U oltáře se obě dvě vydaly směr: zákristie.Bianka otevřela dveře a vešla.Byla tam jenom jedna postel.

,,Bianko dneska si na ředě ty.“ Usmála se Tessa na Bianku. Bianka ji úsměv oplatila a posadila se na postel.

„OH!, ale to nemuselo být.“ Řekla Bianka a začala se smát. Tessa nad tím jenom protočila oči (opět), zamotala bundu pod sebe a lehla si vedle postele.Její myšlenky se po dlouhé době zase zaměřily na minulost.

***Před šesti měsíci

 ,,Tess, pojď prosím tě dolů.Musím s tebou mluvit!“ Křičel na ni Simon.

Tessa byla zamčená ve své pokoji, na farmě Lukea Gerrowaye.Luke byl nevlastní otec její matky Clary, která i s otcem zemřela v jejích pěti letech, po autonehodě.

Tessa vylezla ze zahřáté postele a odemkla dveře. Slezla schody a vešla do kuchyně.Simon tam stál a opíral se o linku.Nikdy ji nepřišlo, že by byl tak mladý, jak vypadal v ten moment.

,,Cos potřeboval??“ Zeptala se jej když šla k lednici, ve které byl její ananasový džus, který pila vždy, když neměla náladu na nic, krom ležení a poslouchání písniček ze svého telefonu.

,,Jde o tvoji minulost a o to, co jsi.“ Řekl s vražedným klidem v hlase.

,,Nejsi obyčejný člověk tak jako já…Jsi lovec stínu a zítra večer vypadneš z tohohle baráku.“ Odmlčel se.

„Pojedeš do Idris. Tam už se o tebe postarají.“ Vyplivl na ni slova, jako by ho na jazyku pálila už velice dlouhou dobu.

,,Ale já tam nechci. Nevím co bych tam měla dělat a už vůbec nevím, o čem tady meleš.“ Řekla Tessa a usmála se na něj stylem: Dobrý vtip+ dva palce hore!

,,Nic nemelu.Prostě si sbal všechny věci, zítra odjedeš a už se z tebou nebudu muset otravovat.“ Zařval.

Tessa se prudce otočila a utekla k sobě do pokoje.Vzala sportovní tašku a dala do ní nejdůležitější věci.Když však vyházela šuplík se spodním prádlem zjistila, že má duté dno. Našla úchytku a zvedla překližku.Pod ní ležel úhledně zabalený dopis, tyčinka se světlým koncem a malá dýka.Dopis vytáhla a otevřela jej. Úhledným písmem v něm stálo:

  Milá Tereso,

odpusť nám, že jsme to před tebou tajili, ale báli jsme se, že se ti něco stane, a proto ses ocitla u Simona.Můžeš mu věřit, je to hodný člověk.I když jestli už tohle čteš, moc dobře víš, že to člověk není.A ano věř mu.Je to upír.

Tak, co vy na to? :D

Komtesa98 a Renatka*, ať jsou s vámi bohové a Lovci, stíny ať se drží pryč!