Takže jen na začátek vás chci upozornit že odemne nečekejte nic normálního. Většina bude sad a depresivní a smutné protože proč ne že. Taky se většinou inspiruji videi na yt takže čímkoliv se inspiruji tak vám to hodím nahoru jako u téhle části. No jo dost keců a jdeme na oneshot.
Proč je tak těžký žít? Řekl jsem si když jsem seděl na studené zemi v koupelně a krvavou žiletkou v ruce. Bylo mi jedno že sem kdykoliv může přijít Iwa-chan s tím že potřebuje do koupelny. Bydlíme spolu na intru. Problém je že ho miluju a ničí mě jak se ke mně chová i přesto že to nedávám najevo. Vlastně můžu poděkovat mému dokonalému přetvařování. Kdybych se neuměl přetvařovat všichni by viděli jaká jsem troska. Najednou někdo zaklepal a já se nehorázně lekl. "Pohni Oikawo rád bych se osprchoval." rekl svým obvyklým tónem Iwa. Povzdechl jsem si a zvedl se. Umyl jsem žiletku a uklidil jí. Natáhl jsem si rukávy od mikiny, nasadil jsem svojí "masku" a otevřel jsem dveře.
"To byla doba." řekl jsem a vešel do koupelny. Všiml jsem si krve na zemi. Kde se tady vzala? Mám vidiny nebo je opravdu tady? Skrčil jsem se a zkusil jsem se ji dotknout. Nemám vidiny opravdu je tu krev. Zatřásl jsem nad tím hlavou a vrátil jsem se k mé plánované činnosti. Tudíž sprchování.
Koukal jsem různě na internet a najednou mi vyjela reklama na nějaké happy pills. Vypadali dosti zajímavě a tak jsem si o nich začal zjišťovat více. Takže prý mají zklidňovat, přinášet pocit bezpečí a zvyšovat pozitivní myšlení. (zatím jsem je nevyzkoušel takže nevím účinky TvT.) To nezní špatně. Náhodou bych byl rád kdybych se nemusel tolik přetvařovat třeba bych nebyl tolik unavený. Zamyslel jsem se. Proč to nezkusit? Za pokus asi nic nedám. Stejně nemám co ztratit. Objednal jsem si tedy jedno balení. Zítra mi to mají doručit budu to mít jen tak tak. V nejhorším mi to dají na poštu no nevadí. Byl jsem unavený a tak jsem odložil mobil a šel jsem si lehnout.
Ráno už když jsem se vzbudil mi něco nesedělo. Bylo tady ticho a nikdo na mě neřval. Trochu jsem se vylekal a šel ho zkontrolovat do pokoje. Ležel v posteli celý zpocený a rudý. Přiběhl jsem k němu a dal mu ruku na čelo. Úplně hořel. Rozhodl jsem se jednat. A to tak že jsem v koupelně namočil šátek úplně studenou vodou který jsem mu dal na čelo a poté jsem šel do kuchyně kde jsem mu uvařil čaj a připravil něco menšího k jídlu. Odnesl jsem mu to do pokoje a vrátil jsem se do koupelny kde jsem si dal hodně rychlou sprchu pak jsem se oblékl a nakonec jsem spáchal ranní hygienu. Rychle jsem si vzal tašku a vyběhl jsem do školy. Měl jsem to tedy jentak tak ale stihl jsem to. Všichni překvapeně koukali ale neptali se tedy kromě Matsukawi a Hanamakiho. Ani jsem se nedivil ty dva potřebovali vědět všechno. Vysvětlil jsem jim co se stalo a přesně na zvonění jsem došel ke své lavici. Škola se táhla jako 5 minut před koncem pracovní doby. Měl jsem položenou hlavu na stole a vlastně jsem ani nevnímal učitele. Občas mě nějaký seřval ale ignoroval jsem to. Pak jsem si při Japonštině vzpomněl na dost podstatnou věc. Ten balík. Jelikož je Iwa-chan doma tak je pravděpodobné že do ruky ten balík dostane on. No můžu doufat že bude spát a nebo že to nebude otevírat nebo cokoliv.
Vzbudil jsem se někdy odpoledne. Bylo mi o dost líp než ráno. Pomalu jsem si sedl a rozhlídl jsem se po mobilu. Všiml jsem si jídla a čaje na stolku byl tam i vzkaz. Nahl jsem se pro vzkaz a přečetl jsem si ho. Ahoj Iwa-chan! Doufám že když tohle čteš už je ti líp. Připravil jsem ti jídlo a čaj kdyby ti dobře nebylo. Ten čaj vypij i tak ano? To je vše co jsem chtěl a vše co jsem stihl napsat. Ahoj po škole :D
-Tooru ♡︎
Blbeček. Tohle jsem na něm miloval. Když chtěl uměl být i rozumný ovšem když byl rozumný tak se choval spíš jak nějaká máma. Usmál jsem se rozhodl jsem se vypít už studený čaj a sníst rohlík. Byl jsem jak kdybych vylezl z bazénu a tak jsem si po jídle šel dát sprchu abych se trochu probral a dostal ze sebe ten pot.
