Zkouška ohněm (LGBT příběh)✔️

17. Lucasovo-tajemství

Lucas zatím ve vedlejší místnosti vytáhl na požádání druhého muže obě krabičky a otevřel je. Pokojem se v ten moment rozlila vůně zeleniny i masa a zrzkův společník slastně přivřel oči.

„To voní... nepamatuji se, jak dlouho to je, co mi někdo naposledy vařil. Vážně si můžu vzít?" optal se ještě, když však Lucas přikývl, neomylně se natáhl po špízu s masem a zazubil se. Už si stihli potykat i se navzájem představit. Tony byl od pohledu sympatický a plný energie, Lucas tedy neviděl jediný důvod, proč se neseznámit. Chápal, proč se s tímhle člověkem Daniel bavil.

„Jestli se mohu zeptat... ty mu vážně nosíš oběd každý den? Jako úplně každý? To bych možná měl jezdit častěji, je to fakt dobrý," pochvaloval si, zatímco se zrzek potěšeně usmíval. Byl rád, že Anthonymu chutná a doufal, že bude i Danielovi, ačkoli názor na bezbarvé tofu stále nezměnil. Chuť to prostě nemělo.

„Teď bych za ním nechodil, vypadá, že se pěkně blbě vyspal. Nenapadá mě, co by se teď dalo udělat, aby ho to nenaštvalo," uchechtl se, když si všiml, kam zrzek koukal, pak ale zase zvážněl, když si všiml skoro neznatelného strachu v zelených očích.

„Zase se uklidní. Jako vždycky." Bylo poznat, že si je svými slovy jist, že o nich ani maličko nepochybuje. S Danielem museli být opravdu dobří přátelé.

„Jak dlouho už se znáte?" zeptal se proto Lucas se zájmem. Byla to první otázka, kterou položil, a tak tím druhého muže krapet překvapil, nedal to na sobě ovšem znát.

„Dlouho... Přesně ti to neřeknu, nejspíš asi ani nepřesně, opravdu už je to dlouho. Znal jsem ještě jeho bývalou manželku, řeknu ti, to byla studnice informací. Nevím, zda Daniel byť jen tuší, kolik jsem se toho od ní stačil dozvědět, ale mám dojem, že spoustu těch věcí jsem ani vědět nepotřeboval," zasmál se tlumeně, v čokoládových očích mu u toho jiskřilo. Šklebil se a Lucas tak nějak vytušil, že ať už jde o cokoli, nejspíš to nechce vědět ani on. A přesto, byly věci, které vědět chtěl.

„Jaký je?" zeptal se bezmyšlenkovitě, ztišil ovšem hlas, aby jej Daniel nemohl slyšet. Dělily je sice zavřené dveře, on ale nechtěl riskovat. Srdce se mu rozbušilo, když ta otázka dolehla k jeho uším. Bylo tak zvláštní ptát se na něco takového...

„Jako Daniel? No... Rád bych řekl, že úplně jiný, než jak vypadá na první pohled, ale to bych lhal. A vlastně bych lhal i kdybych řekl, že je stejný, jako jak ti nejspíš přijde. Tohle se říká blbě... jestli s ním budeš trošku dýl, na všechno přijdeš sám. To jediný, co mě momentálně napadá je, aby sis nebral k srdci nic, co se ti bude zdát zlý nebo krutý. Většinu těch vážně přes čáru věcí totiž nemyslí vážně. Poznáš, jaký věci myslím," pokrčil rameny a povzbudivě se usmál. A Luke se usmál taky.

„Do prdele, kurva, do hajzlu!!! Já se na to můžu vysrat!" zuřil a hulákal Daniel na celou místnost. Měl jenom dvě ruce, a to v tuto chvíli bylo zoufale málo. Potřeboval někoho, kdo by mu pomohl. Tohle nebyl jen běžný zákrok. Viděl, že pokud něco zanedbá, nejenže zvíře bude trpět, ale také o tu končetinu může přijít. A to bylo to poslední, co by si Daniel přál. A mohl za to Tony! Takhle se na něj vykašlat! Bojoval sám se sebou, že za ním zajde a zkusí se mu omluvit.

Zoufale svěsil ruce podél těla a povzdychl si. Zajde za ním. Přece kvůli jejich handrkování nebude trpět to zvíře.

Než se ale rozešel ke dveřím, za kterými pořád slyšel tlumený rozhovor, ty se rozrazily a vlítnul do nich Tony i s Lucasem za zády.

Daniel svého kolegu probodl pohledem, ale pak se zadíval na Lucase stojícího vedle něj.

„Lucasi? Kolik máš semestrů z té doktořiny? Chodil jsi na semináře, které se odehrávaly na sále? Ale... do prdele, to je jedno. Co je skalpel, odsávačka nebo vatový tampon, to všechno víš! Potřebuji, abys mi pomohl!" houkl na něj.