Sea Boy

2. kapitola

Vlny pleskaly o dno lodi. Už jsem jen kousek od břehu. Moje srdce mi buší do žeber. Bylo to opravdové ? Nebo sem měla třeba nějakou otravu ?Možná jsem byla prostě přesolená. Ne. Kdybych mohla mít halucinace z přesolení, už bych o tom věděla. Ale pořád se mi nechce věřit že to bylo opravdické. Možná to byl proste jen přiblblej prank od nějakého puberťáka. Jeho loď určitě někde opodál kotvila. Ale to nevysvětluje ty svítící vlasy. Kdybych se teď vrátila do té chvilky, přísahala bych že je to skutečné.

Už sem byla tak blízko břehu, že dno mé staré loďky začalo dřít o mořské dno. Vyskočila jsem z lodi a okamžitě sebou plácla o hladkou vodní hladinu. „Vážně?!" zaklela jsem když jsem se vynořila. Já jsem taková kráva že jsem si zapomněla sundat ploutve.

Za mými zády, někde daleko od břehu v moři, jsem uslyšela vysoký, pištivý zvuk. Byl to smích.

Prudce jsem se otočila ale nikdo tam nebyl. To jsem se fakt něčím otrávila ? Byla jsem tak vyčerpaná že jsem to neřešila. Aspoň ne teď.

Stoupla jsem si a začala si sundávat ploutve. Potom jsem s nima mrskla do lodi. Chytla jsem předek loďky a začala ji vytahovat na břeh. Když byla dostatečně na břehu aby ji neunesl příliv, ovázala jsem lodní lano okolo random kůlu a zafixovala to lodním uzlem. Vyndala jsem si věci z lodi. Dneska jsem se dost zdržela předtím než jsem vyrazila takže teď už se stmívalo a začínala být zima. Proto jsem usoudila že nejvhodnější bude zalést si za nějaký keř a převléknou se z promáčeného neoprenu. Radši ať mi někdo uvidí prdel než abych nastydla. Máma by mi potom ještě nedovolila jít potápět.

Zalezla jsem proto za keř a začala se vyslíkat. Měla jsem příšerně silný pocit že se na mě někdo upřeně dívá. Potom co jsem na sebe nahodila oblečení jsem vylezla zpoza keře a zadívala se naposled na moře. Uviděla jsem zářivý tyrkysový puntík někde v dáli na moři. Ten okamžitě saze zmizel. Samozřejmě že mě napadlo že to byla ta "věc" ale bylo to tam asi tak čtvrt sekundy, tak mi přišlo pravděpodobnější že se mi to prostě zdálo.

Vzala jsem si do ruky tašku s mými věcmi, otočila se a vydala se domů.
~
Zalovila jsem si v kapse pro klíče. Už byla prakticky tma. Na obloze byla první hvězda. Odemkla jsem si a vstoupila. Podlaha pode mnou zavrzala jako to dělá vždycky. Zamkla jsem, sundala si boty a bundu a šla rovnou do svého pokoje. Táta je doktor a dneska má službu a máma je na pracovní cestě v zahraničí takže mám celý barák pro sebe. Dřív bych z toho byla nadšená ale teď...
Já vím, jsem poseroutka. Sedla jsem si ke psacímu stolu, opřela si o něj lokty a jen se zapřemýšlela.

Vyrušilo mě zvonění mobilu. Zjistila jsem že je už půl osmé a to jsem přišla v sedm. To jsem snad byla v nějakým transu nebo co ? Vyndala jsem si mobil z tašky a na displeji uviděla jméno: 💜Seb💜. Usmála jsem se pro sebe a zvedla to.

„Čau holka."ozval se velice mně známý hlas.
„Čau chlapáku"zasmála jsem se.
„Doufám že na tuhle noc nemáš nic v plánu..., ježiš doufám že si teď nemyslela na žádnou prasárnu." zasmál se.
„Myslim leda na to že si hrozný prase."
„To budu ignorovat. Já a Adel k tobě razíme na přespáčko. Bez výmluv. Vím že tvůj táta má službu." oznámil mi rozhodným hlasem.
„Klidně" odpověděla jsem ale už do prázdna, protože on nečekal na mojí odpověď a rovnou zavěsil.