Vánoční vzpomínka [HidaSaso] ✓

4. KONEC

"Ale pak, poměrně nedávno, asi před rokem, se karta začala obracet. Už se mi tolik nedařilo a s přibývající smůlou se nehrnuly ani žádný pořádný kšefty. Nakonec jsem skončil tak, jak jsem vlastně začal... na drogách, bez peněz a s dluhama. Někdy v tu dobu mě vyhledali vaši, aby mi řekli, že můj táta onemocněl. Chtěli po mě, abych za ním přijel, ale já...," na chvíli se odmlčel a opět sklopil pohled k zemi, "prostě jsem nemoh', to jistě chápeš. Nejenom, že jsem byla sfetovanej jak doga, ale hrozně jsem se za sebe styděl. Táta vždycky zastával názor, že tvrdá práce bez zkratek se člověku vyplatí a takhle bych akorát ukázal, že jsem jeho hodnoty naprosto poplival. Navíc při představě, že bych tu v tomhle stavu potkal-"

Sasoriho srdce se zběsile rozbušilo a několikrát prudce zamrkal. "Potkal koho?" skočil mu do řeči s jasně znatelnou otázkou v hlase.

Hidan si jen nepříjemně odkašlal, šlehnul pohledem k praskajícímu krbu a dělaje, že si jeho vyrušení vůbec nevšiml, pokračoval: "Měl jsem sto chutí se odplazit někam do stoky a pojít tam, ale tvůj táta... no, postaral se o mě, abych se já pak sám mohl postarat o tátu. Nějakou dobu jsem byl na odvykačce a když jsem se sem pak konečně vrátil, pomáhal jsem mu jen co to šlo. Na moment se mu udělalo líp a nějakou dobu jsme tu pracovali společně, ale nakonec ho nemoc dostala a já... já tu prostě zůstal. Po všech těch sračkách, kterýma jsem si prošel, mi tu vlastně bylo dobře. Ostatně to byl kdysi i můj domov a mám tady na to samý dobrý vzpomínky," dopověděl konečně zbytek příběhu a konečně se odvážil, pohledět druhému do tváře.

Oříškově hnědé hloubky se na něj dívaly se smutkem, ale zároveň s drobnými ohnivými jiskřičkami.

Rusovlásek nasucho polkl a kousl se do rtu. Zlehka si poposednul, aby našel lepší polohu a pak konečně otevřel ústa, aby zmínil to, co mu vyvstávalo na mysl celou tu dobu.

"Myslíš jako vzpomínku na to, když jsme se naposledy viděli?"

Jakmile ta slova Sasori vyřkl, bělovlásek sebou prudce trhnul a v rudofialových očích se mu dravě zablesklo. Stačil jen jeden jediný pohled do těch hřejivých korálků, aby mu došlo, že druhý muž patrně celou dobu, i přes poměrně smutné vyprávění, vzpomíná na jejich poslední společný zážitek.

Před devíti lety

Hromotluk stojící uprostřed místnosti s očima doširoka rozevřenýma zíral na drobného sedmnáctiletého mladíka, jak klečí mezi jeho roztaženýma nohama a se skoro až fanatickou náboženskou úctou zíral na jeho tvrdý nadržený penis, na jehož sametově hebké špičce se již lesklo několik prvních kapiček touhy. Na vteřinu se sám za sebe zastyděl, že se před tak mladým masíčkem nedokáže ovládat, ale absolutně si nemohl pomoct. Výjev před ním byl jak z nějakého dokonalého snu, nebo jak z reálného vyobrazení porna. S každou další sekundou a s každým dalším milimetrem, kdy byl Akasunův obličej k jeho péru blíž a blíž, mu ze štěrbinky v žaludu prýštilo stále větší množství preejakulátu a hrozilo, že pokud velice brzy nedojde nějakému uvolnění, asi pravděpodobně vybuchne.

Rusovlásek se k tomu macatému klacku přiblížil ještě o kousek blíž, pootevřel ústa a horce na něj dýchl, a potěšeně sledoval, jak sebou lehce zacukal a plná velká varlata pod ním se více přitáhla k tělu. Ústa se mu nad tím výjevem roztáhla do širokého úsměvu. Lehce zvedl zrak a hřejivými hloubkami se zadíval přímo do těch tolik zvláštních, rudofialových, a silou vůle donutil své tváře, aby se ještě víc začervenaly.

"P-prosím," zafňukal skoro a několikrát hraně nevinně zamrkal, "Chci cejtit, jak mi tvý péro tepe v puse."

Hidan silně stiskl zuby a hlasitě přes ně zachrčel. Poslední zbytky sebeovládání zmizely spolu se Sasoriho slovy kamsi do neznáma. Prudce jako lítá šelma vjel dlouhými prsty mladšímu muži do vlasů, přitiskl si ho k rozkroku a v momentě, kdy se o něj otřela jemná kůže jeho obličeje, hlasitě zasténal.