V této AU se Kageyama na základce rozhodl přestat hrát volejbal a nikdy nepotkal Hinatu, teda jen někdy na chodbách.
Kageyama
Hinata
Byl normální den jako vždy, prostě jít do školy tam to nějak přežít a jít domů. Původně to bylo v plánu jenže mě někdo srazil a já teď ležím na zemi s tím že nevím která bije. Pomalu jsem si sedl a cítil jak mi teče krev z nosu. Super bouchl jsem se do hlavy jaký to krásný den. Který debil mě srazil. Rozhlídnu se a vidím jak vedle mě někdo stojí. Kouknu tedy výš ne o moc a vidím člověka co má místo vlasů vrabčí hnízdo a vlastně vypadá jak mandarinka. Odkud já ho znám. "Jsi v pořádku? Moc se omlouvám že jsem tě srazil. Jel jsem trochu rychle." řekl člověk který mi byl až moc povědomí a nervózně se usmál. "To je v pohodě." řekl jsem i přesto že bych mu nejraději jednu vlepil a pomalu jsem se zvedl. Jo trochu se mi motala kebule, ale jinak jsem byl naprosto v pořádku. Mandarinkový kluk mi hned začal podávat kapesníky a já si tak mohl utírat svojí krev co mi tekla z nosu a stejně už byla na triku. Snažil jsem se nic neříkat a potlačit svůj vztek, přeci jen nemůžu řvát na každýho koho potkám... No po nějaký době krvácení přestalo a už se mi ani nemotala hlava. "Pokud jsi tu jen proto aby jsi se ujistil že jsem v pohodě tak ano jsem, můžeš jet" řekl jsem otráveně. Takhle si kamarády ale fakt nenajdu.
Jel jsem domů na kole jako každý den jen jsem jel rychleji a trochu jsem střejchl o nějakýho člověka. Tak jsem hned slezl z kola a šel se kouknout jestli je daný člověk v pohodě. Chvíli koukal do blba a já se vyděsil že jsem ho zabil. Začal jsem trochu panikařit a přemýšlet jestli zavolám záchranku a nebo jestli prostě ujedu. Nepůjdu za to náhodou do vězení?... Jsem moc mladý spíš půjdu do pasťáku... Přemýšlel jsem a najednou se dotyčný začal zvedat. Byl jsem rád že žije a pak jsem se opět zděsil když jsem viděl jak mu teče krev z nosu. Co mám dělat pomoc teď mě určitě zabije a nebo zažaluje... Pomoc... Po chvíli jsem se odvážil zeptat "Jsi v pořádku? Omlouvám se že jsem tě srazil. Jel jsem trochu rychle." řekl jsem a nervózně jsem se usmál. Čekal jsem seřváno ale nic. "To je v pohodě" řekl a pomalu se zvedal. Byl jsem celkem překvapený, vypadá strašidelně. Hned jsem mu začal dávat kapesníky aby si utřel krev. Po chvíli už vypadal lépe a já si konečně oddychl. "Pokud jsi tu jen proto aby jsi se ujistil že jsem v pohodě tak ano jsem, můžeš jet" řekl otráveně a já na něj jen koukal. Chvíli jsem přemýšlel a pak jsem si všiml uniformy naší školy. Hm? Že by byl od nás? Nikdy jsem ho ale neviděl a to já znám ze školy všechny. "Ne to ne jen vidím že máš naší uniformu ale nikdy jsem tě ve škole neviděl.. Ty jsi nový?" řekl jsem a jen jsem viděl jak zatl pěst. Teď dostanu pohlavek za to že jsem nevšímavý aaaaa.
Měl jsem takovou chuť mu vlepit. Vážně si mě nikdy nevšiml? Jsem snad duch nebo tak něco? No asi jsem jsem no. „Nejsem nový, na tu školu chodím od začátku školního roku." „Ohh to je zajímavé nikdy jsem si tě nevšiml. Každopádně jsem Hinata Shoyo" řekl energicky a usmíval se od ucha k uchu. Kde bere tu všechnu energii. „Kageyama" řekl jsem nezaujatě a otraveně. Nemám teď zrovna náladu se bavit když bych hrozně chtěl nějakého kamaráda.. „Těší mě a ještě jednou se omlouvám za to srážení.." „Nedělej si s tím hlavu jsem v pohodě a nic mi není." dokonce jsem se přemohl a řekl jsem to celkem mile.
Říkal že je v pořádku tak jsem se tedy rozhodl vrátit ke kolu jenže než jsem to stihl moje kolo skončilo přejeté autem. Ani jsem si neuvědomil že jsem ho nechal uprostřed silnice. Z auta vystoupila nějaká žena a začala na mě křičet. Já koukal jen do země a přikyvoval. Ta žena se na mě zlobila právem neměl jsem nechat kolo uprostřed cesty. Když skončila s křičením chtěla ode mě odškodnění tak jsem ji dal všechno svoje kapesný co jsem měl. Naštěstí byla i docela milá a pochopila že víc nemám. Odklidil jsem kolo z cesty aby ta žena mohla odjet. Tohle bude ještě zajímavá cesta domů.
