Gift [Stony Advent story]

4. Advent

Veselé Vánoce všem! Čtvrtý advent konečně dorazil s několika denním zpožděním, ale po krátkém pisatelském bloku jsem tuto knihu konečně dokončila. Děkuji všem, za ohlasy u této knihy a moc si toho vážím. Určitě se v budoucnu můžete těšit na další knihy se Stony tématikou. Přeji všem hezké prožití svátků, které já prožiju pracovně, ale stále budu na příjmu, abych odpovídala na komentáře a byla tu pro vás. Dopředu si užijte pěkný konec roku, kdybych se náhodou do té doby nepotkali. Vaše Stell <3

**

Kuchyň zaplnila vůně vánočního cukroví. Byl konečně ten den. Po týdnu stráveném v útulné chalupě ukryté v lese, nastaly konečně Vánoce. Den, na který se těšila se těšila každá živá duše...

Samozřejmě tím nechci říct, že by Vánoce třeba neslavili i duchové, ale... Jdeme dál.

Tony, sedící doteď seděl u televize a přepínal programy. Všude samé pohádky. Ať už kreslené nebo zfilmované. Většinu toho ale už se Stevem během týdne viděl a proto tím byl vskutku znuděný.

Zlákala ho ale silná vůně pocházející z kuchyně vedle v místnosti. Neodolal pokušení a šel se podívat, co jeho láska života páchala na hříchy. Když nakoukl do dveří, spatřil Steva se zástěrou zády k němu, jak u kuchyňské linky vykrajoval tvary. Konkrétně tři písmena: DAD. To ale Tony neviděl.

„Už ti někdo řekl, že umíš v kuchyni přímo kouzlit?" ozval se Tony od dveří a vešel. Steve zazmatkoval a rychle zmačkal vykrojená písmena z perníku, aby neprozradil chystané překvapení. Nechával si oznámení o miminku až na dnešek. Přišlo mu to nejvhodnější. Jako takový dárek.

„Vážně?" ohlédl se Steve po přicházejícím Starkovi a mile se usmál. Natáhl se a políbili se. Tony se neubránil nutkání a plácl blonďáka po zadku. Steve leknutím vyjekl a uvrhl na Tonyho nechápavý pohled. Tony se zdál být se svým činem nadmíru spokojený.

„Víš, že v tý zástěře vypadáš zatraceně sexy?" uculil se a Steve si nad ním akorát povzdechl.

„Tony," zkusil jej napomenout, ale na miliardáře to nemělo žádný účinek. Ten Rogersovi položil ruce na boky a nevypadalo to, že by měl v plánu přestat.

„Nebuď ledová královna, Rogersi," zamumlal Tony a políbil svého vojáčka na odhalený krk. Steve jen tak tak zadržel vzdychnutí. Nechtěl Tonymu dát najevo, že nad ním vyhrál. Ještě ne.

„Tony, v kuchyni-... Je to nehygienické..."

„Na těch veřejných záchodech v restauraci ti to nevadilo," pronesl Stark argument, kterým Steva dokázal dokonale zarazit. Stevova hlava začala přemýšlet. To o čem Tony mluvil. Stalo se to před dvěma měsíci. Co když to byl zrovna ten moment, kdy počali to malé? Byl v šoku.

Tony to nebral za důležité. Dál svého přítele obsypával polibky na krku. Steva probral až moment, kdy jej nižší brunet vysadil na kuchyňskou linku potom, co odsunul na stranu překážející vykrajovátka na cukroví a zbylé nádobí.

**

Na vánoční večeři si dal pár obzvlášť záležet. Poprvé se Tony dobrovolně nabídl, že pomůže s vařením, i když byl rád, že umí alespoň uvařit kávu nebo čaj. Většinu času jídlo objednával a neměl potřebu učit se vařit.

Steve to zvládal skvěle. I když musel mezitím hlídat Starka, aby cokoliv nespálil. Nedejbože sebe. Oba se u toho dobře bavili. Na první Tonyho vaření to nedopadlo až tak špatně a brzy oba seděli u stolu s večeří.

**

Po večeři si Tony usadil v obýváku a se spokojeným úsměvem pohlédl na ozdobený vánoční stromek, pod nímž se vyjímalo několik zabalených dárků. Atmosféra po boku Steva mu přišla kouzelná. Steve se stále snažil překonávat a dávat Tonymu první poslední.

