Vánoční vzpomínka [HidaSaso] ✓

3.

"Kvůli tomu, že mě nakonec vyhodili, jsem se dostal do poměrně dost velkejch dluhů. Ostatně ještě aby ne, byl jsem zvyklej na určitej standard, chodil jsem do drahejch restauracích, kupoval spoustu nepotřebných věciček... nakonec to zašlo až tak daleko, že jsem neměl na nájem a nakonec mě vyrazili z bytu. Všechny moje věci si tam nechali do zástavy za všechny ty měsíce, co jsem nezaplatil ani cent, takže jediný, co mi zbylo, byl batoh s hadrama, kartáčkem na zuby a pár drobnejma na cestu sem," vyprávěl bělovlasý s pohledem zapíchlým do hrnečku horké čokolády, jehož okraj se právě v ten moment opíral o svůdné růžové rty mladšího muže. Kvůli té scéně se mu v nitru vařila krev a nutila jej, myslet na úplně jiné věci, než měl v plánu.

Akasuna se rychle napil, hrnek pak položil zpět na podtác a zachumlal se do staré deky. V ten moment mu bylo úplně jedno, že svoje perfektně nažehlené oblečení akorát zmačká, jediné, co chtěl, bylo slyšet konec vyprávění. V hlavě se snažil vzpomenout si, jestli ho kolem svých dvacátých někdy viděl, ale neúspěšně.

"Ale domů jsi nejel," odtušil.

Druhý se jen příkře usmál a zavrtěl hlavou.

"Byl jsem nasranej na celej svět, obviňoval jsem všechno a všechny kolem sebe a potřeboval jsem se trochu uklidnit. A tak moje další kroky vedly do hospody na pivo," vysvětlil a na vteřinu sklopil pohled k zemi, jako kdyby se za sebe ještě stále styděl, i když už to byla opravdu dlouhá doba, "seděl jsem na baru, piva do mě padaly jedno za druhým. Po chvíli za mnou dorazil nějakej chlápek a nabídl mi kšeft. Byl to děsnej zjev a já chtěl odmítnout, viděl jsem spoustu filmů, takže mi bylo jasný, jak bych dopad', kdybych přijal, ale po tom, co mi ukázal velkej štos bankovek... chtěl jsem ještě naposledy zkusit štěstí... chtěl jsem to urovnat sám. A tak následovalo několik let, kdy to vypadalo, že se mi docela dařilo."

S posledními slovy zvedl zrak a zadíval se do pohledného obličeje s oříškově hnědýma očima, které se na něj vždy dívaly s naprostou oddaností a slepou vírou. Nemohl si pomoct, ale v mysli se mu okamžitě vybavila jedna z posledních chvil, kterou spolu strávili pod jednou střechou.

Před devíti lety

"T-tohle nemůžu...," vydechl nadrženě bělovlasý a měl opravdu co dělat, aby nad sebou neztratil kontrolu. Dlaně měl položené na rusovláskových bocích, které se každou chvíli lascivně zavrtěly, čímž mu do klína posílaly více než než příjemné vibrace, až měl pocit, že pokud si jej nezačne narážet do rozkroku, aby tak pocítil ještě větší slast, nejspíš vyletí z kůže.

Moc dobře cítil váhu jeho drobného těla i horký dech, který ho laskal na uchu. Srdce mu zběsile tlouklo, jako kdyby se snažilo, prorazit hrudní koš a utéct kamsi do neznáma. Krev ve spáncích mu hlasitě tepala a penis schovaný pod pyžamovými riflemi měl každou sekundou tvrdší a tvrdší. Pevný kulatý zadeček se mu o něj každou chvíli svádivě otřel, aby ještě víc povolil jeho sebeovládání.

A že se mu to dařilo. Nahlas by to sice v životě nepřiznal, avšak Sasori měl pravdu. Začal si jeho jistého kouzla a půvabu všímat již před dvěma lety a od té doby se mu snažil vyhýbat. Bohužel čím víc se o to pokoušel, tím víc ho to svádělo k nevhodným pohledům, myšlenkám a představám. A teď byl mladík tady, otíral se o něj téměř celým tělem a žádal ho, aby mu ho mohl vykouřit - co víc, aby ho to naučil. Nemohl si pomoct, ale tohle bylo, jako kdyby se začaly zhmotňovat jeho podvědomé perverzní představy.

Mladší se znovu zavrtěl, rty se mu od ucha přesunul na tvář až ke koutku rtů a jen zlehka zavadil o jeho plné polštářky, díky čemuž se oba roztřásli, jako kdyby je zasáhl elektrický impuls.