Pořád jsem na to myslel tudíž jsem nebyl schopen se soustředit takže jsem byl na tréninku úplně na nic. Všichni mi to říkali ale nebylo to co k čemu. Po tréninku jsem se vydal domů takovou rychlostí jako kdyby do mě uhodil blesk. Doufal jsem že to stihnu ovšem to že jsem doufal nestačilo.
Po sprše jsem se trochu upravil a rozhodl jsem se jako poděkování za ráno uvařit jídlo k večeři. Tak byli 4 takže to oběd asi nebude. Za chvíli se má Oikawa vracet ze školy a tak jsem se pustil do vaření. Když zazvonil zvonek myslel jsem si že je to Oikawa a tak jsem šel otevřít ovšem před dveřmi stál pošťák. "Dobrý den co si přejete?" řekl jsem zmateně. "Dobrý den mám tady balíček pro Oikawu." řekl pošťák a vyndal z tašky žlutou krabičku. Převzal jsem od něj krabičku a řekl jsem: "Dobře já mu to dám děkuji mějte se." "Děkuji vám taky." řekl a odešel. Zavřel jsem dveře a začal jsem zkoumat krabičku. Happy pills? K čemu to potřebuje? Děje se něco ze potřebujete něco jako happy pills? Má to souvislost s tou krví v koupelně? Asi si budem muset promluvit. Vykašlal jsem se na vaření a šel jsem si sednou do obýváku. Dal jsem krabičku na stůl. Začal jsem ji hypnotizovaz a myslet si že to přivolá Oikawu. Věřte nebo ne ono to fungovalo.
Když jsem byl kousek od domu viděl jsem odcházejícího pošťáka. Doufám že ten balíček neotevřel. "Ahoj Iwa-chan jsem doma!" řekl jsem vesele když jsem dorazil domů. Nic se nneozvalo na zpatek. Doufal jsem že spí a tak jsem šel do obýváku. Zděsil jsem se když jsem viděl Iwa-chan jak hypnotizuje krabičku s "léky". Na sucho jsem polkl. "Posaď se musíme se promluvit." řekl téměř bez emocí. Pomalu jsem se posadil vedle něj a čekal co se bude dít. "Ukaž mi ruce." řekl asi po minutě ticha. Věděl jsem že jsem pěkně v háji. "Proč?" zeptal jsem se jakobych o ničem nevěděl. "Oikawo neštvi mě a ukaž mi ty podělaný ruce!" řekl a zvýšil hlas. Věděl jsem že nemá smysl se s ním hádat stejně bych prohrál a on by byl naštvaný ještě víc. Začal jsem si tedy pomalu vytahovat rukávy. Celou dobu jsem koukal jinam a snažil jsem se nerozbrečet.
Zděsil jsem se když jsem viděl jeho ruce. Proboha. Byli celé pokryté jizvami, hlubokými krvavými řezanci i ne tak hlubokými řezanci. Když jsem se trochu vzpamatoval objal jsem ho. "Proč to děláš? Co se děje?" začal jsem ho zasypávat otázkami.
Objetí jsem mu samozřejmě oplatil ale nevěděl jsem co mu mám říct. V momentální chvíli by poznal kdybych lhal. Po asi 5 minutách jsem vzal všechnu svoji odvahu a rozhodl jsem se že mu řeknu jak moc ho miluju. "No víš Iwa-chan... Já- Já- já tě prostě miluju a hrozně mě ničí to jak se ke mě chováš taky to jak se ke mě chovají všichni! Všichni si. Myslíte jak jsem perfektní a nemůžu nic zkazit! Ale já jsem taky člověk jasný?!" tentokrát jsem slzy neudržel a hystericky jsem se rozbrečel. Dost hlasitě jsem brečel Iwa-chanovi do ramene. Úplně jsem se zhroutil.
Takhle se on cítí? Řeže se kvůli mě? Celou dobu se jen přetvařuje aby nemusel tohle říkat? Miluje mě? Mám já to štěstí že mi opjetuje city? Objal jsem ho mnohem pevněji. "Oikawo... Taky tě miluji jen se nevyznám v citech a tak jsem se choval tak jak jsem se začal chovat trochu jinak. Byl jsem sobec. Moc se ti omlouvám."
Iwa-chan mě miluje? Nezdá se mi to jen? Rozbrečel jsem se ještě víc ale tentokrát radostí. Byl jsem hrozně rád že mě miluje a že jsem se mu neznechutil. "B-budeš semnou chodit Iwa-cha?" řekl jsem rozklepaně a pohlédl mu do očí.
"Budu ale jen pokud se přestaneš řezat." řekl jsem s malým úsměvem a též jsem mu koukl do očí.
"Nebudu to ti slibuju" řekl jsem a utřel jsem si slzy. Koukali jsme na sebe pak jsem zavřel oči a pomalu jsem se začal přibližovat k jeho rtům. Políbil jsem ho. Byl to jeden dlouhý procítěný polibek. Ovšem noc nebyla jen o mazlení a koukání na film.
A tady je první oneshot. Vím není to nic dlouhého ale snažil jsem se a snaha se cení nebo ne? Všem přeji šťastný nový rok🥳🥳.