Steve se v kuchyni ještě chvíli zdržel, aby Tonymu přichystal překvapení. Celý den se na tento moment psychicky připravoval a přišlo mu, že už nastal čas. Během volných chvíli přes den konečně upekl tři písmenka DAD a ještě je ozdobil. Přišlo mu to dokonalé, ale stále se bál jak Tony bude reagovat. Pro někoho, kdo si doteď nedokázal představit, že by se někdy usadil, bude tohle velký krok. Dítě nebylo jen tak.

S tím, že na Steva každé ráno začaly přicházet ranní nevolnosti, dokázal ještě utajit, protože Tony vždy po ránu spal opravdu tvrdě a nezaznamenal tak pohyby v posteli vedle něj.

Na jednu stranu to bylo Stevovi líto, že ho Tony nepodpoří, ale na druhou stranu zase nechtěl, aby ho litoval.

Písmenkové sušenky poskládal na talíř i s dalším cukrovím, které měl Tony rád. Rogers se z hluboka nadechl a vydechl. Vyrazil do obýváku vstříc neznámé budoucnosti.

„Zlato, konečně jsi tady," usmál se Tony a umožnil Stevovi usednout vedle něj. Steve takovou nabídku nemohl odmítnout a konečně si sedl.

„Jen jsem si dal záležet, aby to vypadalo dobře," vymyslel si narychlo, i když nebyl daleko od pravdy. S trochu roztřesenýma rukama předal Tonymu nazdobený talíř a čekal, co bude dál.

Tony si prve slova nevšiml. Upoutalo ho několik druhů cukrovinek, které Steve během pár dní dokázal připravit. Nemohl si to vynachválit.

„Od tebe to vypadá vždycky skvě-" Tony se uprostřed slova zarazil, když si konečně všiml sestaveného slova. Zarazil se, protože to nedokázal pochopit. „Proč je tu napsáno Táta?"

„No," Steve krapet zpanikařil. „Věc se má tak, že-"

„Peter je můj syn? Ne počkej... Co když je to Harley-"

„Ne ne. Ani jeden," povzdechl si Steve a sklidil tak od Starka nechápavý pohled. „Jde o nás dva... Teda to slovo je mířené hlavně na tebe..." začal Steve s nejistotou vysvětlovat. „Budeme mít dítě."

„Dítě?" Tonyho reakce nevypadala zrovna nejlépe. „Ty chceš adoptovat dítě? To zní skvěle, ale já myslel, že se nejdřív domluvíme-" začal Tony blekotat o adopci. Steve to už nevydržel. Vzal Tonymu talíř s cukrovím a odložil ho na stolek před gaučem. Vzal jednu z Tonyho rukou a přiložil si ji na na stále ještě ploché břicho.

„Žádná adopce," vydechl Rogers. „Vím, že to bude znít šíleně a už to tak pravděpodobně vypadá, ale... Jsem těhotný," nechal vyplout pravdu na povrch a spadla tak z něj velká tíha, kterou celou dobu nesl. Tony nepromluvil. Byl z toho v šoku.

„A já si doteď myslel, že to nejšílenější, co se stalo, bylo naše první rande," zamumlal Tony skoro neslyšitelně. Steve to ale slyšel a zatvářil se ublíženě. Normálně by to nebral vážně, ale hormony si převzaly otěže do svých rukou.

„Hádám, že to nechceš," zašeptal Steve. „Pokud ne, dokážu se o něj postarat sám..."

„V žádném případě!" zvýšil Tony rázně hlas, až Steve nadskočil leknutím. „Samozřejmě, že to malé chci. Jen je pro mě šok, že zrovna my dva," stiskl Tony jeho ruce ve svých a mile se usmál. „Víš, že tě miluju a neopustil bych tě, i kdybys čekal třeba paterčata... Ne moment. To je moc. Dvojčata stačí."

„Děkuju," stekla blonďákovi po tváři slza štěstí. Tony ji hřbetem ruky setřel.

„To je přece samozřejmost. Už chápu, proč se Banner pořád zmiňoval o dětech. Moc mu utajování tajemství nejde."

„Jsem ve druhém měsíci," oznámil mu Steve, aby změnil téma. Nechtěl se teď bavit o členech týmu. Kolečka v Tonyho hlavě začala pracovat na plné obrátky a vybavil si, co bylo před dvěma měsíci.

„Ach ty prokletý záchody..."

„Veselé Vánoce, Tony."